Bushova administrativa opakovaně bránila vyšetření vraždy zajatých Talibánců

14. 7. 2009

Poznámka KD: Podle svědectví afghánského dokumentaristy Nadžibulláha Kurajšího, který je autorem videomateriálu použitého v dokumentárním filmu Jamieho Dorana Afghan Massacre: The Convoy of Death, většina zajatců zemřela udušením, přehřátím nebo žízní v uzavřených kontejnerech, v nichž byli převáženi do pouště. Přeživší pak byli údajně zastřeleni za přímého dohledu jednotek amerických Zelených baretů a poté zahrabáni do masového hrobu v lokalitě Mazar (kterou už mezitím zčásti prozkoumal tým organizace Lékaři pro lidská práva a také forenzní tým OSN). Oblast Mazar se však dodnes nachází pod kontrolou Dóstumových jednotek, což velmi komplikuje jakékoliv další vyšetřování, zejména výslech svědků, jimž je vyhrožováno zabitím a podle některých amerických zpráv byli i mučeni. Kurajší, který později málem zahynul během přepadení, tvrdí, že jemu uloupenou část záznamu, na níž má být zachycen závěr masakru s účastí Američanů, uchovává pod osobní kontrolou sám Rašíd Dóstum - chce si tak údajně zajistit, že ho USA "nepodrazí". Jmenování Dóstuma, který byl podle všeho do masakru zapojen přinejmenším v rovině politické odpovědnosti, šéfem afghánského generálního štábu, může vážně narušit snahu Obamovy administrativy vyjednat kompromisní mírovou dohodu s umírněnými představiteli Talibánu - protože tomu zabrání závazek příbuzných obětí vykonat krevní mstu na pachatelích.

V Bílém domě nikdo vyšetřování oficiálně nezastavil, ale neudělal také nic pro to, aby bylo oficiálně podpořeno, vysvětlil NYT Pierre Prosper, bývalý americký velvyslanec pro záležitosti válečných zločinů. V současnosti zatím není jasné, co Obamova administrativa s celou záležitostí udělá. USA se sice údajně snažily zabránit opětovnému jmenování Dóstuma do vysoké vojenské funkce, odmítavé stanovisko sdělili afghánskému prezidentovi Hillary Clintonová i zvláštní vyslanec Richard Holbrook, a američtí úředníci vyvinuli nátlak i na Turecko, kde se Dóstum donedávna zdržoval - ale dosáhnout změny se jim zjevně nepodařilo.

Masakr zajatců v Dašt-i-Lejli je patrně nejhorším případem masové vraždy v Afghánistánu po americké invazi. Pokud se Dóstum vrátí, "ovlivní to přechod k demokracii a důvěru lidí ve vládu," konstatuje Prosper. Karzaího vláda je i bez návratu uzbeckého generála velice nepopulární a obyvatelstvo ji považuje za zkorumpovanou.

První pokus zahájit vyšetřování masakru v Dašt-i-Lejli inicioval již koncem roku 2001 Mezinárodní červený kříž, ale americký velitel odpovědný za danou oblast žádost zamítl. O několik měsíců se o totéž pokusil vyšetřovatel FBI Dell Spy, který informace získal od zajatců v Guantánamu - avšak jeho nadřízení mu nevyhověli. V roce 2002 provedla nadvakrát částečný výzkum lokality nevládní organizace Lékaři za lidská práva, a to navzdory popírání událostí v Dašt-i-Lejli ze strany úředníků Pentagonu. Podle Pentagonu byli členové Zelených baretů spolupracujících v době války s Dóstumem dotázáni, zda k masakru došlo - a poté co to popřeli, Pentagon ve vyšetřování již nepokračoval. Lékaři za lidská práva disponují záznamem debaty v Pentagonu, během níž tehdejší náměstek ministra obrany Paul D. Wolfowitz celou věc smetl se stolu. Navzdory tomu tehdejší ministr zahraničí Collin Powell v roce 2002 pověřil Pierra Prospera vyšetřením případu. Prosper se s Dóstumem setkal, ten vše popřel, a Karzaího vláda se postavila proti vyšetřování. Stejný odpor dal ve Washingtonu najevo koordinátor Bílého domu pro Afghánistán Zalay M. Khalilzad, a tak vyšetřování bylo předčasně ukončeno. Poslední průzkum masového hrobu provedli Lékaři pro lidská práva ve spolupráci s OSN v loňském roce.

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout