Bábušky (příspěvek k diskusi o generačním pnutí)

24. 6. 2009

"Tak už finišujete" osloví zahradnici dáma v letech venčící čivavu.

"Jo, jo, už jsme skoro hotoví" usměje se paní s motyčkou a z jejích slov je cítit radost z dobře vykonané práce. Možná i hrdost. A jistě zadostiučinění. "Však jsme si tu taky mákli" dodává. "Vykopat všechny ty kusy betonu, odvézt všechno to železo do sběru. No co vám budu povídat, dřina jak na kostele..."

"A teď to tu budete mít pěkné" shrne svůj názor na věc pejskařka.

"Copak pěkné...." zasní se pěstitelka růží. "Ale hlavně tu bude klid. Víte co to bylo za peklo, když si tu hrály ty děti...." Akcent byl položen na slova "klid" a "ty děti".

V ústech se mi začaly hromadit sliny. Vzpomínky na prázdniny u babičky v mžiku přebije klíčový výjev z pohádky o perníkové chaloupce.... Ježibaba, ohodnotím v duchu protivnou brigádnici. A pak že čerstvým otcem nemohou cloumat hormony.

Obraz 2.

Útulná hospůdka pod náměstím v Telči. Poklidné nedělní poledne. Klimbám po dobrém obědě a pomocí lahodného presa se pokouším přesvědčit zlenivělou krev ve svých žilách, že by bylo záhodno proudit i jinam, než do nacpaného žaludku. Má žena naproti mně v tichém zamyšlení krouží lžičkou hned vpravo, hned vlevo. Bouře ve sklenici čaje jí patrně poskytuje potřebnou inspiraci k poobědní meditaci.

"Tak co dámy? Kávičku?" zahlaholí bodrá majitelka lokálu ke čtveřici svátečně vyfiknutých seniorek hovících si ve vedlejším boxu. Aniž čeká na odpověď zručně sklízí ze stolu použité nádobí.

"Že se ptáš, Maru..." usměje se jedna z dam. "Jako vždycky -- turka a medovník pro všechny.." Maru odkvačí do kuchyně a vedlejší stůl se pustí do hovoru. O politice. A to tak vášnivě, že se nelze vyhnout nedobrovolnému šmírování.

"Holky, tak prej zase zdvihli porodný..." ozve se rozhořčeně ztichlým lokálem.

"No, a taky se prej chystaj zvýšit mateřskou" postěžuje si další stejně silný a stejně ublížený hlas.

"Jenom na nás důchodce se každej vypadne" dokončí načatou myšlenku třetí sudička. "A přitom, kdo jinej by měl právo na nějakej příspěvek, než my co jsme celej život makaly..." Akcent byl na slově "právo".

"Platit" vyhrknu v prudkém příboji nevole. Nic nedbám na slušné vychování ani na věnec kafí ve zjevně přetížené náruči paní Marie. Chce se mi ven. Na vzduch. Má krev už zase proudí v žilách pod tlakem 180/210 Hg, takže není proč zůstávat....

Komentář:

Vždycky když se někde začne řešit problematika generačního pnutí, napadne mě myšlenka, za kterou mě asi pámbu ke stáru potrestá. Ale je to myšlenka neodbytná natolik, že asi v sobě musí obsahovat ždibec pravdy. Mladší generace je podle mě vždy jen lehce zdeformovaným obrazem generace starší. Základ většiny návyků, postojů a názorů si člověk přináší do života z procesu ranné interakce se staršími lidmi, jemuž se říká výchova. Pokud si dnes nějaký senior stěžuje na to, že je odstrkován na okraj společnosti, znevažován, týrán vlastními dětmi a vnuky, musí si zároveň přiznat, že někde v procesu výchovy udělal chybu. Možná tím, že nevychovával, nebo vychovával naivně (tedy bez respektu k reálným podmínkám, v nichž výchova probíhala), příliš tvrdě, případně vychovával k postojům, jejichž přirozeným vyústěním je právě odstrkování a útlak. Pokud se někdo jako mladý rodič projevoval jako sobec, jak může čekat, že se jeho děti k němu jako k seniorovi budou chovat takzvaně slušně. Kde bere právo k pocitu, že má na slušné zacházení právo. Jasně, že se spoustě rodičů dítě vymkne a navzdory sebevětšímu úsilí se z něj nestane slušný člověk. Ovšem zodpovědná výchova je podmínkou nutnou. Nikoli postačující, ale jistě nutnou. Bez ní je naděje na slušné stáří nulová. Takže drazí dříve narození, pokud je vám dneska ouvej, opravdu si za to do jisté míry můžete sami. Ale vězte, až bude ve vašem věku ouvej mě, nafackuje mi místo vás tenhle článek.............

Vytisknout