Proč takový zájem o to dělat z dětí a mládeže konzumenty a spotřebitele? Odpověď přináší americký sociolog Benjamin Barber, který v knize o "zdětinštění člověka v konzumní fázi kapitalismu" (nedávno vyšla ve Francii), mluví o výchově nových generací k návyku nakupovat s dětskou mentalitou. Tento návyk - uchovat si dětskou mysl při nakupování, a hlavně chtění - zajišťuje výrobcům a distributorům, že takto "vychované" generace budou i v dospělosti chtít všechno, co jim reklama ukáže. Aniž to skutečně potřebují, a aniž na to dokonce mají prostředky. Děti se také rodičů neptají, zda mají dost peněz na nákup nějaké hračky nebo pamlsků. Rozmazlené děti říkají: "Chci to!", a to je pro ně rozhodující. Místo občana mají tvořit lidskou společnost dospělé děti, které si hrají, poslouchají pohádky, věří na strašidla, víly a vodníky, hlavně ale chtějí mít vše, co vidí.

Dealeři drog také navykají děti na bonbóny obsahující toxické látky s tím, aby si z nich "vychovali" zákazníky. V tom ohledu funguje dětská reklama obdobně a je i téměř stejně nebezpečná. Alespoň potenciálně. Infantilizace lidí má, podle Barbera, i další aspekty, které se projevují ve ztrátě pocitu odpovědnosti za sebe sama a ve snaze přenechávat starost o sebe někomu jinému. Často i rodičům, u nichž "zdětinštělí dospívající a dospělí" bydlí stále déle, trávíce čas u počítačových her, přehráváním z internetu stažených písniček a při sledování nových DVD. Jak ukazují statistiky, nejenom v USA, ale i ve vyspělých evropských zemích včetně České republiky, zvyšuje se procento mladých dospělých, kteří zůstávají bydlet u rodičů a delegují tak podstatnou část odpovědnosti za vlastní materiální existenci na ně. Tyto moderní jevy nejsou stále dostatečně probádány a věnuje se jim i malá pozornost v obecné diskusi. Dříve či později však mohou přivodit problémy.

Autorka je poslankyně Evropského parlamentu za KSČM