Ty, která spalas, přeletavá něho,
tvůj bílý úsměv sen mi vzal a klid;
já jsem tě probudil, však pro jiného,
já líbal tě a nebudu tě mít.

Jsem ten, jenž daruje a mimo kráčí,
sám neprocitlý, neobdarován.
Mně blaho dívčích rtů, mně oko v pláči
jak vážka vzlétne, zmizí jako van.

Stín pad mi na srdce, jež, rozstoupeno,
v své prázdno marně láká bol i slast;
jen bílý úsměv tvůj, ó něho, ženo,
se bude v něm jak nad propastí třást.

Z výboru Poutník a píseň, Mladá fronta, Praha 2008 vybrala jeho editorka Nikola Richtrová.