Immanuel Wallerstein: Kuba a Spojené státy: pozvolná obleva

5. 5. 2009 / Immanuel Wallerstein

Kubánští revolucionáři přišli k moci v lednu 1959. V průběhu jednoho roku se podstatně zhoršily vztahy se Spojenými státy. V březnu 1960 nařídil prezident Eisenhower přípravu na invazi kubánských exulantů, kteří měli svrhnout kubánskou vládu. V březnu 1961, krátce po svém nástupu do úřadu, schválil revidovanou verzi Eisenhowerova plánu nový prezident John F. Kennedy. Tento plán byl realizován o měsíc později. Je znám jako invaze v Zátoce sviní (nebo na Playa Girón). Invaze trvala pouhých několik dní a pro útočníky podporované USA byla vojenským fiaskem.

V lednu 1962 navrhly Spojené státy na setkání Organizace amerických států (OAS) pozastavení členství Kuby. Tento návrh získal podporu 14 z 21 členů OAS, přesně dvoutřetinovou většinu potřebnou pro jeho schválení. Kuba byla proti a šest latinskoamerických zemí se zdrželo hlasování. Hlavním důvodem pro pozastavení byl fakt, že se Kuba přihlásila k marxismu-leninismu, což se považovalo za neslučitelné s členstvím. Spojené státy navíc vyhlásily úplné embargo na obchodní vztahy s Kubou a snažily se, aby tento bojkot přijali také jejich spojenci v NATO a latinskoamerické státy.

V říjnu 1962 přišla velmi dramatická kubánská raketová krize. Sovětský svaz rozmístil na Kubě rakety s jadernými hlavicemi. Spojené státy požadovaly jejich stažení. Svět se bál, že je na okraji jaderné války. Sovětský svaz své rakety nakonec stáhl, patrně výměnou za tajný závazek Spojených Států, že neposkytnou podporu další invazi na Kubu. Kubánská vláda dala najevo svůj nesouhlas s rozhodnutím Sovětského svazu, ale udržovala s ním dál dobré vztahy.

Jak je zřejmé, v nepřátelství USA vůči kubánské vládě sehrávaly hlavní úlohu okolnosti studené války. Od tohoto okamžiku vláda USA neustále naléhala na své spojence v NATO a latinskoamerické státy, aby přerušili jakékoli vztahy s Kubou, což většina z nich také postupně učinila.

Současně narůstal počet kubánských exulantů ve Spojených státech. Tito emigranti byli odhodláni svrhnout kubánskou vládu a zorganizovali se politicky, aby si k tomu zajistili co nejsilnější podporu v Kongresu a vládě USA. V průběhu prvních třiceti let se jejich snahy setkávaly s rostoucím úspěchem.

Proti tomuto nepřátelství hledala kubánská vláda spojence nejenom v takzvaném socialistickém bloku, ale také mezi revolučními hnutími a vládami v takzvaném třetím světě. Do zemí třetího světa „exportovala“ svůj lidský kapitál v podobě dobře vyškolených lékařů a učitelů. Poskytla rozhodující vojenskou pomoc vládě nezávislé Angoly, když ta bojovala proti invazi rasistické vlády Jižní Afriky. Kubánské vojsko jí pomohlo roku 1988 porazit Jihoafričany v rozhodující bitvě o město Cuito Cuanavale.

V devadesátých letech se celá situace zásadně změnila třemi způsoby. Prvním z nových prvků bylo zhroucení Sovětského svazu. To znamenalo, že okolnosti studené války zcela ztratily význam. Pro Kubu to znamenalo v devadesátých letech velké ekonomické potíže, protože skončila sovětská případně ruská ekonomická pomoc a země tomu musela přizpůsobit svůj vnitřní program.

Druhým novým prvkem, zvlášť zřejmým za prezidenta George W. Bushe, byl akutní úpadek geopolitické moci USA. Ten vedl k vážnému politickému obratu Latinské Ameriky, kde v jedné zemi po druhé přicházely k moci středolevicové vlády. Všechny tyto země začaly postupně obnovovat diplomatické vztahy s Kubou a volat jak po ukončení bojkotu Kuby Spojenými státy, tak po obnovení členství Kuby v OAS.

Třetím prvkem byla zřetelná proměna politické scény USA. Poprvé se na ní začalo vážně hovořit o „selhání“ politiky USA vůči Kubě. Zemědělské zájmové skupiny začaly požadovat právo na prodej svých produktů na Kubě. Tento tlak získal podporu řady republikánských senátorů včetně Richarda Lugara, předního zástupce republikánů ve Výboru Senátu pro mezinárodní vztahy.

Možná ještě důležitější byl fakt, že se po padesáti letech začaly měnit také politické názory kubánské exilové komunity. Velký počet mladších kubánských Američanů začal požadovat právo cestovat na Kubu, posílat tam peníze a žít v podmínkách svobodné a otevřené výměny.

Když se Obama stal prezidentem, začal tudíž pociťovat určitý tlak, aby v kubánsko-amerických vztazích zahájil „oblevu“. Udělal to různými počátečními gesty, zrušením omezení na peněžní zásilky příbuzným a na cestování, které zavedl jeho předchůdce. Jak daleko je Obama ochoten jít ve zlepšování vztahů, se zatím neví. Ale zatímco před pouhými deseti lety působily vnitřní politické tlaky v USA převážně ve prospěch ekonomického bojkotu, dnes je veřejnost rozdělena stejně jako politikové. A vzhledem k vývoji veřejného mínění v Latinské Americe a růstu latinskoamerické populace ve Spojených státech je pravděpodobné, že se veřejné mínění USA v následujícím roce nebo dvou ještě dál změní.

Kuba zatím reaguje opatrně. Její postoj dobře vysvětlil 4. dubna Fidel Castro. Řekl, že Obamova gesta a prohlášení jsou určena především veřejnosti USA a vyjadřují názory prezidenta Spojených států. Pak řekl dvě věci: „Určitě je mnohem lepší než Bush a McCain,“ (což nechce připustit řada Obamových levicových kritiků), ale je přitom omezován realitou. „Impérium je mnohem silnější než on sám se svými dobrými úmysly.“

Takže Kuba předběžně zkoumá, jak daleko jsou Spojené státy ochotny jít. Nyní probíhají diplomatické diskuse „na nízké úrovni“. Obamova vláda je vystavena domácím tlakům ve prospěch „oblevy“. Jestliže se geopolitické reality budou dál vyvíjet směrem, kterým šly v posledních několika letech, není nemožné, aby Kuba a Spojené státy navázaly „normální“ diplomatické vztahy. Obě země budou mít nepochybně odlišné pohledy na svět a budou sledovat poněkud odlišné cíle, ale to platí o většině bilaterálních vztahů. Situace, v níž by vztahy mezi Kubou a Spojenými státy byly vztahy důstojnosti a vzájemné úcty, by ve srovnání s posledními padesáti lety znamenala velké zlepšení.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2009

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout