13. 8. 2007
Je to možný, pane Možný?replika na článek Uwe Ladwiga "Mateřství a vzdělání, aneb proč se toleruje, že mužům chybí odpovědnost?", reagující na stať profesora Iva Možného "Mateřství budiž pochváleno" Uwe Ladwig se pozastavuje nad článkem sociologa a vysokoškolského profesora Iva Možného vydaného dne 4. 8. 2007 v Lidových novinách. Také jsem se nad tímto článkem pozastavila a divila se jeho obsahu. Profesora Možného si velice vážím a něco takového bych od něho nečekala. Kdyby byl pan Možný zedník nebo účetní, brala bych článek jako obecný názor svobodného občana, který se vyjadřuje k věcem kolem sebe, k nimž nemá vzdělání ani odbornou praxi. Četla bych takový článek jako zajímavý praktický podnět k zamyšlení. Ale zde tomu tak není. Pan Možný je odborník a navíc o problematice vyučuje druhé. |
Lidové noviny z článku vyzdvihly řádky o intelektuálkách, cituji : "Intelektuálky, které jsou slyšet, často hlásají, že svobodné mateřství je výrazem emancipace ženy, ale samy tomu moc nevěří, anebo většina z nich neříká nic a dítě má, až když má manžela." Škoda, že pan Možný neuvádí, které intelektuálky má na mysli, zda americké, české či jiné. Ty české, například paní Olga Sommerová nebo paní Michaela Marksová-Tominová naopak často hlásají, že brojí proti diskriminaci žen, ale proti mužům a manželství vůbec nic nemají. A také to svými pracemi i svým způsobem života dokazují. Článek je hlavně o vztahu výše vzdělanosti a počtu dětí na jednu matku, také o zvyšujícím se počtu dětí narozených mimo manželství. Pan Ladwig má pravdu, že tento problém je velmi složitý a má více příčin. Svobodné mateřství za cíl emancipace žen nepovažuji, ani si nemyslím, že by mužům všeobecně chyběla odpovědnost k otcovství. Lidé dnes více žijí v nemanželském svazku nežli dříve, takže to neznamená automaticky, že každé nemanželské dítě vyrůstá bez otce, ať už vlastního nebo nevlastního. Příčiny vidím spíše v protirodinné politice (jesle, školka, škola), v ekonomice i ve složitosti majetkové a porozvodových práv. Bez manželství je dnes život prostě pro mnoho lidí lehčí. Na druhou stranu žádné manželství nezaručuje, že děti nebude matka vychovávat sama, ať už pro pracovní vytíženost manžela nebo pro jeho nezájem o děti. Ani vysokoškolačky nemají zaručeno, že jejich manželství přetrvá delší dobu a ony své děti nedochovají samotné. Počet narozených dětí mimo manželství neříká vůbec nic o vzájemném vztahu rodičů k dětem, nesezdaní rodiče mohou vychovávat své děti stejně zodpovědně jako manželé. Porodnost byla a bude vždy vyšší u méně vzdělaných lidí, do rozboru příčin se pouštět nebudu. Co se mi ale na článku opravdu nelíbí je v závěru zmiňovaná slabomyslnost, tvrzení, že více než polovina vloh je dědičná a o té druhé polovině rozhoduje nejvíc kultivovanost rodinného prostředí. Jak se s tím srovnává skutečnost, že mnohé vědecké kapacity, úspěšní manažeři a podnikatelé se narodili ve velmi nuzných rodinných poměrech málo vzdělaným rodičům, zatímco některé děti vysokoškoláků sotva prolezou učilištěm nebo zůstávají na základním vzdělání? A také doufám, že pan Možný svými řádky nechce naznačit, že rodit více dětí je slabomyslnost. Čím vyšší vzdělání ženy mají, tím více cítí potřebu své vzdělání uplatnit v zaměstnání, vědě či v podnikání. Takovým ženám se všeobecně nadává do kariéristek a krkavčích matek. Já takové ženy neodsuzuji, potřebujeme jich v našem hospodářství stále víc a víc. Dnes o této problematice vyšel pěkný článek v příloze MF Dnes "Ona". Doporučuji k