Účel těchto bankovních motivačních systémů je jasný. Jde o rychlé a krátkodobeé výdělky firem a jejich zaměstnanců. Čím větší je obrat, tím větší je prémie všech účastníků při "rat race" - závodu krys. Pak lidé na různých zaměstnaneckých rovinách odůvodněně dělají to, za co dostávají hodně peněz. Chybou systému ale bylo, že se až pak přišlo na to, že dochází k nežádoucím, vedlejším účinkům pro společnost, které, jak to také někdy bývá u léků, vynikly záporně nad počátečními, zdánlivě pozitivními vlivy. To se ovšem ale dalo předvídat, protože lidská chtivost je hodně často neomezená, a to hlavně, když v systému pracují "správní" lidé, právě ti, kteří jsou vybíráni zvlášť pro svou ctižádostivost a hamižnost.

Jsem opravdu přesvědčen, že se krize bankovního systému dala předvídat, a myslím si dokonce, že se v budoucnosti za nějakou dobu znovu stane totéž, pokud systém nebude změněn.

Matoucí ale je, jak se zdá, že Angličané mluví v této souvislosti o krysách. Možná, že oni dokonce vědí, že krysy, které žijí na příliš těsných místech, začnou zapomínat na svůj normální a jinak vzorně sociální způsob chování. Člověk by stejně mohl nabýt dojmu, že to přece vůbec nesouhlasí, protože bankéři nemají málo, ale moc, a ve srovnání s jinými lidmi vlastně ohromně moc peněz.

Možná jste ale už někdy viděli ve filmu nebo v nějaké reportáži pracoviště těch "rat-racers". Mají tam málo místa, sedí velice blízko vedle sebe. Proto je možné, že se cítí stejně jako krysy v těch příliš těsných klecích. Jejich šéfové to ale asi vědí. Podle mého oni dokonce plánují nepřetržitě rostoucí agresivitu svých zaměstnanců a počítají s ní. A proto by se měli vyměnit manažeři, motivační systémy i pracovní poměr těch "rat-racers", aby v budoucnosti nejednali jako bezohlední kariéristé. Nebo myslíte, že by ani to nepomohlo?