Pubescenti druhého a třetího věku

20. 5. 2009

Ve Dvoře Králové přistoupil šedovlasý, asi šedesátiletý pán a volal z okna na svého kamaráda. Ten, a ještě dáma, vzápětí nastoupili a přisedli si k němu. Pán vypadal tak na padesát a dáma na 45 let. Pak si k nim ještě přisedl podsaditý čtyřicátník - s bodrým zvoláním "nazdar, šéfe!" Další kolega už seděl ve vlaku, přes uličku, příjemný pětatřicetiletý muž (dokud neotevřel pusu).

Je hezky, jedou z práce, jsou rádi, že to mají za sebou, bodří chlapi, kamarádi, skoro idyla...

Zpočátku to tak vypadalo. Potom nám trochu ztuhly rysy, když se ozvaly sprosté výrazy. No co, třeba jim to jen tak ulítlo, mluvili také o své práci na dráze, bylo znát, že ji dělají rádi, dlouho a jistě i dobře. Je to fakt náročná práce, člověk neví, co se může ve chvilce na trati semlít. Však se železničářů zastávám, když na ně někdo brblá kvůli pár minutám zpoždění...

Jenomže za chvilku jsme nestačili zírat. Hlučný hovor až křik, prošpikovaný vulgárními názvy všech druhů vyměšování, nabíral grády a nebral konce. Zvlášť se vyznamenával podsaditý čtyřicátník, jenž předtím oslovil nejstaršího z mužů: šéfe. Jako by se v tom vyžíval - sotva proud vulgarismů trochu slábl, už hnal novou vodu na mlýn. Všichni čtyři postpubescenti i dáma byli zaměstnanci Českých drah, zřejmě na kancelářských postech, jak vyplynulo z hovoru, který nebylo možné neslyšet.

Za desítky let cestování vlakem jsem zvyklý na ledasco. Na hlučné pasažéry i na "nespisovná" slova. Člověk se zahloubá do novin nebo se dívá z okna a "neřeší to". Známe to všichni, ne? Ale tentokrát jsem to nějak nemohl "skousnout"...

A potom mě to trklo: České dráhy vám přejí příjemnou a ničím nerušenou cestu. Tak nám to hlásili v Pardubicích a Hradci, když vlak vyjížděl na trasu. A hleďme! Oni nám přejí příjemnou a ničím nerušenou cestu, a pak nám ji sami ruší a znepříjemňují! Neměli by naopak dbát na slušné prostředí ve vlacích? - I po službě mít na paměti dobré jméno své firmy?

Dohřálo mě to a šel jsem jim to říct. Přiznám se, že jsem s kladnou odezvou nepočítal, a věru jsem se nemýlil. Ten nejmladší, co seděl přes uličku, se snad chtěl pokusit o omluvu, ale nějak mu to z té pusy nešlo, a tak raději dětinsky "zatloukal", že tady nikdo sprostě nemluví a nehuláká, on nic neslyšel, já si to na ně vymýšlím (chudáci malí, MS), a tak podobně smysluplně. Málem bych uvěřil, že mě postihlo mámení, kdyby mi nevyjádřily podporu kromě mé ženy i dvě další cestující...

Oba dva starší pánové, snad s ohledem na svoje šediny, i dáma, zůstali po mých výtkách filosofy. Třeba je trochu oslovilo, když jsem se jich přeptal, zda by se takhle chovali před svými dětmi nebo vnoučaty. Nicméně se neomluvili ani neporadili svému méně soudnému kolegovi, onomu podsaditému čtyřicátníku, že by udělal lépe, kdyby mlčel, když mě vyzval bohorovně, ať si vystoupím, když se mi jízda s nimi nelíbí, a vyvolával před zastávkami "vystupovat!", nebo když "hodil do éteru", že prý by někdo koukal, jaký je ve Španělsku rámus ve vlacích. (No, nevím, nejel jsem vlakem ve Španělsku, cestoval jsem jen u nás v Eurocity se španělskými teenagery, a chovali se slušně. Ovšem nemohu vyloučit, že ve španělských vlacích huláká a obtěžuje vulgaritou místní železniční management...)

Další moudra bodrého chasníka už neuvádím. Jistě se zaradoval, když jsme v Železném Brodě opravdu vystoupili a on a jeho kolegové mohli pokračovat směr Turnov "ničím nerušeni" - ani klienty svého podniku.

Málem bych zapomněl na průvodčího. Kousek před Semily jsem se na něho obrátil, ať zjedná klid. Krotce pravil: No tak, chlapi... Mně poradil, ať použiji internet -- víc jsem u něho nedosáhl - a pak už jsme ho neviděli. Ale vem ho nešť -- také bych si to rozmýšlel, "spesknout" výše postavené osoby ve firmě...

Tak tedy příjemné a ničím nerušené cestování s ČD!

Vytisknout