Justiční systém v ČR v souvislosti s odměnami pro přísedící soudů

5. 5. 2009 / Helena Rybenská

S ohledem na novelizaci zákona o zdravotním a sociálním pojištění v roce 2007 z příkazu Ministerstva spravedlnosti ČR byly k 1. 12. 2007 zastaveny všechny výplaty přísedícím za zasedání u soudu, což bylo odůvodněno tím, že musí být pro účetní všech soudů vypracován počítačový program na srážení částky 7,- Kč. Tento stav trval až do 7. března 2008.

Protože se některým přísedícím tento stav příčil, byla snaha telefonicky jednat s mluvčí Ministerstva spravedlnosti, která však nebyla k zastižení, dále pak s oddělením pro styk s veřejností, což bylo rovněž neúspěšné. Nakonec bylo jednáno s jistým panem Rozsypalem, který přislíbil, že okolnosti ohledně výplat přísedícím sám ověří. Když mu byl zaslán na jeho žádost e-mail, žádná odpověď nedošla a dotyčného se nepodařilo sehnat ani po telefonu.

Na základě těchto neúspěchů domoci se jakékoliv informace ohledně zákazu výplat přísedícím byl zaslán podnět Veřejnému ochránci práv JUDr. Otakaru Motejlovi, který se této věci ujal, přičemž byl požádán dále, aby Ministerstvo spravedlnosti sdělilo, podle jakého právního předpisu mohlo být zastaveno vyplácení paušálních odměn (ono bylo zastaveno vyplácení i svědečného a tlumočného) a dále z jakých důvodů nemůže být zvýšena paušální odměna za výkon funkce přísedícího.

Ve věci byly Ministerstvu spravedlnosti uloženy lhůty k vyřízení tohoto podnětu, ale teprve v lednu 2009 došlo sdělení od Veřejného ochránce práv sp. zn. 1384/2008/VOP/MBL, že náměstek ministra spravedlnosti Mgr. Korbel, Ph.D. shrnul uvedenou problematiku tak, že na základě dosavadních zjištění Ministerstvo spravedlnosti považuje za vhodné zvážit variantu zrušení institutu přísedících v civilním i trestním řízení, přičemž lze ještě uvažovat o případném ponechání institutu přísedících v trestním řízení u krajských a vrchních soudů spolu s navýšením odměn.

V dopise veřejnému ochránci práv ze dne 2. 1. 2009 bylo konstatováno, že zrušení tohoto institutu přísedících bude vyžadovat legislativní změny, přičemž pan náměstek následně v dopise Veřejnému ochránci práv podotkl, že jím naznačený postup Ministerstva spravedlnosti bude předmětem dalších diskuzí i na politické úrovni, o kterých prý bude Veřejného ochránce práv průběžně informovat.

Veřejný ochránce ve svém sdělení z 20. 1. 2009 dále uvedl, že požádal o stanovisko k otázce navýšení paušálních náhrad všem přísedícím pro další období do případného zrušení institutu přísedících. Ve věci vyplácení náhrad přísedícím od prosince 2007 do března 2008 Ministerstvo spravedlnosti doposud neodpovědělo, a proto bylo urgováno.

V současnosti je náhrada upravena ustanovením § 5 vyhlášky č. 44/1992 Sb. o náhradách za výkon funkce přísedícího ve znění vyhlášky č. 313/1995 Sb.

V roce 2006 proběhly volby přísedících a byly zvoleny nové osoby. Chci se proto závěrem zmínit ještě o jedné takové události, která se odehrála u jednoho soudu právě po těchto volbách. Ještě je nutné uvést, že do r. 1989 byli všichni nově zvolení přísedícící (tehdy soudci z lidu) zváni na školení, kde byli poučeni samozřejmě nejen v souladu s tehdejší socialistickou ideologií, ale i o důstojnosti soudního jednání.

