|
3. 1. 2008
K diskusi o pornografiiZrušme v zájmu svobody slova veřejnoprávní média
Jan Čulík: Zcela souhlasím, když Fabiano Golgo cituje Johna Stuarta Milla, že společnost smí potlačovat jednotlivého občana pouze potud, pokud jeho činy škodí jiným. Samozřejmě, že pornografie škodí druhým občanům, protože je to vrcholná, drsná finanční manipulace, jejímž prostřednictvím jsou ženy redukovány na kusy masa, pro čistě fyzické sexuální uspokojení druhého pohlaví.
Jazyk je jedním z mála způsobů, jak sdělovat myšlenky. Mluvčí zakóduje své myšlenky do jazyka a doufá, že posluchač při dekódování zprávy pochopí myšlenky tak, jak to mluvčí chtěl. John Stuart Mill například napsal: "Jediným účelem, za kterým může být moc vykonána nad členy civilizované společnosti proti jeho vůli, je, zabránit jim poškozovat ostatní", míní Ondřej Palkovský. |
|
Slova jsou však jen slova - jejich význam můžeme libovolně měnit; vhodnou změnou významu slov pak snadno dojdeme k závěru, že John Stuart Mill by nutil lidi malovat své domy na červeno - nebo, že by považoval pornografii za činnost, která škodí druhým občanům... Není však plodnější snažit se zabývat tím, co tito dávní velikáni opravdu zamýšleli místo toho, abychom překrucovali jejich slova do podoby, kdy odpovídají naším názorům? Podle pana Čulíka pornografie ovlivňuje rozhodování mužů, kteří se poté k ženám, které s nimi chtějí trávit čas (jinak by se jednalo o omezení osobní svobody, znásilnění apod.), chovají tak, jak se to těmto ženám (zcela pochopitelně) nelíbí. Tento řetězec událostí pak, podle něj, spadá do kategorie "činnost poškozující ostatní". Co na to říká Stuart Mill?
John Stuart Mill: Dokud nějaká část lidského chování ovlivňuje škodlivě zájmy ostatních, má nad tím společnost pravomoc a otázka, zda všeobecné blaho bude či nebude podpořeno případným zásahem, se otevře diskuzi. Není však žádný prostor zaobírat se takovou otázkou, pokud chování osoby neovlivňuje zájmy nikoho jiného než sama sebe, případně je nemusí ovlivňovat, pokud tak sami nechtějí (všechny dotyčné osoby musí být plnoleté a rozumně chápat souvislosti). Ve všech těchto případech by měla panovat perfektní svoboda, legální i společenská, činit a nést následky.
Připadá mi, že za současné společenské situace postavení žen (odejít od muže není považováno za společenskou ani právní přítěž), pokud si je žena tohoto chování vědoma a přesto se rozhodne ve vztahu pokračovat, nelze považovat chování muže redukující ženu na "kus masa" za "poškozující"(dle smyslu tohoto slova v citované větě od Milla). Navíc, svalovat vinu za toto chování na pornografii je zároveň redukcí mužů na roboty, kteří slepě reagují na vnější vjemy. Kam se poděla odpovědnost jednotlivce za své chování? Snaha zaštiťovat se Millem při prosazování regulace šíření určitých názorů je nekorektní - Mill by nic takového neodsouhlasil. Ostatně, porovnejme, co vkládá pan Čulík panu Millovi do úst a srovnejme to s tím, co John Stuart Mill skutečně napsal:
Jan Čulík: Západní demokratická společnost v posledních desetiletích natolik zliberalizovala, že na rozdíl od toho, co doporučuje Mill, už nezakazuje ani jednání, které škodí druhým. Nezakazuje tedy například šíření pornografie, fašistické či komunistické názory...
John Stuart Mill, On Liberty, 2. kapitola: Předpokládejme tedy, že vláda je zajedno s lidmi a nikdy neuvažuje o užití moci donucení [omezení svobody tisku], pokud nedojde k souhlasu s tím, co představuje hlas lidu. Ale já popírám právo lidu vykonávat takové donucení, ať už přímo nebo svou vládou. Tato moc je sama o sobě nelegitimní. Nejlepší vláda nemá na tuto moc ani o trochu větší nárok než ta nejhorší. Je to stejně škodlivé, nebo i škodlivější, pokud je tato moc vykonávána v souladu s veřeným názorem, než pokud je vykonávána proti němu. Pokud by celé lidstvo vyjma jednoho mělo stejný názor a jedna osoba měla názor opačný, lidstvo nemá o nic víc právo umlčet toho jednoho, než je právo jednoho umlčet celé lidstvo.
Zatímco pan Golgo prosazuje svobodu projevu, pan Čulík dává příklady, kdy různé instituce či různí lidé dobrovolně, na základě svého morálního přesvědčení, přestali podporovat propagaci jistých činností nebo lidí. Civilizovaná společnost se vyznačuje tím, že jsou v ní zastoupeny oba tyto přístupy zároveň. Problém nastává za existence sdělovacích prostředků financovaných z daní. Jaké názory mají tyto instituce prosazovat? Kdo rozhoduje o přípustnosti či nepřípustnosti jednotlivých názorů? Není zdanění občana a následně využití těchto prostředků pro publikaci názorů, s kterými nesouhlasí, formou omezování svobody slova? Nezvýšila by se svoboda slova tím, že bychom prostředky, které dnes tečou do veřejnoprávních médií, ponechali v rukou lidí, kteří by je pak sami mohli použít pro zveřejnění svých názorů? |
