18. 9. 2008
Skvělý článek o Svaté Hoře!Skvělý článek o Svaté Hoře! Ovšemže je v Česku mnoho úžasných poutních míst, jejich malá popularita je ale podle mého názoru způsobena tím, že Češi mají problémy se svou identitou. Jak mohou propagovat to, čemu sami nerozumějí, nebo čím dokonce pohrdají? Když jsem byl dítě, chodívali jsme na "pouť" na vesnici, odkud pochází moje matka. Taková "pouť" představovala kolotoče, růže z papíru, žvýkačky a kapesné od prarodičů do dětské peněženky. Z náboženství nezbylo nic. |
A přitom Češi po celá staletí byli vroucími katolíky a náboženské slavnosti, včetně poutí, patřily zcela přirozeně k českému životu. Nějak si dnes s tou minulostí nevíme rady. Neznáme ji, ba přímo jí pohrdáme. Možná bychom méně pohrdali, kdybychom více znali. Já sám rozhodně nepatřím k těm, komu by se po velkých náboženských slavnostech stýskalo, ba cítím bytostnou nedůvěru k nábožensky orientovanému davu, k obřadům, kléru atd. Přesto však, zavítám-li někdy na poutní místo (např. Cvilín v Krnově má právě za sebou, pokud se nepletu, pouť, protože je zasvěcen Panně Marii (Sedmi)Bolestné, jejíž svátek byl toto pondělí, 15. září) sám, dojme mne úsilí a víra našich předků, a protože jsem církevně docela vzdělán, dokážu jim porozumět, prožít to s nimi. To je podle základní problém moderního Čecha: neví o náboženství, dokonce právě o křesťanství, vůbec nic. Neříkám, že bychom měli být věřící, a už vůbec si nemyslím, že bychom měli být věřící tím způsobem, jak bylo běžné věřit mezi našimi předky, ale nebudeme-li vzděláni v křesťanství (a zejména v tom katolickém), nikdy nepochopíme svou minulost a místa, jako je Svatá Hora, zůstanou cizinci v této zemi. Český národ od dob sv. Václava drtivou většinu své historie prožil jako národ bytostně římskokatolický, ba i česká reformace vznikla jako pokus, dávno před reformací německou a švýcarskou, o návrat k pravé katolické morálce. Nerozumíme-li pojmům, jako je "svátost", "mše", "zpověď" nebo "pouť", "pašije", "Tělo Kristovo", "světec", "celibát" atd., nerozumíme sami sobě. |