POZNÁMKA NA OKRAJ:

O osudových účincích přemrštených požadavků, neboli Supermatky a superděti v ofsajdu

15. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Začalo to vlastně informací o mladém listonošovi, který prý, protože byl přetěžován dopisy, už je neházel do odpovídajících poštovních schránek příjemců, ale asi s pocitem přílišného zatížení je pálil někde na grilu v v Göppingenu , a pokračovalo to rozhovorem s americkou spisovatelkou Ayeletou Waldmanovou o dobrých a špatných matkách

Potom jsem si vzpomněl, že v hamburských restauracích pracují v kuchyních ve většině asi naši snědější spolubydlící v téhle pro nmě asi ne vždycky rajskoé zemi, a věděl jsem, že dnes budu něco psát o osudových účincích přemrštěných požadavků nejen zaměstnavatelů na zaměstnance, a rodičů na jejich děti, ale také lidí na sama sebe.

Že pracovní podmínky se pro zaměstnance v některých profesích s využíváním moderních technických vymožeností neulehčily, ale že se dokonce zhoršily, o tom ví hodně lidí, nejen ti, kteří mají jako ten mladý listonoš v Göppingenu asi neodpovědně jednajícího představeného, který asi nevěděl o nesnázích svého podřízeného. Takové přetížení může mít za následek nejen neodbornou reakci postižených, ale i jejich onemocnění. Totéž podle mého často čeká na matky, které chtějí být takzvanými supermankami i na jejich superděti, od kterých se požaduje, aby byly superinteligentní a superúspěšní, ačkoliv k tomu často nemají potřebné schopnosti.

Mohlo by se uvažovat, jestli by pro některé učením přetěžované studenty, ale i učitele či kancelářské zaměstnance, kteří nezvládají každodenní práci bez větších problémů, nebylo lepší, aby byli zaměstnaní v restauraci, aby to odpovídalo jejich základnímu a odbornému vzdělání. Nemyslíte, že by to bylo pro ně zdravějším způsobem života?

Vytisknout