Na jednání soudu byl pozván právě jeden nově zvolený přísedící (je možné, že nově zvolených bylo pozváno k jednání více), který si dovolil příjít k soudu jaksi nevhodně oblečen, což se jistému panu soudci nelíbilo a tak si stěžoval předsedkyni soudu. Ta zareagovala a napsala některým přísedícím takový naučný dopis, v němž píše doslova:

Někteří přísedící, kteří dopis obdrželi, se cítili uraženi. Nehledě na to, že paní předsedkyně si jaksi neuvědomila, že částka vyplácená tenkrát ještě ve výši 127,- Kč nestačila ani na toho holiče, natož pak třeba na koupi drahého kostýmu pro důchodkyni. Navíc v jednací síni všichni přísedící mají taláry. A pokud jde o tyto taláry, mělo by samo Ministerstvo spravedlnosti iniciovat, aby všichni přísedící soudů v ČR měli své vlastní taláry z rezerv, které téměř u všech soudů jistě jsou. Odpadlo by předávání taláru mezi přísedícími, které rozhodně odporuje hygienickým předpisům. Taláry by si přísedící určitě pečlivě udržovali v čistotě a rozhodně by pak neměli těžkosti s oblečením taláru, u něhož je rozpáraná podšívka uvnitř rukávu. Taláry pro přísedící jsou všechny pánské - i pro ženy.

Závěrem je nutno konstatovat, že tedy přísedící mají za zasedání stále stejnou "almužnu" a v dohledné době nelze očekávat nějakou změnu k lepšímu, protože u odpovědných funkcionářů Ministerstva spravedlnosti nelze žádnou dobrou vůli v této věci s ohledem na politickou situaci v zemi očekávat.

Pozn. redakce: Je smutnou skutečností, že Ministerstvo spravedlnosti uvažuje o zrušení institutu laických přísedících, aniž by dlouhodobě umožňovalo jeho smysluplné a důstojné fungování. Počínaje jejich současným finančním ohodnocením z jiné ekonomické éry, přes absenci systémových mechanismů zvyšování jejich právního povědomí a konče jejich mnohdy nedůstojným a často vůbec nereflektovaným zázemím v budově soudu mimo vlastní jednání. Mnohdy se pak stydí i sami soudci, že nemohou poskytnout svým přísedícím větší službu, nežli je alespoň pozvat do své kanceláře.

Čestným (rozuměj neplaceným) se může stát nějaký úřad jedině tehdy, pokud má celospolečenskou váhu i mezi ekonomicky aktivním obyvatelstvem. V tomto ohledu je však česká justice v pomyslném poklusu stále daleko před cílem. Výkon funkce přísedícího pak přirozeně nemá celospolečenský étos čestné a vážené funkce, protože má spíše étos domény důchodců.

Soudce pak těžko může volit přísedící z dlouhého seznamu podle nejvhodnějších schopností a znalostí, které by obohatily skutkové neřkuli právní hodnocení konkrétního případu, nebo které by dokonce postačovaly na to, aby se i přísedící při výslechu odvážil svědkovi položit vlastní otázky a bylo to ku prospěchu věci a důstojnosti senátu.

Místo toho si soudci leckdy volí alespoň takové přísedící, aby s nimi (rozuměj jim navzdory) řízení dotáhli až do konce bez větších zdržení od vlastní práce. Funkce přísedících však paradoxně vyžaduje silný charakter a morální odolnost. Obstát se ctí v senátu proti předsedovi s jeho přesvědčením je někdy velmi velkou výzvou i pro profesionální přísedící -- soudce.

V takto nastavených podmínkách je dosti obtížné posoudit, zda je institut laických soudců v České republice pro výkon spravedlnosti přínosem, či ne. Někdo, jako třeba Jaromír Jirsa, dřívější prezident soudcovské unie, by laické přísedící v justici nepostrádal, jiný může pociťovat zklamání ze zrušení institutu, který může pro respekt pro justici a právní vědomí ve společnosti učinit víc, než milion spravedlivých, ale neviditelných a zjevených rozhodnutí.

Dosavadní institucionální přístup, který může osvícenější vedení jednotlivých soudů ze svého omezeného rozpočtu moderovat už jen obtížně, je spíše zatím jen ukázkou, jak institut přísedících systematicky sabotovat.

Vytisknout