V Americe je šílenství trvalým onemocněním

18. 8. 2009

V New Hampshire, před budovou, kde měl projev Obama, se kamery zaměřily na nohu libertariána Williama Kostrice. Měl na ni přidělanou pistoli. Kostric pak vysvětlil v CNN, že "strom svobody musí být občas obnovován krví tyranů a vlastenců".

Bylo zajímavé slyšet v rozhlase reportéra BBC, jak se tomu všemu snaží nějak porozumět. Je to organizované spiknutí, nebo ne?

Třaslavý ret muže vezoucího invalidu na kolečkovém křesle, šílené riziko člověka, který chodí s pistolí kolem prezidenta - je to příliš upřímné na to, aby to bylo organizované. Avšak transparenty, které tito šílenci nosí, jsou zase příliš jednotné na to, aby to bylo spontánní. Je to obojí. Pokud nechápete, že každý okamžik skutečné politické změny vždycky vyvolává obojí, nemůžete pochopit Ameriku, kde tento strom šílenství rozkvétá v každé chvíli, kdy jde levice nahoru, a kde elity zneužívají šílenců pro své úzké osobní zájmy.

V padesátých letech hovořili Republikáni o prezidentských obdobích Franklina Roosevelta a Harryho Trumana jako "dvaceti letech zrady" a obvinili oba muže, kteří stáli v čele války proti nacismu, že úmyslně učinili svobodný svět otrokem komunismu. Mainstreamoví protestanti r. 1950 vydali nový překlad bible, který přesněji přeložil řečtinu a zpochybnil tak do určité míry teologický status Panny Marie. Pravičáci z toho obvinili, ano, sovětské agenty. A viceprezident Richard Nixon tvrdil, že noví Republikáni, kteří přišli do Bílého domu, "tam objevili plány na komunizaci Ameriky".

Když se stal americkým prezidentem John F. Kennedy, jeho návrh založit jadernou obranu USA na interkontinentálních balistických střelách a vytvořit užší styky s východoevropskými zeměmi, jako byla Jugoslávie, byl považován za důkaz, že se Kennedy snaží Spojené státy odzbrojit.

Pravičáci tvrdili, že získali přístup k tajným dokumentům z dvacátých let, které dokazují, že celý koncept "hnutí za občanská práva" byl vytvořen v Sovětském svazu. Když byl r. 1964 schválen Zákon o lidských právech, v jižních státech USA se bylo lze často dočíst, že to je zákon, který "zotročí bělochy".

Zdrojem rozhořčení je vždycky totéž: rozšíření občanského společenství tak, aby práva měly i nové komunity, přijetí internacionalismu, sílící vliv kosmopolitismu a perzekuční komplex konzervativců, kteří nesnášejí, když prohrávají v argumentaci. Které šílené obvinění bylo kdy nejpozoruhodnější? V Kennedyho éře rozšiřovala federální vláda služby pro duševně choré a podle jednoho zákona měla být nová psychiatrická nemocnice postavena i na Aljašce. Jeden velmi populární pravicový rozhlasový pořad, který uváděl bývalý agent FBI, přesvědčil tehdy miliony Američanů, že v té psychiatrické nemocnici na Aljašce bude americké vláda věznit pravicové politické disidenty, podobně jako v Sovětském svazu.

Když r. 1963 měl veřejný projev Adlai Stevenson v Dallasu, sál naplnili jeho zuřiví odpůrci a ukřičeli ho. Když pak Stevenson odcházel ke své limuzíně, jedna dáma s široce rozšířenýma očima a s děsivými grimasami ho udeřila svým transparentem. "Copak je, madam?" zeptal se Stevenson. "Co pro vás mohu udělat?" Žena odpověděla zuřivě: "No, když to sám nevíte, to vám nepomůžu!"

Nezdvořilost je často organizovaná - a je to zločin. Levicová moc vyvolává ve velkém počtu Američanů paniku, která je proměňuje v šílence - a mocné elity mají důvody toto šílenství podporovat a zneužívat.

Levičáci jsou právem ostražití ohledně koordinovaného, "umělého" hněvu. Konzervativci umějí dobře využívat médií, vyvolávají v editorech pocit viny, že jsou skutečně zlovolní intelektuálové posedlí kosmopolitanismem a že mají přece povinnost dát prostor hlasu lidu, a tedy třeba i tvrzení, že Obama chce zakládat "panely smrti". Kdyby r. 1963 byl teď, paní, která praštila Adlaie Stevensona transparentem, by dostala vysílací čas v CNN, aby vysvětlila své postoje. Právě tohle je v dnešní době znepokojující.

Bývalo to jinak. Nikdy jste neslyšeli slavného amerického televizního moderátora Waltera Cronkita, že by v šedesátých letech v televizním zpravodajství dementoval tvrzení, že vláda staví na Aljašce blázinec, v němž bude věznit pravicové kritiky amerického prezidenta. Tehdy byla média víc sebevědomá - a prostě občanské rozhořčení, které se projevovalo takovýmto diskursem, označila za "extremistické" - a do médií se nedostalo.

Je dobře, že američtí politikové nebyli r. 1964 tak zbabělí jako dnes - protože jinak bychom nikdy neschválili zákon o občanských právech - vždyť tehdy mnozí protestovali, že tím zákonem budou přece zotročeni běloši.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout