Věčný souboj Václavů aneb Havel v zeleném baretu

20. 5. 2009 / Michal Vimmer

Inu, duch doby nepřál Naší hroudě řešit tradiční demokratická dilemata a volit mezi starou Levicí a Pravicí. Touto pozdní dobou se z levice na Západě vylíhla "New Left", která si osvojila původně pravicové tzv. "neoliberální" a globalizační manýry angloamerické "Nové pravice" (Reagan -- Thatcherová). Tradiční pravice ztratila parlamenty, vlády a raison d'etre.

Místo klopotných třídních a ideových bojů v rámci pevného kapitalismu jsme si prošli zkratku od postkomunismu k postdemokracii. Už se nevede velký souboj Modrých proti Rudým - Stát nebo Jednotlivec, Jistota nebo Svoboda, Daně nebo Úlevy, Solidarita nebo Egoismus. Zvítězila Nutnost a Bezpečnost a má zelenou barvu. Zelenou jako barety expedičních sborůa vyzrálý, řádně uleželý měkký salám.

Václav Havel, stoupenec nepolitické politiky a otec humanitárního bombardování (Jugoslávie) , definoval nové, "pravé", Bursíkovy Zelené. Jsou zelení jako on sám: "Já jsem zelený celý život. Byl jsem zelený ještě dřív, než se pan Bursík narodil. Jestliže dnes dávám podporu nějaké straně, je to proto, že se mi situace zdá být vážná," uvedl bývalý prezident. Další významná osobnost exministr zahraničí Schwarzenberg definici Nové Zeleně diplomaticky doplnil: "Zelení jsou jednou z mála skupin, které jsou ještě schopny ve svém přemýšlení trochu vybočit ze zažitých kolejí."

V zažitých kolejích (podle tradiční tzv. melounové teorie = navrch zelený, uvnitř rudý) jede z pohledu výše "významných osobností" např. kandidát odštěpenecké Demokratické strany zelených (Zubová a spol.) do europarlamentu Daniel Solis. Shoduje se s Havlem do té míry, že "...potřeba obratu je nevyhnutelná" a poděkoval Havlovi za oddělení zeleného biopaliva od žabince. Jenže " ...důkazy, že elity selhávají hovoří samy za sebe...", míní eurokandidát Solis. Tenhle takyzelený nepřijal základní článek víry "nového amerického století" , tedy 11. září jako začátek boje za univerzální a definitivní BEZPEČNOST, den vyhlášení války s terorismem (a svobodou), datum světící všechny prostředky. Solis se logicky rouhá i proti dalším dogmatům, která vyznává soudobá bezbožná Západní civilizace. V článku "Je Kocáb předvojem fašistického předčasného puče?" : Solis varuje: " ... z menšin se vytvoří politický nástroj pro potenciální barevnou revoluci a z neonacistů se stane armáda, která bude spouštěčem rasových a politických nepokojů, na jejichž základě pak stát vyhlásí stanné právo a rázem seškrtá veškeré občanské a politické svobody. A to zejména v případě, kdy by na podzim skutečně ve volbách obstála levice ... Pokračovat bude i demontáž národního státu a rozpouštění zbytků jeho suverenity, a to zejména ve prospěch nedemokratických a nečitelných nadnárodních struktur ovlivňovaných soukromými spolky velkoprůmyslníků a bankéřů, zbrojních magnátů a šéfů nadnárodních korporací, řízených neviditelnými pány nad osudem světa a jeho obyvatel ..."

A ecce!, tu ho máme: "...démonizovat Václava Klauze je strategie Feindbildu (obrazu nepřítele), která má stmelit euroatlantické hujery v boji za podloudnou Lisabonskou smlouvu, která má být instrumentem pro převzetí kontroly nad armádami členských států, a jejich integraci do NATO...", píše m.j. Solis.

Binární černobílá logika, se kterou se tak dovedně naučil pracovat Václav Havel a jeho souputníci ve světle reflektorů, nevyhnutelně svede do jednoho temného kouta pódia Václava Klause i levého (zlého) Zeleného Solise. Zatímco k Havlovi se jeho ctitelé přimykají hrdě a rádi, Klaus se Solisem k sobě přilnou stěží. Společnou akci od nich nečekejme.

Proč jsou tedy Bursíkovi Zelení tolik milí srdcím Havla, Schwarzenberga a "dalších významných osobností", "...jednou z mála skupin, které jsou ještě schopny ve svém přemýšlení trochu vybočit ze zažitých kolejí ...?"

Bursíkova strana je vzorem strany nestranické, provozující politiku nepolitickou. Než se coby nový miláček médií dostala v roce 2006 do parlamentu, posadila do senátu nestraníka a předního antikomunistu (bývalého komunistu) Štětinu. Do vlády nominovala na klíčový post ministra zahraničí nestraníka Schwarzenberga. Krátce před pádem Toplánkovy vlády umístila do ministerského křesla "pro lidská práva" rockera Kocába -- nestraníka, loňského neúspěšného kandidáta do senátu. Kocáb de facto jako jediný ve funkci stihnul přežít pád vlády. Bodem zlomu Toplánkovy vlády, jejímž symbolem se stal odložený RADAR, byla Bursíkem řízená exkomunikace dvou ze šesti (zvolených) poslankyň.

Noví Bursíkovi Zelení se v nastupujícím Novém světovém pořádku pohybují obratně: jsou nelevicoví, proevropští (Lisabonská smlouva), proameričtí (Obama), podporují zahraniční intervence, globalizaci (Cohn Bendit) , biopaliva bez ohledu na iracionální zvrácenost a okolnosti jejich výroby.

Voličská základna je pro Nové Zelené, stejně jako pro ostatní strany postdemokratického establishmentu pouze objektem marketingové manipulace a schodem k moci pro nikým nevolené, které nějaký volební program je k ničemu nezavazuje.

Dobře zapomenutý ministr Kocáb před Listopadem proslul záhadným výrokem proneseným do éteru z režimního pop festivalu Děčínská kotva "každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží." V nynější fázi rozpouštění českého sladidla v lisabonské eurokávě jsme si tedy zasloužili nepolitickou vládu s Kocábem, věrným druhem Václava Havla.

Havel přikuluje a Klaus je významným osobnostem k smíchu.

Vytisknout