Místo faktů legendy

5. 5. 2009 / František Řezáč

Ti museli zasahovat především proti ostřelovačům z řad místních nacistických fanatiků, bojujících podle rozkazu mrtvého fýrera do poslední kapky krve. Byla jim tedy dopřána, avšak tento nesmyslný odpor vyvolal také pochopitelnou reakci českých lidí po ukončení bojů. Pokusme se pojmenovat důvody, proč mají uvedené oslavy takovou podobu - není to totiž ani náhoda a už vůbec ne opomenutí.

Když se místní plzeňský disent, z jehož řad pocházejí i někteří vlivní politikové na radnici, rozhodl podle pražského vzoru uspořádat v Plzni nějakou protestní akci proti režimu, bylo vybráno téma osovobození Plzně a termín 6. května 1989, kdy se pak také akce na Náměstí míru konala.

Na přípravné poradě, která se konala v mém bytě, jsem navrhl, abychom také zkoumali, jak osvobození proběhlo a případně oslovili pamětníky. Abychom vůbec věděli, co slavíme a připomínáme. Pamětníků bylo tenkrát ještě dost a různých písemných a obrazových materiálů také. Ty písemnosti leží dodnes bez zpracování v archivech a z domácností zemřelých pamětníků putují začasto do kontejnerů - sám jsem tam takové věci našel.

Co se týče skutečného průběhu osvobození Plzně, musíme nadále čerpat tak, jako pan Vít, ze zastaralých a ideologií poznamenaných pramenů. Citovaná kniha Vojtěcha Laštovky je z roku 1975 a pokud je dodnes zdrojem některých faktů - a právě že jen některých - vděčí za to době svého vzniku.

Byla připravována od konce šedesátých let a nešlo ji v počínající normalizaci zcela předělat. Horší už je to s příslušnou pasáží od stejného autora ve třetím díle Dějin Plzně, vyšlém v roce 1982 za redakce Vladimíra Brichty. Samo toto jméno říká zasvěceným dost o tom, jak mohly být Dějiny Plzně od roku 1918 do roku 1948 napsány...

Bohužel, jak jsem již vícekrát v místním tisku - bez ohlasu na příslušných místech - poukázal, novodobé a ideologicky nezatížené vědecké zpracování novějších dějin Plzně, včetně první republiky, období Mnichova, protektorátu a osvobození, zatím k dispozici nemáme, i když je v Plzni univerzita a fakulta s katedrou historie.

Vulgárně řečeno: Komunisté na to peníze dali a tak máme třídílné, ideologií zkreslené Dějiny Plzně, které jsou stále zdrojem informací a předmětem studia, stačí si projít historii výpůjček z knihoven.

Zpracované úseky dějin mají různou úroveň podle doby vydání a vedoucího redaktora, avšak i texty vyšlé v šedesátých letech pod vedením nezapomenutelného doktora Bělohlávka musely být cenzurovány. Natož pak pasáže soudobých dějin, vyšlé pod egidou místních normalizátorů.

Nynější režim, honosící se přívlastky svobodomyslnosti a demokracie, zatím peníze na výzkum a zpracování soudobých dějin průmyslové a univerzitní Plzně nenašel. Je to náhoda, opomenutí či ignorance? Ze všeho asi trochu. A možná, že je i zájem, abychom se, tak jako za komunistů, nedověděli některá nepříjemná fakta. Například: co to byla místní klerikální pravice, jak se chovala po Mnichově za druhé republiky a za protektorátu, kdo byli funkcionáři Vlajky, jak se arizovalo, kdo byli lidé, kteří se postavili na odpor a pracovali v odboji a jaké bylo jejich politické zázemí.

V souvislosti s povstáním a osvobozením Plzně bychom se mohli dovědět, že v revoluci hrála vedoucí úlohu - bez úředního posvěcení - KSČ, jejíž členové si svou aktivitou a obětavostí získali respekt především vojenských složek odboje.

Takže na radnici byl dosazen komunista Václav Hrbek, předsedou Revolučního národního výboru byl komunista MUDr. Jaromír Hrbek a KSČ si mohla dovolit, se souhlasem ostatních stran, dokonce Hrbka 8. května 1945 vyměnit za navrátilce z Buchenwaldu Josefa Ulricha, když to nařídilo stranické usnesení. Václav Hrbek se prý do funkce nadral sám bez posvěcení strany a byl vůbec takovej moc sebevědomej, ale hezkej, sportovec. Tak pravily soudružky, které jsem navštívil, staré, ale pořád čilé...

To je jen jedna z epizod, které by měly být zpracovány a podloženy fakty i vyprávěním pamětníků. Těch je už málo, ale jsou. Oslavy osvobození Plzně by tak získaly na věrohodnosti a byla by náležitým způsobem uznána a uctěna role domácího odboje. Stihlo by se třeba do příštího kulatého výročí alespoň vyhlášení příslušných grantů, tedy uvolnění peněz na takovou krásnou věc? Nevím, ale moc bych si to přál.

Vytisknout