Island není členem Evropské unie. Island je ale již od roku 1949 zakládajícím členem NATO. Jeho špionážní a leteckou základnu Keflavik používá aliance především k ochraně arktického koridoru a k tankování strategických bombardérů. Island nemá vlastní armádu. Keflavik je město s 10 200 obyvateli, ležící asi 50 km jihozápadně od Reykjavíku Letiště, vybudované americkou armádou během druhé světové války (do provozu uvedeno 24. 3. 1943, 45 tisíc amerických vojáků), spadá pod Reykjavik. Američané zde po válce vybudovali jednu z největších základen NATO se spoustou radarových a monitorovacích stanic GIUK (obranné linie Grónsko-Island-Velká Británie) a velitelství pro řízení radarových lodí a letounů COMBARFORLANT, ale i logistickou podporou strategických operací - letecké síly 551. křídla AEW&C tu měly početné stavy letadel Warning Star. Jde především letouny F-15 Eagle, C-130 Hercules (Military Air Transport Service), KC-135 Stratotanker, Lockheed EC-121 Warning Star či AWACS Boeing E-3 Sentry pro výzvědné lety vizuálně i elektronicky sledující pohyb sovětských lodí, ponorek a letadel v severním Atlantiku a nad Sovětským svazem. Na Naval Air Station v Keflavíku byly umístěny také dvě radarové stanice včasné výstrahy (v šedesátých letech radary RRH-1 1953-1997, RRH-2 1957-1961, RRH-3 1955-1988 a RRH-4 1958-1960, pak radary North Atlantic Air Defense System AN/FPS-93 (s digitalizací AN/FYQ-47 a komunikací ICEROCC AN/FYQ-93), Distant Early Warning (DEW Line) radary, FPS-93A (do 1992), FPS-117 , na Naval Communications Center vysílačky pro spojení s jadernými ponorkami (RTTY na 37,5 kHz, 63°51'3"N 22°27'6"W a 63°51'1"N 22°28'0"W) či systém USAF HF-GCS (High Frequency Global Communications System - 8992 11175, 13200, 15016 kHz), AFN (Armed Forces Network - 7590, 13855 kHz), ARINC HFDL (8977 kHz). Jako protihodnotu USA smlouvou z roku 1951 převzaly roli garanta bezpečnosti Islandu a ochrany vzdušného prostoru (jednotkami USAFE od 1. října 2002). Bylo zde dislokováno několik tisíc vojáků a to s sebou přinášelo různé problémy.

Obliba Američanů v Keflaviku už dávno není taková, jako bývala v době studené války, kdy byli nejvýznamnějším zaměstnavatelem i plátcem do státní pokladny. V poslední době zaměstnávali přibližně 900 islandských civilistů. Američtí mariňáci měli například zakázán vstup do Reykjaviku, základna se stávala často cílem blokací od mírových aktivistů. G. W. Bush při redukci amerického rozpočtu přehodnotil strategický význam Islandu a rozhodl o odsunu všech amerických vojáků. 15. března 2006 americký velvyslanec na Islandu oznámil, že Spojené státy se rozhodly podstatně omezit rozsah své přítomnosti na ostrově. 8. září 2006 opustil Island poslední velící důstojník , kapitán Mark S. Laughton. NATO poté Islandu nabídlo, že bude střežit jeho vzdušný prostor podobně jako u pobaltských států.

Výměna záchrany islandské ekonomiky za 99-ti letý pronájem opuštěných vojenských instalací v Keflaviku Moskvě (a případně i financování norských bank a vystěhování norské radarové základny) by mohl být hezky poťouchlý asymetrický krok Putina jako odpověď na americké základny v Polsku a Česku...

BL: Americká vojenská přítomnost v Evropě ZDE