Víra v samočisticí žumpu

15. 7. 2009 / Ivan David

Petr Wagner ve své Poslední poznámce ke svobodě slova se kloní k názoru, že omezovat svobodu lhát je nebezpečné. V podstatě jde o spor priorit, zda je důležitější svoboda nebo pravda (jsem si vědom značného zjednodušení). Důležitější tedy je, že nikomu nemá být bráněno ve svobodném (neomezeném) vyjadřování, pravda není tak důležitá. Svobodné šíření lží ovšem poškozuje zájmy těch, o nichž se lži šíří. To ví každá domovnice, ale intelektuálové, zdá se, s tím mají problémy.

Jan Čulík jde tak daleko, že si ochranu svobodného šíření lží stanovil jako jeden z životních cílů, lze-li tak soudit z opakovaného rozhořčení z existence „verbálního trestného činu“ pomluvy. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu ovšem patří nejen „svobodné vyjádření tvrzení“, ale zejména jeho nepravdivost a jeho schopnost způsobit pomluvenému škodu. Nevím, jaké má zkušenosti Jan Čulík, podle mého odhadu žádné, ale možná se mýlím, protože jsem byl mnohokrát svědkem toho, že intelektuálové nebyli schopni korigovat své přesvědčení, které se neintelektuálům jevilo jako bludné. Například u Městského soudu v Praze, jsem byl (jako svědek) žádán paní soudkyní Stamidisovou, abych vyjmenoval diváky, kteří byli prokazatelně lživou informací ovlivněni, když byla tato vysílána ve Zprávách na ČT 1 v 19 hod. Diváky jsem nevyjmenoval a žalobce byl odsouzen k zaplacení vysokých soudních výloh.

Notoricky známý průzkum veřejného mínění v USA několik měsíců po útocích 11. 9. 2001 ukázal, že většina dotázaných (52%) věřila, že za útoky stojí Saddám Husajn, ačkoli to žádná média výslovně netvrdila, jen se stále hovořilo o Husajnovi a o 11. září a v těch chytrých hlavách se to tak nějak spojilo. Účinek je mnohem vyšší, když se něco nepravdivého výslovně masově a stále opakuje, jak jsme toho svědky například v českých médiích každý den. Ale to asi nevadí, důležitější je svoboda... To jsem však vynechal to nejpodstatnější a tím je fakticky monopol na svobodu (lhát). Co se nehodí, to se nepublikuje.

Cenzuru zaplať Pánbůh neprovádí stát jako v době zaručeně demokratické První republiky, ale přímo redaktoři. Sláva!

Jeden kolega student v první polovině sedmdesátých let příseděl u přijímacích zkoušek na lékařskou fakultu v Praze. Všem kladl tutéž otázku. Od několika uchazečů o vysokoškolské studium toho dne slyšel stejnou odpověď. Na straně Sovětského svazu v II. světové válce bojovali stateční vojáci z NDR. Představy lidí formované médii jsou na hony vzdálené realitě. Nemyslím, že je to jedno, že důležitá je svoboda lhát a bránit šíření pravdivých informací.

Petr Wagner ve zmíněném článku píše:

„Pokud ve zdravé společnosti začnu říkat, že holocaust nebyl, že Izrael se nedopustil v Gaze válečných zločinů, že globální oteplování neexistuje a že nejsou vidět známky poškozování přírody lidskou činností, natož že nepocházím ze společného předka primátů a člověka nebo, že druhou světovou válku nevyhrál Sovětský svaz, tak se vystavím jedinému: budu s prominutím za blbce.“

Bohužel se MUDr. Wagner mýlí. Je mnoho zemí, kde se daří dosáhnout, že je za blbce (v lepším případě jen za blbce) pokládán ten, kdo uvedeným tvrzením nevěří a dokonce je popírá. Je to jen otázka času a úsilí, než se ještě zajímavějšími tvrzeními podaří ještě více ovládnout veřejné mínění i u nás.

Nevěřit na „autoočistnou schopnost společnosti“ není důsledek „malé sebedůvěry patřičné společnosti“, jak tvrdí Wagner, ale je to důsledkem mírně řečeno „optimismu“. Svoboda musí být „dána zvenčí“, být vnitřně svobodný v kriminále je málo platné. Hlavně ale musí být „zvenčí“ bráněno svobodnému šíření lží a překážkám v šíření pravdivých informací. Lže ten, kdo chce škodit, například podvádět, aby mohl okrádat. Nemyslím, že by taková svoboda měla být každému dopřávána. Myslím, že kdo si jí dopřává sám, musí být zkrácen na svobodě. Přinejmenším.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.7. 2009