Druhá věc je ovšem tradice příslušníků našeho malého středoevropského národa, který (podobně jako např. Švýcaři) žil do roku 1918 (potažmo do roku 1948, kdy skončil odsun sudetských Němců) v jazykově diverzifikovaném státě, díky čemuž byla jeho (laskavý čtenář odpustí hříčku) PRŮMĚRNÁ jazyková dovednost NADPRŮMĚRNÁ. Což se projevovalo mimo jiné v tom, že ještě za mého dětství (v letech realkomunismu), věděl každý rozhlasový hlasatel, že když se Portugalec jmenuje Paulo, čte se to Paulu, zatímco v názvu brazilského města Sao Paulo se totéž slovo, dle brazilské výslovnosti portugalštiny, čte Paulo. Možná to také bylo tím, že tehdy se špičkoví básníci, spisovatelé a filologové byli často (mnohdy pod "pokrytím") nuceni živit jako překladatelé a tvůrci dabingu, díky čemuž se naše překladatelská kultura během tohoto jinak temného období dostala na absolutní špičku. (Ono to tak trochu souvisí s i tím, že u nás, SLOVANŮ každá společenská změna začíná u lidí SLOVA, počínaje Svatým Václavem, pokračuje národním obrozením a konče oteplováním 60. let 20. století, které spustili spisovatelé a divadelníci.)

Nemyslím si, že přineslo-li špatné období něco dobrého, měli bychom se toho jako v pověstném Kocourkově okamžitě zbavovat. Nemyslím si, že v zemi, kde každé malé dítě ví, jak se čte Kirschner nebo Felix Le Breux, bychom měli Student Agency číst foneticky.

Za to, že pomáhá lingvistické degeneraci tohoto národa, nasazuji jako bohemista majiteli a vlastníkovi Student Agency velké oslí uši. A to jsem ještě hodně mírný.