KSČM je reliktem nechutné minulosti a tmářství

5. 8. 2009 / Boris Cvek

Jaksi jsem přivykl tomu, že antikomunismus je kritizován, a někdy i právem. Plete-li si např. někdo komunisty s "menševickými" stranami, které prosadily na Západě emancipaci dělníků a moderní pracovní právo, nemůže být antikomunistou, ale je spíše nepřítelem moderní liberální společnosti jako takové. Antikomunista by měl především vědět, s čím to vlastně nesouhlasí. Já chápu antikomunismus jako odmítnutí bolševické ideologie a praxe, jak se historicky uskutečnila po roce 1917 ve světě, který ovládal Sovětský svaz (něco podobného trvá dodnes v Severní Koreji). Na druhou stranu by bylo zajímavé sledovat, jak by se odpůrcům antikomunismu, kteří chtějí třeba komunisty ve vládě. dařilo zacházet s tím, co ti komunisti vlastně jsou.

Dodnes KSČM opravdu těží z toho, že je mimo hlavní zájem médií a že nemusí vážně vysvětlovat, oč jí v politice jde. Velké části voličů i členů KSČM (když se občas objeví v médiích nějaká reportáž z jejich setkání, úplně to na člověka dýchne) se nejspíše jen stýská po normalizaci a nemají nic společného s progresivní silou, jež by mohla zlidštit dnešní kapitalismus. Připomíná mi to dávnou chybu bolševické ideologie, která obrátila Marxe z nohou na hlavu: vybudovat stát budoucnosti na troskách carského despotismu v té snad nejzaostalejší zemi Evropy. Kdo by chtěl stavět svou budoucnost na KSČM, uvažuje úplně stejně, neboť ona je reliktem nechutné minulosti a tmářství, jež odřezalo Československo na 40 let od vyspělého světa ostnatým drátem.

Není pravda, že antikomunista nemůže věřit v pokrok, hluboce si vážit menševické levice, obdivovat avantgardu a chtít další zlepšování kvality života v kapitalismu. To komunisté místo pokroku tuto zemi retardovali (ve srovnání se svobodným vývojem v Rakousku či Německu, které byly po válce na dně) a neumožnili jí pokrok, to komunisté nenáviděli autentické sociální demokraty a národní socialisty, které věznili a popravovali (myslím, že nejdéle vězněným člověkem v československých bolševických vězeních byl sociální demokrat Battěk a Milada Horáková, jak všichni vědí, byla národní socialistka), to komunisté nahradili avantgardu socialistickým realismem, který vynucovali téměř jako státní náboženství, a konečně byli to znovu komunisté, kdo odmítali veřejnou diskusi o tom, jak změnit svět k lepšímu. Antikomunismus není věc pravicovosti či levicovosti, je to věc zdravého rozumu a demokratického přesvědčení. A úplně stejné je to v případě antinacismu. Demokratická levice i pravice by měla být stejně antikomunistickou jako je antinacistickou.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 5.8. 2009