Ženy v Emirátech

15. 6. 2009 / Martin Groh

Z čehož plyne, že spousta arabských mužů ženy nemá (tedy obecně v arabském světě, v Emirátech tomu tak není, protože Emiráčan je bohaty už z podstaty svého občanství). Možná by stálo v tuto chvíli připomenout, že spousta Arabů , zvláště těch mladých, je právě nemožností mít ženu, nebo alespoň styk s ní, velice frustrováno a průchod této frustraci dávají převážně na poli bitevním... odtud plyne jedna z nezanedbatelných příčin, proč je mladý, arabský, mužský národ tak militantní. Z mého pohledu muže se není čemu divit.

Ale zpět k možnosti mít v Emirátech, jako muž, jakýsi milostný románek. Za prvé musíte najít svolný protějšek. Tedy Arabka nepřipadá v úvahu ... i když, ale k tomu se dostaneme dále. Pokud muž takovou ženu najde, je jen na něm, aby ho neviděl v první řadě Alláh při cizoložství, je-li ženat, a v druhé řadě nikdo z jeho rodiny či známých přátel. Cizoložství je smrtelný hřích.

Arabka nesmí na muže ani pohlédnout... přesto se může stát, že plachý pohled zachytíte... tedy jako cizinec. Máte-li tu odvahu jít možné smrti vstříc, potom si zapnete blue-tooth v telefonu a smskami si dohodnete kdy, kde a v kolik... Nesmí vás u toho pochopitelně vidět vůbec nikdo, jinak můžete přijít doslova o krk. A nebo, v tom nejlepším případě, nejedná-li se o vdanou ženu, si ji budete muset vzít a konvertovat k islámu. Ale takové štěstí vás nepotká, nemějte strach.

Co se týče práce: pokud se žena nestará o dítě, pracovat může, chce-li, a ve svém oboru. Ale v Emirátech jsou manželky tak bohaté, že do práce chodí spíš jen pro zábavu.. Stalo se mi, že v bance, kde jsem měnil peníze, seděly u přepážky tři Arabky. Jedna vzala mnou měněnou měnu do ruky, předala druhé, ta je spočítala, předala třetí, která učinila totéž a zkontrolovala pod UV světlem pravost bankovek. Potom zavolali nearaba, a ten teprve celou transakci provedl... co si o tom myslet, nechám na každém z vás. V zásadě ale ve státních službách, bankovnictví a olejářství nesmí pracovat nikdo, kdo není rodilý Emiráčan, takže na ženy v práci narazíte téměř na každém úřadě. Chce-li žena uplatnit svoje vzdělání, třeba jako lékařka, nic jí nebrání. Ale opakuji, pokud jsou ženy vdané, jsou tak bohaté, že nemají čas na práci... a ty mladé, které čekají na svého prince, zase pracují tak, jako ty ve zmíněné bance, protože v bance nesmí nerodilý Emiráčan pracovat jinak, než jako pomocná síla.

Závěrem bych chtěl paní Valkárové i dalším zvídavým říct, že v historickém pojetí nejen muslimů je práce záležitostí muže a starost o chod domácnosti výsadou ženy. Emiráty se snaží tento zákon neporušovat, ale rozhodně nikoho neperzekvuují, pokud se mu postaví a jde si vlastní cestou. Ale kdo jednou poznal život v bohatství, těžko bude část svého života trávit bezúčelným posedáváním v zaměstnání, které nikomu nic nepřinese. U vědeckých profesí je tomu samozřejmě jinak, ale s vědci jsem se v Emirátech neměl tu čest poznat. A pokud je mi známo, tak mozky si Emiráty velice rády kupují a mozky se jim velice rády zaprodávají... nikde jim totiž nezaplatí víc. A v dnešní společnosti, postavené na kultu peněz, se celkem není čemu divit, i když s tím můžeme (a já v první řadě) bytostně nesouhlasit. Ale svět a doba takové jsou.

Vytisknout