Co ukazuje na zfalšování íránských voleb a jak k němu pravděpodobně došlo

15. 6. 2009


KD│Juan Cole, prezident Global Americana Institute, uvádí následující indicie pro tvrzení, že íránské prezidentské volby byly zfalšovány:

1) Tvrdí se, že Ahmadínežád získal v Tabrízu 57%. Jeho hlavní oponent Mír Hosejn Musáví je Azerem pocházejícím z provincie Ázerbájdžán, jejímž hlavním městem je Tabríz. Musáví podle všeho dostupných dokladů měl větší podporu ve městech a je populární ve své domovské provincii. Jím pořádaná shromáždění byla velmi hojně navštěvována. Takže tvrzení, podle nějž v azerském městském centru získal Ahmadínežád tak výraznou převahu, prostě nedává smysl. V posledních volbách Azerové hlasovali dokonce i pro málo významné prezidentské kandidáty pocházející z této provincie.


2) Tvrdí se, že Ahmadínežád získal v Teheránu přes 50% hlasů. Opět, ve městech je nepopulární, dokonce i v chudých čtvrtích, částečně proto, že jeho politika způsobila velkou inflaci a nezaměstnanost. To že by zvítězil v Teheránu je tak nepravděpodobné, že to uvedené údaje vážně zpochybňuje. (V roce 2005 Ahmadínežád v Teheránu vyhrál jen proto, že proreformní skupiny byly zastrašeny a místo aby volily, zůstaly doma.)

3) Tvrdí se, že klerik Mehdí Karúbí, další reformistický kandidát, získal 320 000 hlasů, a že si vedl špatně v západních provinciích, dokonce i v Luristánu. Karúbí je však Lur a je na západě populární, a to i v Kurdistánu. V prvním kole prezidentských voleb v roce 2005 získal 17% hlasů. I když je možné, že jeho podpora od té doby výrazně klesla, je těžké uvěřit, že by získal méně než jedno procento hlasů. A co více, přinejmenším by si měl připsat významný zisk na západě, což se nestalo.

4) Mohsen Rezaie, který zřejmě nebyl vůbec populární, měl získat 670 000 hlasů, dvakrát více než Karúbí.

5) Ahmadínežádův zisk byl na celém íránském území prakticky stejný. V posledních volbách však existovaly významné volební rozdíly mezi etniky a mezi provinciemi.

6) Očekává se, že volební komise před potvrzením výsledků vyčká tři dny, pak informuje Chameneího o výsledcích a ten je potvrdí. Třídenní odklad má umožnit podat a posoudit stížnosti na průběh voleb. V tomto případě Chameneí údajné výsledky neprodleně schválil.

Jsem si vědom obtížnosti úkolu zachytit dějiny v chodu. Mohou se objevit některá vysvětlení Ahmadínežádova vítězství, která nezahrnují podvod. Je například možné, že se mu vyplatilo rozdávání velkého množství peněz mezi voliče, ale nějak se mu podařilo uniknout obvinění, že způsobil následnou inflaci.

Ale na první pohled na mě tato povolební situace působí jako místo zločinu. A tak tento čin budu rekonstruovat.

Když v pátek začaly na ministerstvo vnitra přicházet první údaje, Musáví jasně vedl. Musávího mluvčí v zahraničí Mohsen Machbalbaf tvrdí, že ministerstvo dokonce kontaktovalo Musávího tábor a řeklo, že by měl začít připravovat obyvatelstvo na své vítězství.

Ministerstvo muselo informovat nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který je s Musávím ve sporu více než 30 let, a ten výsledky shledal neúnosnými. Pravděpodobně spolu s dalšími kleriky natolik důvěřoval ve vítězství Ahmadínežáda, že neměl připraven záložní plán pro případ, že prohraje.

Takže poslali povšechnou instrukci volební komisi, aby volby zfalšovala.

Tento nemotorný zastírací manévr potom způsobil vznik neuvěřitelných výsledků v Tabrízu, Isfahánu a Teheránu.

Důvodem, proč Rezaie a Karúbí "získali" tak nepravděpodobně nízké počty hlasů, bylo zajistit, že Ahmadínežád získá přes 51% hlasů, a zabránit tak druhému kolu voleb, které by se muselo konat příští pátek. To by Musávího táboru poskytlo šanci pokusit se vyburcovat veřejnost a předejít dalšímu falšování voleb.

Tento scénář počítá se všemi známými anomáliemi a je konzistentní s tím, co víme o hlavních hráčích.

Více v mém komentáři "Ahmadinejad reelected under cloud of fraud", kde tvrdím, že výsledek prezidentských voleb Obamovu politiku ve vztahu k této zemi neovlivní a ani by ji neměl ovlivnit - je to správná politika a měla by být prováděna bez ohledu na tyto volby.

Veřejné demostrace proti výsledkům se nezdají být příliš masivní. V minulém desetiletí reformátoři v Íránu proti zastáncům tvrdé linie vždy prohráli, zčásti proto, že si nikdo nepřeje opakování Velkého teroru, který následoval po revoluci v 80. letech, kdy frakční boje způsobily, že se ulice zalily krví. Musáví patří k této generaci.

Můj odhad je, že musíme počkat na vedení narozené po revoluci, které si tuhle krvavou úrodu nepamatuje, než budou lidé ochotni tvrdě vystoupit proti pravici.

Takže teď probíhají protesty proti údajně zfalšovaným volbám. Hrdlořezové z polovojenských jednotek Basij a Íránských revolučních gard rozbijí nějaké hlavy. Pokud se protesty masově nerozšíří, theokracie z toho protentokrát možná vyjde jen s měkkým pučem. Avšak legitimita režimu utrpí rozhodující ránu a jeho definitivní zánik může být urychlen, dojde k němu za jednu či dvě dekády.

To co říkám je plné spekulace a informovaných odhadů. Byl bych rád, kdyby se ukázalo, že se v několika bodech mýlím. Možná, že k tomu dojde.

Zdroj: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.6. 2009