POZNÁMKA NA OKRAJ:
Před sportovním zápasem a po politickém vítězství, neboli O zdařilé integraci a o neuvěřitelné pitomosti
29. 6. 2009 / Uwe Ladwig
Že sport a politika jsou často neodlučitelné sféry našeho života, to je asi známé, a kdykoliv jde o fotbal, platí to asi tuplem. Důvodem mé dnešní poznámky je právě spojení mezi sportem a politikou, a to na příkladě fotbalového mistrovství Evropy mužů do 21 let ve Švédsku. Ve finále se tam v pondělí sejdou dvě mužstva a ani Vás asi nepřekvapí, že mi nejde ani tolik o tom, kdo v tom finále zvítězí, ale o podle mého už dnes dosažené vítězství jednoho z těch týmů.
To, o čem bych chtěl psát, má něco společného s jmény hráčů. A z dobrého důvodu začnu otázkou. Kdo myslíte, že tam bude hrát, když se dovíte nekterá jména bývalých hráčů tohoto národního týmu ? Byli to kdysi například tito pánové: Abramczik, Budzinsky, Cieslarczyk, Gablonsky, Juskowiak, Kwiatkowski, Szymaniak, Tilkowski a Zaczyk...
Ano, ve Švédsku se teď bude rozhodovat, jestli domů přijede s prohrou anglické, nebo německé mužstvo. A ti výše jmenovaní muži bývali hráči německých národních fotbalových týmů. V dnešním mužstvu U 21 se taky najdou hráči, kteří nemají typicky německá jména. Nevím ovšem, kdo v tom družstvu zpočátku bude, ale mohli by hrát pánové Aogo, Ben-Hatari, Boateng, a Castro, ale taky Dejagah, Ede, Khedira, Marin, a Özil.
Podle meho je to potěšitelná ukázka zdařilé integrace alespoň některých mladých mužů do německé sportovní a tím taky politické společnosti. Že jinak s integrací máme v Německu stále ještě velké problémy, o tom jsem už něco psal vícekrát, teď se ale těším, že existuje aspoň tenhle dobrý příklad, ačkoliv musím uznat, že složení toho týmů je právě taky ukázkou jedné neuvěřitelné pitomosti. Ne, ovšem nikoliv trenéra, ale jednoho člověka, který se svým míněním v Německu asi není osamocen. Opravdu, našel jsem na internetu otázku jedné osoby, a nevím bohužel už kde, která se ptala, proč v tom mužstvu hraje tolik cizinců. Pochopíte to ?
VytisknoutObsah vydání | Pondělí 29.6. 2009
-
29.6. 2009 / Štěpán KotrbaNezloběj se, rebe, ale i v demokracii jsou jistý hranice. Vocamcaď pocamcaď.29.6. 2009 / Boj o moc se v Íránu přesunul z ulic do ohniska moci29.6. 2009 / Honduraského prezidenta svrhl vojenský puč29.6. 2009 / Josef MikovecPolitika musí být poetická protože poezie je politická, aneb Resistir é necessário29.6. 2009 / Anonymně, z internetu: "K. J. Erben, Finančnice"29.6. 2009 / Ekologický právní servis prosí o finanční podporu29.6. 2009 / Pavel PečínkaAnketa Romano hangos: Koho jste volili do EP a co si od toho v záležitostech ohledně Romů slibujete?29.6. 2009 / Oslavy polských filmových výročí a jubilantů v Písku29.6. 2009 / Uwe LadwigPřed sportovním zápasem a po politickém vítězství, neboli O zdařilé integraci a o neuvěřitelné pitomosti28.6. 2009 / Americké granty na podporu íránské opozice28.6. 2009 / Nenásilí číslo 10128.6. 2009 / Ivan Gašparovič"Myslím národne -- cítim sociálne" - ako odpoveď na výzvy nového storočia27.6. 2009 / USA nadále finančně podporují íránské disidenty27.6. 2009 / Československo: Stát, který selhal?27.6. 2009 / Radovan Geist, Silvia RuppeldtováLatinská Amerika: Zápas o zásadnú transformáciu nekončí27.6. 2009 / Americkou základnu v Kyrgyzstánu schválila Moskva13.6. 2009 / Hospodaření OSBL za květen 2009