Tohle podivné slůvko jsem znal dávno předtím, než jsem se naučil číst. Když jsem byl hodný, byl jsem vysazován v parádním pokoji na otáčecí židličku, která mi zpočátku nahrazovala kolotoč. Při každé otáčce se přede mnou objevovala na té velké, podivné, černé věci ta písmenka P, E, T, R, O a F. Ta věc byla kouzelná. Když se jí otevřelo malé víko, bylo tam spousta černých a bílých klapek a těmi se daly vyluzovat krásné tóny, hudba i jen pouhý hluk. A ty zněly o to lépe, když se stlačil pedál nebo se otevřelo takové velké víko a celá ta věc pak vypadal jako velký černý zpívající pták, který si protahuje křídla a chce se mu vzlétnout. Byl to pro mne velký symbol domova, bezpečí i vzletu stejně jako krásy a kumštu vůbec a zůstane jím až do konce mých dnů. Naučilo mne to nebo možná spíše mne to donutilo naučit se na to hrát, protože to bylo příliš krásné a příliš dokonalé, než aby se výzva té věci dala odmítnout. A bylo na tom napsáno PETROF.

Na tohle všechno jsem si vzpomněl, když jsem se dočetl, že několikaletý, velice úspěšný proces stabilizace společnosti Petrof byl narušen podáním věřitelského návrhu na konkurs. První, co mne napadlo, bylo to, že sto musela být skutečně úspěšná stabilizace, když to dnes někomu stojí za to pokusit se Petrof zase zničit zvenčí a nebo ho získat. Návrh podala společnost GIC, která je výhradním zástupcem českého výrobce pro americký trh. Na první pohled to nemá logiku a tak bude zajímavé celý proces sledovat. Podívejme se na to, co k tomu říká údajný dlužník. Cituji z tiskové zprávy z 15.května 2007:

Světoznámý výrobce pian PETROF čelí od konce března spekulativně podanému návrhu na konkurz. Návrh podal dřívější dlouholetý americký odběratel na základě účelově vytvořené pohledávky.

„Údajný dluh, pro který je vedeno soudní řízení proti PETROF, je v nevýznamné výši 2 milionů korun a je založen na nepodložených a nestandardně uplatněných reklamacích. Žalující strana GIC (Geneva International Corporation) je v současné době vedena jediným zájmem, a tím je získání světoznámé značky pro piana, která by chtěla vyrábět jako levnou produkci v Číně pod zn. PETROF. To je v zásadním rozporu se zájmy majitelů, kteří ve své továrně podporují tradiční výrobu klavírů a pianin nejvyšší světové kvality se všemi znaky zboží evropského původu.

Firma PETROF ukončila v roce 2005 a 2006 své hospodaření se ziskem a daří se jí v mimořádně tvrdém mezinárodním konkurenčním prostředí nahrazovat výpadky na americkém trhu způsobené poklesem odběrů od GIC. Skutečnou příčinou podání návrhu na konkurz naší společnosti jsou, podle mého názoru, ekonomické a obchodní problémy GIC, která se je snaží řešit na náš úkor.

Dne 15.5.2007 mělo proběhnout soudní řízení v této záležitosti u Krajského soudu v Hradci Králové. Ten však jednání odročil na neurčito.

Oddálení rozhodnutí v této věci je pro nás nepříjemné. Spoléhali jsme na to, že soudu při dnešním jednání doložíme, že podmínky pro prohlášení konkurzu na naši společnost nejsou v žádném případě splněny a že soud přesvědčíme, že nikoliv my dlužíme společnosti GIC za jí tvrzené neoprávněné reklamace, ale naopak ona dluží nám za dodávky hudebních nástrojů částku v přepočtu cca 2,7 mil. Kč. Nicméně odročení dnešního jednání respektujeme a jsme i nadále připraveni poskytnout soudu veškerou potřebnou součinnost k tomu, abychom naši společnost obhájili.

Přesto však chceme uvést, že neetickým a protiprávním postupem společnosti GIC se cítíme poškozeni. Domníváme se, že jejím záměrem není nic jiného než vyvolat pochybnosti o naší společnosti u našich zákazníků a našich obchodních partnerů a tímto způsobem zvrátit příznivý ekonomický vývoj naší firmy.

Společnost GIC ve vztahu k nám dlouhodobě neplní své závazky, neodebírá zboží, k jehož odběru se zavázala a navíc nám nezaplatila za poslední dodávku nástrojů. Proto jsme se rozhodli aktivně přistoupit k vymáhání našich pohledávek a chystáme na společnost GIC arbitrážní žalobu k rozhodčímu soudu. Dále kvantifikujeme výši škody, která nám byla nepřátelským postupem GIC způsobena, kdy k dnešnímu dni tato škoda již činí min. 25 mil Kč.

Tolik tedy oficiální stanovisko společnosti Petrof. Odložení rozhodnutí soudu na neurčito je samozřejmě pro tuto společnost velice nepříjemné, protože to velice nepříznivě ovlivní jeho obchodní vztahy a možná i vztahy s fonnančními institucemi. Než uplyne ono „neurčito“, může se tak stát, že v důsledku tohot zhoršení úpadková situace reálně nastane. V odpovědi na otázku, zda příčinou takového rozhodnutí soudu nebyly neúplné podklady pro jeho jednání uvedla společnost Petrof následující:

Petrof je připraven a schopen doplnit soudu jakékoli dodatečné informace, které potřebuje ke svému rozhodnutí. Jak již jednatelka společnosti Zuzana Ceralová Petrofová uvedla, Petrof soudu dodal již na počátku úplné podklady. Otázkou je, zda tak učinila i společnost GIC. Co se týká doplnění podkladů požadovaných soudkyní k tomu, aby mohla ve věci rozhodnout, nepovažuje Petrof za vhodné, aby obsah a specifikace požadavků soudu byly před rozhodnutím soudu předmětem mediální diskuse.

Takové stanovisko je podle mého názoru velice rozumné. Mediální válka může rozhodování soudu jen zkomplikovat a prodloužit a tím zvýšit ohrožení návrhem na konkurs označeného potencionálního úpadce. Nemyslím si, že je vhodný čas a nějaké domněnky, spekulace nebo komentáře. Zatím chybí i oficiální stanovisko druhé strany. Lze se snad jenom podivit nad tím, že Petrof jako účastník řízení klade otázku, zda podklady GIC pro prohlášení konkursu byly úplné. Jejich struktura i obsah je dána zákonem a věci mimo tento rámec by musely být dány explicitně usnesením soudu. Asi jde přece jenom o čas a o to držet Petrof v nejistotě co nejdéle. Lze jenom doufat, že tenhle pokus o vyvolání konkursního řízení neskončí zánikem této proslulé značky. To by totiž asi nakonec vyhovovalo širší světové i domácí konkurenci nejvíce. O radosti závistivců všeho druhu ani nemluvím. A vůbec nejhorší jsou ti, kteří před pár lety už viděli Petrof na huntě a radovali se z cizího neštěstí, protože přičinit se o radost vlastními silami je ani nenapadlo a pak, dá to moc práce. A sklaplo jim. Už slyším ten tichý hlas, jak se nese krajem a škodolibě šumíc po skalinách a hučíc po lučinách, nenávistně syčí po hospodách: „Já to vždycky říkal...“