V Gaze byla zničena infrastruktura vzdělání, míru i byznysu

15. 6. 2009 / John Ging

Pro lidi venku je velmi obtížné porozumět Gaze a nezáleží na tom, kolik fotek viděli, nebo kolik reportáží četli, protože komu mají věřit? I teď máme velký problém uvnitř Palestiny, protože když budete mluvit s jedním Palestincem, který patří k jedné politické frakci, tak vám řekne něco jiného, než další Palestinec. Komu tedy máte věřit? Proto delegace, jako je tahle, jsou tak důležité. Nevěřte nikomu. Přijeďte a najděte pravdu sami.

Uvidíte tady první pravdu Palestinců v Gaze a tou je, že tito lidé nejsou teroristé. Jsou to civilizovaní, vzdělaní a slušní lidé (potlesk členů delegace). To je prostě fakt. Lidé, kteří tu dnes s námi sedí pro své rodiny nechtějí více než vy, nebo já, pro ty své. Chtějí bezpečnost, protože tolik dětí už bylo jen tento rok zabito. To je věc, která tu chybí na prvním místě. CHCI BÝT V BEZPEČÍ. Na druhém místě je svoboda. CHCI MÍT SVOBODU. Základní svobody jako svobodu pohybu, vzdělání pro mé děti. Svobodu k tomu žít život a mít živobytí. Tohle je, co lidé tady chtějí, ok? Jenže toho se jim nedostává. Proč? Kvůli nečestnosti.

Zaprvé propaganda říká, že si to nezaslouží. Proč? Protože je to válečná zóna, místo prolezlé teroristy, obydlené teroristy, kteří vychovávají malé děti, aby se staly teroristy. To není pravda. V této válečné zóně vládne vláda, která vyhrála ve svobodných volbách, které monitorovalo mezinárodní společenství. Na volební lístky jsme ale nedali žádné varování o škodlivosti pro zdraví, jaké stojí na krabičce od cigaret, na které je nutné varování: kouření zabíjí. Ok, tohle je varování. Ale mezinárodní společenství na volebních lístcích nevarovalo voliče: „nevolte tyto lidi, nebo vám vezmeme svobodu a budeme vás obléhat“ atd.. Lidé tady, stejně jako v Evropě šli k volbám, podívali se na to, co měli před sebou, vybrali si. A šli zase domu, aby pokračovali v každodenním životě. Jenže od té doby, co učinili toto rozhodnutí, jim bylo znemožněno pokračovat v normálním životě. To je nečestnost.

My je povzbuzujeme, aby se zapojili do politického procesu, aby se vzdali násilné minulosti. Ale nepracujeme na stavění důvěry v tento proces. Na výsledky voleb jsme reagovali hystericky. Je nezbytné, abychom zase byli čestní. Situaci musíme řešit čestně a rozhodně. Dnes večer nám všem, kteří žijeme v Gaze, zajišťuje bezpečnost místní vláda (Hamás). To neznamená, že souhlasíme s jejich politikou, politickou platformou, nebo politickou agendou. Ale faktem je, že i když místní vládu bojkotujeme, tak nám všem dnes tady zajišťuje bezpečnost. Dělají to, za co nesou politickou zodpovědnost. Zajišťují bezpečnost. To je fakt.

My jsme tady dnes večer taky proto, abychom dělali, co máme. To je zaměřit se na pravdu. Gaza není bláznivou divočinou. Gaza je místo obydleno dobrými lidmi, kteří jsou ničeni. Není tady ekonomika, není tady svoboda. A hlavní problém je, že není na čem tady realisticky stavět naději. Zhoršuje se to každý den. Dnes je to horší, než to bylo včera. A když se podíváme o rok zpět, tak je to mnoho horší.

Teď dovolte, abych krátce pohovořil o právu. Právo není něco abstraktního. Význam práva je v tom, že nám zajišťuje bezpečnost. Proč? Protože, když se řídíte právem, jako civilizovaný člověk v Gaze, v Izraeli, České republice, Irsku, USA, tak máte jako občan jistotu, že budete svobodní, budou respektována vaše lidská práva a budete v bezpečí. Když budete dodržovat zákony, neměli byste se čeho bát a být v bezpečí. Zde právo není uplatňováno a ochrana chybí. O to jde, když lidé žádají, aby někdo nesl zodpovědnost za to, co se stalo.

Není to proto, že se chtějí dívat zpět, ale protože se bojí, co přijde dalšího. Je to, jako kdyby moje děti byly zabity v posledním kole konfliktu a mě se nedostalo odpovědi proč. Ve válce je právo. Říká, kolik síly můžete použít, jakou sílu můžete použít, a že se máte postarat o civilisty. Lidé, kteří v Gaze přežili, jsou stále vyděšení z toho, co je dále čeká. Vidí, že nikdo se z těchto činů nezodpovídá.

V Gaze jste nebyli v bezpečí dokonce ani v sídle OSN. A nemluvím o přestřelkách, ale o přímém zaměřování. Všichni víme, jak obtížné je být během války v bezpečí, ale také víme, že bychom měli být v bezpečí v budově, nad kterou vlaje modrá vlajka. Když utečete z domova, kde probíhají boje, abyste se se svými dětmi schovali v objektu OSN, měli byste tam se svými malými dětmi být v bezpečí. Oni nebyli. V těchto objektech byli dokonce zabiti. Ne jeden, ne dva, ale mnoho. Ale i jeden je mnoho. Tak proč my, mezinárodní společenství nemůžeme vrátit právo do tohoto konfliktu.

