Nárok na invalidní důchod

15. 7. 2009 / Wenzel Lischka

Tuhle jsem se chytil do křížku s úřady, neboť mám také nárok na důchod a řád. Považte, řekli mi, že jsem neřád! Mně, který jsem věnoval svá nejlepší léta na oltář vlasti, demokracie a trhu, byť černého. Bylo to vskutku mých nejlepších a nejproduktivnějších patnáct let života. A nebylo to zadarmo! Přišel jsem při tom úplně o zdraví, a také o zdravý rozum.

Dnes jsem chudý, zadlužený a nestačím utíkat před exekutory, kteří nevědí, co by mi vzali. Co mne to všechno stálo peněz! Považte, že denně jsem přišel až o tisíc korun. Pokuste se sehnat každý den jen tak tisícovku! A to i o sobotách, nedělích, svátcích, a noční šichty nepočítaje. A to jsem nemohl vůbec pracovat. Z těch hříšných peněz jsem nic neměl. Všechny jsem je poctivě odevzdával do ekonomiky. Spočítejte si to, a vyjdou vám z toho pěkné miliony.

Jiní si díky mně nadívali konta, kupovali bouráky a baráky, zatímco já jsem neměl kde bydlet a válel jsem se po ulicích. Mezitím, co poctiví občané chodili do mizerně placených zaměstnání a nakonec pro ně nebudou důchody, musel jsem se opravdu pěkně činit. Z těch obyčejných občanů toho moc do ekonomiky nepřijde.

Také jsem spolupracoval s policí i s mafií, a tak mám nárok na řád, peněžitou odměnu a také na invalidní důchod. Patnáct let jsem fetoval. A nyní když nejsem k ničemu, tak na mne všichni kašlou! Fakt, občané, to jsou dneska poměry!

Vytisknout