Ne základnám a rozšiřování prostoru

13. 10. 2009 / Sam Graeme Beaton

Každé hnutí v české občanské společnosti se musí začít prosazovat mezinárodně. Musí se zbavit organizačních omezení z minulosti (bylo zvykem, že disidentská hnutí fungují jen v samotném Československu a snaží se komunikovat pouze s režimem v té zemi). Z toho hlediska má ve svých nedávných kontroverzních článcích Čulík pravdu. Ano, iniciativa Ne základnám byla zmíněna v několika mezinárodních novinách a jiných sdělovacích prostředcích, ale, jak píše Čulík, toto nemá trvalý dopad na povědomí širšího mezinárodního společenství.

Musíme být schopni pochopit, a to rychle, jak důležité je vybudovat široké mezinárodní hnutí, pokud máme zastavit monolit, jímž je americký imperialismus. Je to všechno krásné, když hnutí Ne základnám projeví určitou sílu zorganizováním demonstrace během Obamovy návštěvy v Praze, je to dobré, že se konají demonstrace na Václavském náměstí, ale dostanou se tyto demonstrace opravdu dál, než že se jich všimne pár blahosklonných článků na vnitřních stránkách MFD?

Myslím, že to jasně zdůraznila i na stránkách Ne základnám v nedávném článku Jana Glivická, když správně poznamenává, že nedávné změny v americké zahraniční politice neznamenají "konec amerických projektů protiraketové obrany, byla už zahájena jednání o alternativách k radaru v České republice a k raketám v Polsku".

Stačí však opravdu posilovat mezinárodní styky prostě tím, že se krátce zmíníme o polských akcích? Jsme jako hnutí opravdu efektivní, když se jen zmíníme, že Slovensko a Rakousko je proti radaru a raketovým základnám, ale pak usneme na vavřínech, aniž bychom rozšiřovali styky s širší Evropou? Kde jsou články v západních novinách, které mohly využít tiskového prostoru, který vznikl velkým mezinárodním zájmem o Obamovu zahraniční politiku?

Tohle je jen pár rozporů, které vyšly najevo v posledních měsících a podle mého názoru tyto rozpory brání hnutí Ne základnám v tom, aby se stalo efektivní silou.

Rusko nyní požaduje vysvětlení o pravém účelu základem a raket, takže o tom bude muset jednat americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Je zklamáním, že o obavách Čechů (a je nutno to říci, taky Poláků) se nikdo skoro vůbec nezmíní. Nemyslím, že je důležité čekat až na americkou "nabídku" zareaguje Česká republika, jak navrhuje Štepán Steiger. Není to bezprostřední prioritou americké vlády a tou se to nestane, dokud nezačne zasedat nový a zvolený český parlament. Namísto toho se musíme ptát, proč jsme se sami nevnutili k jednacímu stolu politiků.

Z mého hlediska jde o směr činnosti řadových členů. Hnutí Ne základnám je nutno blahopřát, že se mu v mnoha ohledech podařilo zmobilizovat své stoupence za obtížných okolností (hovořím samozřejmě o tom, že se konala demonstrace i pochod městech v tentýž den, kdy Obama přijel do Prahy). Základní prioritou je však teď uvažovat na mezinárodní úrovni.

Tato demonstrace se náhodou také konala v době masového hnutí pokrokových aktivistů z celé Evropy při antiglobalizačních demonstracích ve Štrasburku - měli jsme tam na tom summitu někoho mít. Je možné, že iniciativa Ne základnám má styky s organizcemi ve střední Evropě, ale co tahkle prozkoumat možnosti propojení se široce založenými západoevropskými iniciativami?

Ne základnám má velké množství talentovaných autorů i styky, jichž je možno dobře využívat. Využijme rozhovorů s Íránem a toho, jak tyto rozhovory oslabují argumentaci pro potřebu protiraketového štítu tím, že budeme šířit aktuální tisková prohlášení v angličtině, v němčině a ve francouzštině. Pokusil se někdo z organizace Ne základním spojit se se zahraničními novináři a nabídnout jim rozhovor? Během této klíčové doby přece potřebujeme daleko efektivní reakce než krátké předčasné prohlášení o tom, že jsme vyhráli.

Dále je nutno vznášet otázky tykající se peticí, požadujících referendum, které vidíme na většině stánků iniciativy Ne základnám a na jejích demonstracích. Považujeme tyto petice za nástroj na vyvíjení nátlaku na politiky, anebo za námět k rozhovorům, které přivedou do iniciativy víc stoupenců? Osobně jsem se nikdy nedověděl nic o tom, co se děje s těmito podpisy, jakmile byly shromážděny, a je přece načase je začít dávat dohromady tak, aby vzniklo něco, co se dá veřejně prezentovat. Tyto petice by samozřejmě měly daleko větší dopad, kdyby je podepisovali i lidé mimo Českou republiku tak, jak to jiné organizace občanské společnosti efektivně dělaly v minulosti, když šlo o obranu lidských práv.

Myslím, že je dost naivní, když někteří aktivisté a komentátoři argumentují, že "vítězíme" a že "občanský odpor" celý radarový projekt zpochybnil. Největší boje jsou totiž teprve před námi. Spojené státy se nerozhodly tento projekt zrušit. Vznikl jen jiný způsob uplatňování zahraniční politiky, kterou vede prezident teprve na začátku svého funkčního období.

Nemůže být pochyb, že debaty o raketové obraně budou nyní častější a v budoucnosti budou vážnější a že se budou odehrávat daleko za hranicemi České republiky a Polska.

Důležité je si uvědomit, že se musíme stát přímou součástí těchto debat, a k tomu nedojde, pokud si stoupenci Ne základnám budou jen navzájem poplácávat po zádech a nezačnou vážněji kriticky zkoumat svou taktiku. Sentimentalita nezabrání vybudování raketových základen - efektivné masové hnutí, které bude schopno světu sdělit, co chce, to však dokáže.

Vytisknout