Vedeme vyšetřování za vyšetřováním. Jedna strana spolupracuje, druhá ne (Izrael). Musíme mít důvěru obyčejných lidí nejen v Gaze, ale i v Izraeli. Protože oběma stranám je tvrzeno, že právo tady neplatí a proto musí pokračovat v násilném boji. Když chcete být v bezpečí ve Sderotu, tak armáda je vaší jedinou ochranou. Špatně. Právo je vaší ochranou. Politické řešení je vší ochranou. Armáda představuje jen krátkodobou ochranu. A dlouhodobou katastrofu. Protože, co se děje v obou společnostech je, že lidé se stávají nepřáteli tam, kde nebylo nepřátelství. Vždy zde probíhalo politické pření a šlo o půdu. Ale teď, protože lidé na obou stranách jsou od sebe odříznuti, je problém mnohem hlubší.

A můj poslední bod. Co bylo v Gaze zničeno. Všichni jsme v televizi slyšeli, že Izrael zaútočil na Gazu, aby zničil infrastrukturu teroru. Mohu vám říci, že v této místnosti nesedí jediný člověk, který by nesouhlasil s tím, že infrastruktura teroru by měla být zničena. Hurá! Ale co bylo zničeno? Řeknu vám, co bylo zničeno. Infrastruktura vzdělání. Školy včetně americké školy a univerzity, kterou jste dnes navštívili. Byla zničena infrastruktura míru. Prezidentské sídlo.

Prezident není terorista, ale jeho sídlo bylo zničeno. Dále bylo zničeno např. ministerstvo financí, zahraničí, sídlo Legislativní rady. Budovy demokracie, které mimochodem zaplatila Evropská unie, protože chce Palestincům pomoci s výstavbou infrastruktury státu. Zničeny byly infrastruktura vzdělání, míru, byznysu. Dnes jste část z nich viděli. Nebyly zničeny při přestřelce, ale zbuldozerovány. A to patřili přátelům Izraele, se kterým každodenně obchodovali. Všechny ty byznysy měly s Izraelem obchodní styky. Byli to přátelé, kteří spolupracovali. Extrémisté v Gaze je označují za kolaboranty. Nicméně jejich byznysy byly zbuldozerovány během posledního útoku na Gazu. Na rozkaz byly zničeny i továrny. Proč zničili továrny přátel Izraele? Dělají si z přátel nepřátele.

54 000 domů bylo poškozeno, nebo úplně zničenou. 250 000 lidí v Gaze nese přímé následky bombardování. Nejsou to teroristé, jsou to obyčejní lidé, nevinní civilisté uprostřed konfliktu.

A nakonec tunely. Jsou tam, kudy jste dnes přijeli, ale pod povrchem a fungují bez problémů. Takže kdo říká, že Izrael přišel zničit infrastrukturu teroru, říká velkou lež. Na toto téma se muším zaměřit, protože tato velká lež stála život 1300 životů. Přes 300 dětí. A čeho bylo docíleno? Máme více násilí, více nepřátelství a nenávisti. A máme stále stejný problém. Takže za nás za všechny tady v Gaze vám děkuji. A nemohu nezmínit speciální poděkování Luise Morgantini, která z Evropského parlamentu odchází do důchodu. Jaká to přebornice v boji za pravdu. Mnohokráte jsem ji slyšel mluvit o obou stranách konfliktu. To není politicky nekorektní. My musíme hledat pravdu. Nezáleží na tom, kde jsme. Tady, nebo tam.

Chtěl bych zde apelovat na přátele Izraele, na solidní a stálé přátele Izraele, aby se přišli podívat na dílo jejich přátel. Jeďte zpátky a řekněte přátelům Izraele, že si i z přátel dělají nepřátele. A stejně tak opačně. Pokud jste přátelé Palestiny, tak jeďte na pár dní do Sderotu v Izraeli. Pak se vraťte do Palestiny a vysvětlete Palestincům, proč se musí změnit. Když se obě stany tohoto konfliktu nebudou znát, budeme v konfliktu dále pokračovat. A vše, co bude následovat, bude jen více krve a destrukce.

Polovina Gazanů se nikdy nepodívala za hranice Gazy. Tohle je jejich malý svět. Musíme se obávat toho, že děti, které v tomto prostředí vyrůstají, budou jeho reflexí. Jejich rodiče, dospělí, nikdy takoví nebudou. Vědí, že jiný svět, jiná realita je možná. Ale děti jsou více zranitelnější. A nám tady dochází čas. Nejde o jídlo a léky. Jde o spravedlnost.

To je hlavní problém, o který tu jde. Jde o právo a svobodu.

Autor, narozen v roce 1965, Ir, bývalý důstojník Irské armády, je od roku 2006 vedoucím operací Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě United Nations Relief and Works Agency v Gaze

Podrobnosti o UNRWA - v angličtině ZDE