Immanuel Wallerstein: Šíření jaderných zbraní -- co kdyby...?

18. 8. 2009 / Immanuel Wallerstein

Její domácí oponenti se stavějí za diplomatičtější přístup. Zdůrazňují nutnost získat pro opatření USA podporu dalších předních mocností. To v konečném důsledku znamená dosáhnout, aby s jejich diplomatickými tahy souhlasila Čína a Rusko. Tato skupina ovšem vždy říkala, že pokud diplomatické tahy selžou, nelze vyloučit konečné použití vojenské síly.

Diplomatický tábor dokázal po dvacet let držet zpátky přívržence tvrdé linie, a to i za prezidentství George W. Bushe. To má několik důvodů. Ostatní mocnosti se vzpíraly použití vojenské síly – a to jak blízcí spojenci Spojených států (západní Evropa a v menší míře Japonsko), tak na druhé straně Rusko a Čína. Stejný postoj měla fakticky většina ve vedení ozbrojených sil USA. Mimo hranic USA byl jediným neochvějným zastáncem vojenské varianty Izrael (v případě Íránu).

Po dvaceti letech diplomatické taktiky lze říci, že její snahy přimět Severní Koreu nebo Írán k souhlasu s požadavky Spojených států nepřinesly žádný pozorovatelný úspěch. Na to neustále upozorňují přívrženci tvrdé linie.

Dal jsem volnou ruku své fantazii. Pohrajme si s tím, čemu vědci říkají myšlenkový experiment. Předpokládejme, že Spojené státy nechají prostě tuto věc být a přestanou se pokoušet bránit Severní Koreji a Íránu v dosažení statusu uznávané jaderné mocnosti. Předpokládejme, že Spojené státy dají jasně najevo ostatním mocnostem – spojencům i nespojencům -, že se nebudou podílet na žádné jejich vojenské akci a nebudou ji ani tolerovat. Tím by samozřejmě měly na mysli především Izrael. Co by se pak stalo?

Abychom na to odpověděli, musíme analyzovat současné předpovědi důsledků uváděné těmi, kdo požadují, aby se Severní Korea a Írán vzdaly jaderné moci. V tomto směru byla předložena řada scénářů.

• Tyto země budou ohrožovat a zastrašovat uvedenými zbraněmi své sousedy. Moly by je doopravdy použít.
• Tyto země by prodávaly svou technologii jiným zemím. Co by bylo ještě horší, mohly by je prodat nestátním aktérům (např. al-Kajdá).
• Jestliže by se tyto země staly uznávanými jadernými mocnostmi, budou se o totéž snažit další země.
• Čím víc zemí má jaderné zbraně, tím pravděpodobnější je, že dojde k nehodám.
• Čím víc zemí má jaderné zbraně, tím menší je pravděpodobnost omezení současných jaderných arzenálů.

Při bližším posouzení ale žádný z těchto předpokládaných důsledků moc neobstojí. Severní Korea ohrožuje Jižní Koreu už nějakých padesát let. Co by na tom mohlo reálně změnit vlastnění jedné nebo dvou jaderných zbraní? Jedinými zeměmi, kterým Írán kdy vyhrožoval, jsou Irák a Izrael. Pokud jde o Irák, měl by útok na tuto zemi politicky ovládanou šiítskými politiky nějaký reálný smysl? Pokud jde o Izrael, proč by ho Írán bombardoval a vyhladil přitom miliony Palestinců, přičemž by velmi dobře věděl, že by Izrael odvětil stejným způsobem a vyhladil miliony Íránců? Obávat se některého z těchto dvou scénářů znamená předpokládat, že současná a budoucí vedení zmíněných zemí jsou naprosto iracionální. Nic z toho, co tato vedení podnikla v minulosti, ale nedává k takovému předpokladu důvod.

Prodávaly by tyto země své bomby a technologii jiným zemím nebo dokonce nestátním aktérům? Podívejme se na to blíž. Severní Korea už něco podobného dělá. Stejně tak Pákistán. Stejně tak různí aktéři v západní Evropě a Spojených státech. V každém případě se mi zdá, že v Severní Koreji a Íránu je nad takovými akcemi přísnější státní kontrola než ve většině ostatních jaderným mocností světa.

Budou za nimi následovat další země? Samozřejmě. Stejně se už na to připravují. Copak si Spojené státy vážně myslí, že mohou udržet kvazimonopol na jaderné zbraně? V minulosti nedokázaly zabránit v získání jaderných kapacit Rusku, Francii, Číně, Izraeli, Indii a Pákistánu. Proč očekáváme, že se jim bude lépe dařit s Japonskem, Jižní Koreou, Tchaj-wanem, Irákem, Egyptem, Tureckem, Jižní Afrikou, Švédskem, Itálií, Španělskem, Brazílií, Argentinou nebo Kanadou? Sama otázka ukazuje, jak je toto očekávání absurdní. Za dvacet let budou mít jaderné zbraně všechny.

Může dojít k nehodám? Samozřejmě. Je to velmi pravděpodobné už nyní. Je třeba se velmi obávat jak opravdových nešťastných náhod, tak darebáckých vojáků – všude a nejdřív ze všeho ve Spojených státech.

Zpomalí to omezování jaderných arzenálů v zemích, které je už mají?. Zatím v tomto směru nedošlo k výraznějšímu pokroku. V každém případě další šíření jaderných zbraní může urychlit odzbrojování.

Jak jsem řekl, je to fantazie. Politická pravděpodobnost, že Spojené státy nad touto otázkou prostě jen pokrčí rameny, je asi nulová. Proč se všichni tak vzrušují? Z jednoho prostého důvodu: jestliže kdokoli získá jaderné zbraně, změní se tím geopolitická rovnováha. To je důvod, proč každý chce jaderné zbraně. A důvod, proč nikdo nechce, aby je měl někdo jiný. A tak ti, kdo je mají, ohrožují ty, kdo je nemají. Jestliže si děláme starosti s nehodami, měli bychom se podívat především na ty země, které v současné době vlastní jaderné zbraně.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2009

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout