POZNÁMKA NA OKRAJ:

O ohrožení demokracie, neboli O ztrátě důvěry v politiky

23. 6. 2009 / Uwe Ladwig

V těchto dnech psát o ohrožení demokracie bez zmínky o situaci v Íránu je vlastně jen těžko možné. Proto na začátku téhle poznámky o situaci v islámské republice jen několik slov. Byl jsem samozřejmě udiven, když jsem se dočetl v BL, že všechny ty demonstranty podvedli nejen padělatelé volebních výsledků, ale i britští či američtí svůdci. Zajímavé při tom je pro mě i to, že s tímto názorem souhlasí ovšem také íránští konzervativci, kteří v posledních dnech nechali zbít, uvěznit a dokonce taky zabít několik demonstrantů. Ačkoliv mi to vadí, do určité míry nějak chápu, že íránští starci si nemyslí, že by měli lidi právo demonstrovat za spravedlivé sčítání hlasů. Avšak u některých autorů Britských listů mě to překvapilo. Když jsem se ale dočetl, že by Karel Dolejší rád viděl obnovu íránské islámské společnosti na základě distance kléru od Ahmadínežáda a důsledné demokratizace, už jsem se tomu tolik nedivil, protože on asi zapomíná na to, že i bez Ahmadínežáda budou bojovat revoluční gardy i milice Basídž za své cíle.

Já v souvislosti s odvahou těch íránských demonstrantů nemyslím tolik na jistě existující, ale podle mého málo vlivné britské či americké svůdce jako na vliv myšlenky, podle níž účastnící se jedinci mají demokraticky ovlivňovat politiku. Proto jsem dnes chtěl poukázat na to, jak je v době před volbami demokracie ohrožována nesmyslnými volebními přísliby. Naši němečtí politikové už zase začali obelhávat voliče i sami sebe tím, že slibují, co nikdy nebudou moci dodržet a docílit, o čem mohou vlastně jen mluvit se znalostí a důvěrou, že nějaký koaliční partner bude fungovat jako omluva pro nedodržování oněch předem už falešných slibů. Tím ale politikové nejen ztratí důvěru voličů, ale ohrozí také život demokracie.

Lidí ale nejsou blbí, aspoň ne tak, že by všemu, co politikové říkají, věřili. A proto existuje nebezpečí, že se z toho důvodu nebudou chtít účastnit příštích voleb. Zapomenou, že svými hlasy mohou ovlivnit nejen to, kdo bude zvolen, ale taky, kdo zvolen nebude. Kdo ale nevolí, podporuje svého osobního politického nepřítele. A proto také, i když si člověk myslí, že ideální kandidát, základní a nejvhodnější strana neexistuje, stojí přesto zato k volební urně jít a tam se rozhodnout pro nejmenší zlo. Právě ti demonstranti v íránských ulicích nám přece zase jednou ukázali, že bychom si měli vážit toho, že žijeme v demokratických zemích. Měli bychom proto nejen jít příště volič, ale někdy taky proti něčemu nebo pro něco demonstrovat, nebo myslíte opravdu, že ne ?

Vytisknout