Vošajslich

13. 10. 2009 / Ladislav Žák

Titulek mého příspěvku je reakcí na jazykovědný koutek Františka Řezáče, ve kterém popisuje význam slova „vošajstlich“. Jako rodák ze Sudet potvrzuji, že slovo má zmíněný význam a provázelo mne z úst prarodičů i rodičů prakticky celý život. Jen u nás se v souladu s titulkem vypouštělo „t“ a výraz tedy zněl „vošajslich“.

Jak výše uvedeno, pocházím ze Sudet a dětství a mládí jsem prožil v nemovitosti „po Němcích“ a tudíž není žádných pochyb, že Lisabonská smlouva je v souvislosti s Benešovými dekrety „vošajslich“ a jen blázen by to u evropských soudů nezkusil, i když je možné připustit, že možná neuspěje, protože k věci došlo před vznikem EU, byť ani tuto eventualitu někteří nevylučují. V každém případě to ovšem nadělá mnoho zlé krve o nějakých těch škodách z předběžných opatření ani nemluvím.

Tak trochu více „vošajslich“ je ovšem například Lex Schwarzenberg a tady si umím docela dobře představit i to, že by se tento mimořádný exemplář naší legislativy mohl dočkat před evropskými soudy takového hodnocení, které by umožnilo jej v konečném důsledku de facto prolomit.

Co ovšem je podle mého názoru „fakt vošajslich“ je možnost, že se někdo opře do našich restitučních zákonů. Vzhledem ke způsobu, kterým byly určeny oprávněné osoby, se mechanismus jejich napadení z pozice platné Lisabonské smlouvy přímo nabízí. Pokud je mi známo uvažování evropských soudů, tak tohle přesně ta parketa, na které se umějí pěkně točit, a nelze přitom tvrdit, že by neměly pravdu. Tady už se opětovný malý rozvrat majetkových jistot našich občanů i právnických osob dá tušit se značnou pravděpodobností. Navíc jde o dosud neukončený proces, do kterého se bude dát jistě radostně vstoupit evropskou lisabonskou branou.

V této souvislosti bych rád poznamenal, že pokud byl někdo na počátku let devadesátých proti restitucím, tak to byl jasně a zřetelně Václav Klaus, jako ministr financí ČSFR.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 13.10. 2009