Británie: Všechno je zkorumpované. Nedá se sakra už věřit ničemu

14. 7. 2009

Za posledního půldruhého roku posvítil reflektor pravdy sem a tam a jedna instituce po druhé byly všechny postupně odhaleny jako naprosto prohnilé. Cože? Že televizní kvízy, kam diváci telefonují odpovědi, jsou podvod? Že je hospodářský rozkvět neudržitelnou fantazií? Že se pořádková policie používá tam, kde se to korupčníkům hodí? Že jsou poslanci zkorumpovaní a chtiví peněz? Že bulvární deník News of the World používá neetických metod k získávání informací?

Poté, co tisk útočil divadelnicky proti nízké etické úrovni v televizi, to nemohlo trvat dlouho, než přišla řada i na ně. Minulé pondělí se konečně nadechla Komise pro stížnosti na tisk, která je normálně úplně k ničemu, a kritizovala deník Scottish Sunday Express za to, co zveřejnil ohledně údajného skandálu týkajícího se lidí, kteří přežili masakr v městě Dunblane. Scottish Sunday Express totiž v březnu otiskl článek o teenagerech, kteří přežili masakr v Dunblane a kterým je teď právě 18 let. Neohroženě list prozkoumal jejich profily na Facebooku a zjistil, že někteří z nich rádi chodí na pivo a někteří z nich chodí s jinými teenagery a pak otiskl tato šokující odhalení na titulní straně pod titulkem OSTUDNÉ CHOVÁNÍ TĚCH, KTEŘÍ PŘEŽILI MASAKR V DUNBLANE V DOBĚ JEHO VÝROČÍ.

Ostatní tisk tuhle sprosťárnu vůbec nezaznamenal, ani nekritizoval. Namísto toho se rozhořčení soustředilo online. Bloggeři vyvolali skandál, 11 000 lidí podepsalo petici a doručilo ji Komisi pro stížnosti na tisk. Noviny pak vydaly bagatelizující omluvu, že tón článku byl sice nesprávný, ale že nevydali nic, co by nebylo veřejně přístupné. Ano, jen to sepsali co nejponižujícím a nejodpornějším způsobem. Když v pondělí Komise pro stížnosti na tisk zveřejnila svou kritiku listu Scottish Daily Express, do novin se to vůbec nedostalo.

Avšak tohle je jen malou částí pokračující, obrovské detoxikace všeho. Odehrává se tak obrovská čistka, tak obrovský etický audit a nikdo z toho nevychází čistý. Špína je kolem každého zadku. Ale jestliže jsou prohnilá média a jestliže je prohnilá vláda, a jestliže je prohnilá policie a jestliže jsou prohnilé banky a jestliže je prohnilá církev - co do háje zbývá, čemu se dá věřit?

Internet. Můžeme věřit tomu? Samozřejmě, že ne. Dejte tomu tak půl roku a ještě pravděpodobně vyjde najevo, že Google zaměstnává sirotky v robotárnách. Nebo že wifi dělá něco strašného vašemu mozku, jako že odstraňuje vaše nejkrásnější vzpomínky a nahrazuje je šikmookými netopýry a zápachem zvratků. Někdo by měl napsat velký dystopický román o světě, v němž se najednou zjistí, že signál bezdrátového internetu usmrcuje lidský mozek a odebírá nám pomalu veškeré emoce, takže po 10 letech vystavení tomuto signálu všichni zmíráme na schodištích domů anebo nesoustředěně přejíždíme pozpátku automobilem po svých dětech.

Rychle potřebujeme nějaké instituce, jimž by se dalo věřit. Někdo je prosím uháčkujte, než začneme zbožňovat hmyz.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout