Vzteklá recenze zuřivé reportáže

21. 5. 2009 / Pavel Urban

Daniel Veselý přiznává, že "při čtení článku bývalého šéfredaktora Respektu Marka Švehly ,Vězení Gaza' [Respekt 19/2009] marně potlačoval vztek." Tenhle vztek dobře znám z vlastní zkušenosti. Proto také vím, že skrze něj lze číst věci, které autor textu nenapsal a dost možná ani napsat nechtěl.

Zmíněný článek je ve skutečnosti je ve skutečnosti obsáhlejší reportáží (8 stran) z pásma Gazy. Marek Švehla popisuje přímé příčiny, cituje Palestince, se kterými mluvil a uvažuje, jak ze situace ven. Pořád je to ale reportáž, ne analýza příčin a následků.

Pokud Daniel Veselý píše o "nutné kritice izraelské invaze, však únosné v ideologických mantinelech Respektu", pak já v reportáži žádnou kritiku Izraele nevidím. Reportér popisuje předměstí Gazy prakticky kompletně srovnané se zemí, nicméně kritické závěry ponechává na čtenáři. Nevím, nakolik přesné informace o destrukci způsobené tři týdny trvajícím hororem má pan Švehla. Jeho reportáž v každém případě nepopisuje izraelský útok, nýbrž současnou situaci v Gaze tak, jak ji reportér viděl a to, co slyšel od místních lidí.

Ani politika Hamasu není kritizována přímo. A ani nepřímo není řečeno, že by Hamas byl jediným viníkem situace a že by konec blokády pásma Gazy závisel jenom na něm.

Může reportér konzervativního periodika tvrdit, že Palestinci v roce 2000 rozpoutali povstání, když se nezmíní o jeho podhoubí? Ponechme stranou, zda je Respekt skutečně periodikem konzervativním. Ono podhoubí je všeobecně známé a jak už jsem zmínil, ten článek není analýza. Trvá i přesto Daniel Veselý, že bylo řečeno A a má být tedy řečeno i B? V tom případě i on svoji připomínku nemístně zkrátil. Opomněl uvést, že druhá intifáda pohřbila finišující vyjednávání o mírové smlouvě, která měla vést k naplnění dohod z Osla. Tedy k vytvoření Palestinského státu. A že již uzavřený článek této smlouvy zaručoval všem Izraelcům právo vstupu na Chrámovou horu. Která je kromě jiného také nejposvátnějším (a vlastně jediným posvátným) místem judaismu.

Život pod izraelskou okupací je jistě frustrující. Zdá se ale, že hrozba míru s Izraelem frustruje Palestince ještě víc. Mimochodem, vezmeme-li v úvahu tento precedens, jak by asi fungoval Jeruzalém jako společné hlavní město Izraele a Palestiny?

Ještě lepší jsou Veselého reakce (http://www.blisty.cz/art/46886.html) na následnou diskusi na webových stránkách Respektu. Nejvíce ho zvedl ze židle Švehlův názor, že izraelský útok na Gazu mohl posílit ochotu Palestinců ukončit vzájemné spory. "Aha, a v jakém směru? Byl to tedy Hamas, který zavraždil 1.300 osob, většinou civilistů, srovnal se zemí tisíce budov, včetně zdravotnických středisek, mešit nebo škol, a vytvořil bezmála 100.000 bezdomovců? Tak tomu máme rozumět?" Takže dělá-li Izrael takovéto věci, pak posiluje tendenci Palestinců k násilnému řešení VZÁJEMNÝCH sporů. Pokud by to dělal Hamas, palestinskou jednotu by to naopak posilovalo. Alespoň podle Daniela Veselého. Já bych si tak jistý nebyl. Byť připouštím, že krátká historie palestinského národa skutečně vykazuje mimořádnou schopnost vyřizovat si vzájemné účty v dobách největšího ohrožení.

Daniel Veselý také naznačuje, že palestinskou civilní válku vyvolaly "sabotážní aktivity" USA a Izraele. Ani izraelská společnost není zcela jednotná a existuje určité napětí například mezi ortodoxními Židy na jedné a umírněnými a sekulárními Židy na straně druhé. Proč toho tedy Palestinci nevyužijí a nevyvolají občanskou válku v Izraeli, když je to tak jednoduché?

Tenhle argument ve skutečnosti dává za pravdu izraelské pravici: Palestinci nejsou schopni udržet mír. Skutečně, má cenu usilovat o mír s někým, kdo se nechá tak snadno vyprovokovat? Dnes jsme těmito provokatéry třeba my (viděno z pozice Izraele), ale zítra to může být někdo jiný. Nebude v takovém případě následovat daleko větší krveprolití na naší a možná i na palestinské straně?

K reakcím Palestinců na izraelskou politiku (mírovou i válečnou) můžeme zaujmout v podstatě dvojí stanovisko. Buď přiznáme Palestincům právo nechat se vyprovokovat k pohřbení mírového procesu a tedy k válce, pokud nabízený mír není zcela spravedlivý (což z palestinského hlediska určitě nebyl). Pak je ovšem farizejské rozhořčovat se nad utrpením lidí, které je důsledkem námi akceptované války. Můžeme diskutovat, zda jedna nebo i druhá strana nejde nad rámec nezbytně nutného. Ale i to nezbytně nutné bude dost ošklivé. Zvlášť jde-li o válku mezi národy, nikoli pouze mezi státy.

Naopak, pokud je pro nás toto utrpení zcela nepřijatelné, pak musíme podporovat vše, co vede k reálnému míru. I kdyby šlo o kompromis, který není ani moc hezký, ani úplně spravedlivý. "Nechat se vyprovokovat" je v takovém případě zločin možná ještě větší, než být provokatérem. A ti, kteří se vyprovokovat nechali nesou velký díl spoluzodpovědnosti za to, co následuje. I když to třeba neodpovídá jejich původním představám.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.5. 2009