přečtení, možná to změní názor i panu Možnému. Méně vzdělané ženy a tím i méně vydělávající zůstávají déle s dětmi doma hlavně z ekonomických důvodů, nemohou si ze svých příjmů dovolit platit chůvu a jejich mzda v zaměstnání, která jen mírně přesahuje sociální dávky a často ani nestačí pokrýt životní minimum rodiny, je od dětí neodvádí. Počet jeslí, mateřských školek a velký rozsah prázdninového volna v průběhu základního vzdělání -- to vše není příznivé pro ženy, které nemají natolik majetné babičky, aby se mohly věnovat hlídání vnoučat namísto pracovního procesu. I z tohoto důvodu je lepší mít více dětí, které se navzájem pohlídají a pomohou si. Antikoncepce není zadarmo*), stojí zhruba tolik jako spotřebovaná elektřina v domácnosti bez elektrického topení v panelákovém bytě či ve staré bytovce. A v těch bydlí především méně vzdělaní a chudší lidé, ale není to pravidlem. Antikoncepce již dnes není otázkou vzdělanosti, neboť se o ní učí děti na základní škole. Naopak dnešní výše mateřských dávek je pro mnohé ženy větším příjmem nežli životní minimum mladé dosud nezaměstnané dívky. Pracovat v domácnosti a vychovávat děti podle své svobodné vůle je daleko příjemnější nežli šikana na pracovišti a odpracované přesčasové hodiny bez nároku na mzdu. Pro málo vzdělanou ženu je výchova dětí přirozenější nežli budování kapitalismu, pracovat pro vlastní dítě je smysluplnější nežli se dřít na svého zaměstnavatele, udržovat pořádek ve vlastní domácnosti přináší více radosti a uspokojení nežli nucený úklid na pracovišti. Vysokoškolsky vzdělané ženy mají mnohem tvůrčí a samostatnější pracovní proces a nemají proto potřebu si svobodnou vůli realizovat pouze doma. Investice do studia duševní i finanční nelze snadno zahodit dlouhým nebo několikanásobným mateřstvím. Studia ženám hradíme ze svých daní my všichni, a proto dost dobře nechápu, proč neustále někdo vyčítá matkám, když cítí potřebu svá studia plně využít v našem hospodářství. Pracují přece i pro nás a tím nám vracejí finance vložené státem do školství. Jinak se můžeme vrátit do středověku. Na závěr bych chtěla upozornit na to, že česká média se k ženám stále chovají diskriminačně až urážlivě, což vypovídá cosi o naší společnosti. Nejenom Lidové noviny, ale i prestižní Hospodářské noviny se dopouštějí diskriminačních "podpásovek". Posuďte sami : Na počátku srpna přinesly Hospodářské noviny 100 rad od 10 českých vrcholových manažerů -- 9 mužů a 1 ženy. Muži radili, jak postavit velký podnik, předat velkou firmu, efektivně ji řídit, uspět v cizině, správně vyjednávat, 3x přejmenovat firmu, úspěšně ji prodat, stát se z pěšáka šéfem a jak využít rozum v byznysu. Jediná žena radí čtenářům, jak přežít výpověď. Kde jsou všechny české úspěšné a právem oceněné podnikatelky a manažerky z českých i zahraničních firem, novinářky, vědkyně, političky ? Kde jsou všechny matky a proč neradí, jak skloubit zaměstnání s mateřstvím, jak vyřešit hlídání dětí, jak se dohodnout s manželem, jak obstarat domácnost ? Proč nám něco takového neporadil jeden z 9 uvedených manažerů ? Protože naše hospodářství s dětmi nepočítá ? To ale není žádná novina -- lidová ani hospodářská. Novinkou však pro mne je fakt, že se této "politiky" účastní i takový vzdělaný člověk jako je vysokoškolský profesor Ivo Možný. Je to pro mne zklamání. O to více děkuji Uwe Ladwigovi, že si článku povšiml a že jako jeden z mála mužů se o mateřství a výchovu dětí zajímá. *)Pozn. JČ: Např. v "kapitalistické" Británii antikoncepce je k dispozici zadarmo. |