POZNÁMKA NA OKRAJ:

Jak se z křesťana stal omylem žid, aneb o změně náboženských konstrukcí

14. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Není vlastně divu, že měli Nathana Stolzfuse někteří Němci za žida, ačkoliv je jeho příjmení přece typické staré německé jméno. Při čtení výše zmíněného článku ze Spiegelu Online jsem ale nemyslel jen na to, co mohou znamenat lidské předsudky pro jedince, který navštíví cizí zemi, ale taky hned na to, že mezi tradičními židy a křesťanskými, časo americkými kreacionisty, vlastně není velký rozdíl, protože ti věří v doslovnou pravdu svých posvátných spisů, ačkoliv ti první samozřejmě ne na texty z Nového zákona. A od té myšlenky nebylo daleko k tomu se jako ateista zamyslet nad tím, proč prý ten jediný jedinečný Bůh několikrát říkal lidem, proč je vlastně jiný, než jak to sdělil předtím jiným věřícím.

Začalo to prý s tím jediným Bohem, když Bůh vykládal nejen, že je jediný a sám, ale že je prý také zvlášť vyvolený jeden "semitský" kmen, jak ho podle jednoho z Noemových synů, nazval mnohem později, v roce 1781, německý historik Ludwig Schlötzer. Tohle vedlo k tomu, že si někteří z tehdy žijících židů možná mysleli, že opravdu patří k jedinečně vyvolenému národu. A aby se mohlo alespoň s jistotou zjistit, kdo do toho národa opravdu patří a kdo ne, přišli tehdejší mudrci na to, že by o tom měla rozhodovat kmenová příslušnost matky a nikoliv otce.

Zdá se, že z takové situace, kdy lidé, kteří prý nejsou členy vyvoleného národa, budou v takového Boha asi jen těžko věřit, se Bůh mohl dostat jen tím, že rozhodující roli matky zrušil. To mohlo podle mého ale fungovat jen tehdy, kdyby se sám stal otcem, což je ovšem vlastně pro křesťany biblická novozákonní pravda.

Jako ateista se ptám, kdo z kterého důvodu přišel na tuhle změnu náboženských konstrukcí. Mohlo to být právě tohle, ne jen odůvodněné činností Boha či božím slovem, ale mohlo se to stát z lidského záměru rozšířit počet možných členů stejné víry.

Pokračovalo to s tím jediným jedinečným Bohem tím, že se prý aspoň ještě jednou přihlásil, a to nepřímo, když nechal diktovat archanděla Gabriela Mohammedovi súry koránu. Podle některých ryse ateistických informací se to stalo v době, kdy Mohammed poznal, že život lidí v městě Mekka s různými odporujícími si vyznáními není prospěšný obchodu. A není divu, že Gabriel při tom prostě jen nepřeložil Starý a Nový zákon, protože zpráva o vyvoleném židovském národě nebo o otcovství Boha ohledně svého syna Ježíše by Araby v té době asi taky moc nepřesvědčila.

No, věřící si mohli myslet, že ten jedinečný Bůh měl dost co dělat, aby mu lidé uvěřili a proč jim nedal hned vědět, kdo vlastně je a o co jde. Pro ateistu je ale zajímavé, jak a proč náboženské konstrukce vznikaly a proč se průběhem času měnily, a to nejen od dávných časů, kdy pro věřící existovalo hodně Bohů, ale také ohledně jediného Boha židů, křesťanů a muslimů a dokonce boha přívrženců inteligentního designu. Co ale vy? Už je vám jasné, které z těch konstrukcí věříte?

Vytisknout