Jak Izrael připravuje Palestince o vodu

5. 5. 2009 / Štěpán Steiger

Zpráva je dalším důkazem o slabosti dohod z Osla (nyní už beztak pohřbených). Ty nejenže nezahrnovaly mechanismy, jak přimět Izrael k plnění jeho slibů o ústupu z okupace palestinského území, nýbrž dokonce mu umožňovaly zrušit závazek k revizi dočasných dohod o vodohospodářském systému na území, jež kontroloval.

Namísto toho, dovozuje zpráva Světové banky, Izrael zvýšil svůj podíl na dostupných vodních zdrojích a přiměl Palestince zvětšit jejich závislost na Mekorotu, izraelském státním dodavateli vody. Zpráva konstatuje, že Izrael, bez souhlasu Společného izraelsko-palestinského vodního výboru (JWC) - jehož vytvoření vyplývalo z dohod z Osla - pobírá z podzemního podloží společného Západnímu břehu a Izraeli o více než 50% nad množství, jež mu dohody přiřkly. Palestinské protesty, netřeba říci, Izrael ignoruje.

Izraelsko-palestinský konflikt je stejnou měrou o vodu jako o půdu. Není to náhoda, že izraelské osady na Západním břehu jsou umístěny (umisťovány) na zdrojích podzemních vod nebo v jejich blízkosti. Jde o strategii, jež pochází z dob prvních osad vůbec.

V uplynulých deseti letech se však situace zhoršovala, Izrael začal totiž po svém "stažení" z některých palestinských oblastí (podle dohod z Osla) omezovat mobilitu Palestinců. Palestinci nyní musí platiti 8% svých domácích výdajů za dostatečnou dodávku vody - což je asi dvojnásobek obvyklého světového průměru. To přesahuje možnosti mnoha palestinských rodin, jejichž příjmy na území pod palestinskou správou prudce poklesly.

Ve vesnicích mimo města,v nichž obyvatelé nemají přístup k vodovodům, musí vyhradit až 20% svých příjmů na poplatky za pitnou vodu, dodávanou tankery. Jde o stále nákladnější nutnost, ztěžovanou rostoucím počtem izraelských kontrolních stanovišť, masívní kličkující "bezpečnostní" zdí a jiný i překážkami volného pohybu na Západním břehu.

Světová banka odhaduje, že dodatečné výdaje na dopravu vody tankery představuje asi 1% palestinského HDP. V Gaze dosahuje dodávka vody "kritické úrovně", přičemž výběr poplatků za ni se zhroutil a daňové sazby se propadly o 20%.

Přibývá důkazů o zvyšujícím se počtu nemocí způsobených zhoršující se kvalitou vody. Veřejné výdaje na tyto nemoci u dětí mladších pěti let představují podle odhadů zprávy 0,4% HDP. Dopad na životní prostředí je zničující. Hygienické a odpadové systémy byly velmi zanedbávány, což bylo způsobeno bezpečnostními podmínkami a izraelskými restrikcemi volného pohybu.

Nečištěné odpadní vody se proměnily ve stoky a laguny anebo prosakují do půdy, kde kontaminují podloží. Ve venkovských oblastech nejsou správnw vyprazdňovány septiky, kdežto izraelští osadníci běžně odvádějí nečištěné odpadné vody na palestinská pole.

Tak jak Izrael kontroluje hranice, cesty, letiště a přístavy, příjmy z vývozu a využívání vzdušného prostoru, na nichž je životně závislá palestinská ekonomika, právě tak knotroluje také palestinské vodní zdroje prostřednictvím Mekorotu, přičemž je tato jednostranná závislost ještě zvyšována nadměrným odběrem zdrojů.

Rozhodující úloha Mekorotu v distribuci vod, konstatuje zpráva, "činí Západní břeh a Gazu bezbrannými vůči izraelskému rozhodování a intervenci a patrně zvyšuje komerční rizika a náklady."

Světová banka dospívá ve zprávě k závěrečné řadě doporučení, která by mohla snížit krizi. Všechny však vyžadují izraelskou spolupráci a souhlas. Navrhována je např. reforma JWC, jenž je nevyváženě organizován ve prospěch Izraele pokud jde o míru pravomoci a kapacitu.

Pouhá polovina 121 milionů dolarů hodnoty Palestinci navrhovaných projektů byla schválena po roce 2001, kdežto s jedinou výjimkou byly odsouhlaseny všechny projekty izraelské. Izrael, říká zpráva, běžně rozhoduje zcela jednostranně o tom, jak budou nebo nebudou rozvíjeny oblastní vodní zdroje. Hospodářství bez přístupu k čisté vodě je z definice neudržitelné. Binjamin Netanyahu to buď nechce pochopit anebo je jeho slib rozvoje hospodářské nezávislosti Palestinců nezávazný politický příslib.

Tak či tak, palestinská "vodní krize" je vyvolána lidmi a měla by proto být jedním z nejdůležitějších bodů agendy, kterou hodlá projednat při své chystané návštěvě Washingtonu koncem měsíce. (Poznámka domácí: o takových věcech bezpochyby NEBUDE jednat izraelský ministr zahraničí Avigdor Liebermann, když v příštích dnech přijede do Prahy. K tomu je česká vláda přespříliš nakloněna Izraeli.)

Vytisknout