Je škoda, že hračička Tarantino je svázán stopáží. Vynikající, až symbolická je "retro" kamera, dokonalá až dokumentárně realistická (i v nejmenších detailech) je výprava, popisně dokumentující vše skoro až s novinářskou precizností. To vše je ornamentem, barokně dekorujícícm děj, abstrahujícím elementem naturalismu povah a přímočarosti jednoduchého příběhu - oko za oko,zub za zub. A desetkrát tolik. To vše je estetizujícím protikladem nedostatku oné povrchní akademické morálky, oné humanisticky encyklopedické stylizace války bez krve, mrtvol, utrpení. Zvykli jsme si ve druhé půli 20. století nevidět smrt. Nevidět těla roztrhaná výbuchem, nevidět mučící bolest raněných a umírajících. Nevidět zradu měnící osudy kdesi ze zákulisí. Nevidět bezpáteřné prospěchářství udavačů. Ale i odvahu vojáků tajné války špionáže. Zvykli jsme si soudit válečné hrůzy pouze jen podle toho, co z nich zbylo v čítankách. Datumy. Jména. Číslovky před slovesem padli. Žulové památníky, k nimž už nikdo nenosí květiny. Jen dvakrát byl zfilmován román Ericha Maria Remarqua Im Westen nichts Neues - Na západní frontě klid (1930 - Lewis Milestone, podruhé 1979). Ten také zobrazuje na mikropříběhu utrpení obyčejných lidí , obludnost nacistické ideologie a nesmyslnost celého konfliktu. Nedává ovšem obětem zadostiučinění za vytrpěné příkoří. Nedává rozhřešení.

Nejsilnější je ta scéna filmu, kdy jako Rollandovi Petr a Lucie umírají židovská dívka Šošanna Dreyfus (Melanie Laurent), přeživší genocidu její skrývající se rodiny v Paříži a nechtěný symbol nacistické propagandy, voják-ostřelovač Frederick Zoller (Daniel Brühl), obsazený do Goebbelsovy oslavy němectví jako herec-replika sama sebe. A dívčino kruté poselství, které připravila nacistickým pohlavárům, ve všesžírajících plamenech oznamuje "židovskou pomstu" nacistům a jejich pomahačům. Všichni umírají v plamenech její oprávněné, nadmíru osobní nelítostnosti. Zničena je sbírka předválečných filmů v duchu hesla inter arma silent musae, zničeno je kino jako symbol poklidné periferie, kam válka nedolehla. Výbuch dolehl i sem - tak hlasitě, že všem v sále zalehlo v uších. Zničeny jsou osudy hrdinů, protože ve válce se umírá s děsivou lhostejností i k vlastnímu životu. Jen náhodou zachráněný velitel "operace Kino" Aldo Raine (Brad Pitt) se dostává do dialogu s kalkulací chytrého nacisty - psychologicky nesmírně přesvědčivě zobrazeného sadisty, přezdívaného "Lovec židů", esesáka Hanse Landy (Christoph Waltz). A ten (jako se tomu na konci války stalo v celé západní i východní Evropě) chce svou vinu odčinit vykšeftováním svého vlastního života za životy jiných: Hitlera, Goeringa, a všech dalších špiček Třetí říše. Jeho protějšek, oddaný antinacismu a ochotný obětovat i svůj život, nemůže uvěřit. Film, který začíná jako Tucet špinavců Roberta Aldricha (Dirty Dozen, 1967), málem skončí jako Kachyňův Kočár do Vídně...

A když se útěk prodejného nacisty pod spojeneckou ochranu stane rozkazem nadřízených, provede ho Aldo Raine po svém. Po tarantinovsku. Plukovníka SS Landu řvoucího bolestí při vyrývání hákového kříže zaživa na kůži na čele nikdo v sále nelituje. Uspokojení v očích jeho mučitelů nikdo neodsuzuje. Utrpení je trestem, odplatou, právem vítěze. Hakenkrajc je znamením doživotní viny, doživotní hanby. Je antipodem žluté hvězdy porobených, umučených, zplynovaných. Je zvířeckou tečkou za zvířeckostí války. Je to spravedlivý trest. Nacisté by měli až do smrti nosit takové znamení. Aby je i po padesáti letech každý poznal.

Stejně jako je film Mnichov je heroizací pomsty za barbarskou vraždy židovských sportovců na olympiádě, je Tarantinův film Hanebný pancharti glorifikací odporu, radikálního antifašismu. Zalitoval jsem pouze, že tento film nebyl natočen před dvaceti nebo třiceti lety. V kině byli jen puberťáci a mnoha scénám nerozuměli nebo ani nemohli rozumět. A ti, pro které by "židovská pomsta" byla alespoň fiktivním zadostiučiněním za utrpěnou bolest, odplácející zlé zlým, už na tento film - bohužel - nepřijdou, protože je dostihl čas.

"Tarantino musí vědět, že nevážnost, jakou zaujímá nad násilím ve svých filmech, je jen trapná póza. Ví, že to, co říká, nemůže být pravda. ", píše ve své recenzi pro Independent Johann Hari a děsí se obscénního násilí. Omyl . Tarantino si v koutku duše přeje, aby to byla pravda, i když ví, že je to bohužel jen fikce. Je to násilí, které na rozdíl od jiného, má smysl. Kill nazi.

Inglourious Basterds (Hanebný pancharti)
Premiéra v ČR: 27.8. 2009
Režie: Quentin Tarantino
Kamera: Robert Richardson
Scénář: Quentin Tarantino
Hrají: Brad Pitt, Eli Roth, Diane Kruger, Mélanie Laurent, Christoph Waltz, Til Schweiger, Daniel Brühl
Internet: inglouriousbasterds-movie.com

kniha ISBN: 978-80-204-2097-8
Vydal: Mladá fronta

trailer s českými titulky