Příkladem z poslední doby bylo např. zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy, nověji nešťastný zásah nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké do kauzy Jiřího Čunka, které oživily otázku, jaký je skutečný vztah politiky a justice, státních zastupitelství a policie. Obecně se má zato, že ideálně by justice a bezpečnostní aparát měly být naprosto nezávislé na politických vlivech a naopak neměly by zasahovat do politického života, s čímž je možno vřele souhlasit.

Výše uvedené příklady ale ukazují, že k ideálnímu stavu máme daleko. Absolutně vzato ani ho nemůžeme dosáhnout. Zmíněné orgány nepůsobí ve vzduchoprázdném prostředí, v němž je vyloučeno vzájemné ovlivňování s jejich společenským okolím. Zejména vrcholní představitelé institucí se mohou příležitostně stát nositeli významného politického vlivu.

Tak bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová zasáhla výrazně do politiky masivní kriminalizací počínání bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce. V prvém plánu oslabila jeho postavení a následně voličské preference jím reprezentované Unie svobody, které její zásah možná pomohl k osudovému volebnímu propadu. V druhém plánu ale ohrozila úsilí Jiřího Paroubka o překonání vládní krize: kdyby obtěžováním policií znechucený Pavel Němec za sebou práskl dveřmi a odvedl z vlády také ostatní unionistické ministry, nebylo by možné ustavení vlády, nepodporované komunisty. Do politiky zasáhla také předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, která svým sporem s prezidentem republiky vědomě či nevědomě působila k zpochybnění jeho autority v očích české i mezinárodní veřejnosti. Není důležité, že na rozdíl od Pavla Němce prezident její útok ustál bez viditelné ztráty popularity a vlivu, k překročení hranice jejího vlivu z oblasti justice na politickou scénu přece jen došlo. Také některá vystoupení PČR měla vliv na politické dění, a to nejen výše zmíněnou Kubiceho zprávou.

Nesporný je politický podtext zásahu nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké do kauzy Jiřího Čunka. Vědomě mluvím o jejím zásahu, ač se původně jednalo o rozhodnutí odboru trestního řízení NSZ. Nejvyšší státní zástupkyně odpovídá za činnost svých podřízených a navíc se s jejich počínám veřejně ztotožnila, obhajovala je v parlamentních výborech a ve sdělovacích prostředích, pro veřejnost i zúčastněné státní orgány to je jednoznačně její zákrok. Nebudu spekulovat o motivech jejího jednání, zejména se nepřipojím k těm, kteří ji podezírají z podlehnutí vlivu exministra Pavla Němce: nejsou pro to důkazy přímé ani nepřímé.

Nicméně musím zmínit přímé i nepřímé politické účinky jejího zákroku. Je známo, že KDU-ČSL zatím stojí za svým předsedou a hrozí odchodem z vlády, bude-li přinucen k rezignaci. Na druhé straně premiér se zavázal, že navrhne panu prezidentovi jeho odvolání, bude-li obžalován. Výměnou státního zástupce došlo k významnému zpoždění rozhodnutí o případné obžalobě a následném odvolání, zprostředkovaně se odsunul vznik možné vládní krize.

Zvětšila se naděje, že vláda nepadne dříve, než se jí podaří protlačit parlamentem balík zákonů, uskutečňujících program stabilizace veřejných financí. Dalším politickým důsledkem je vyvolání dojmu ve veřejnosti, že Jiří Čunek je skutečně ohrožen obžalobou a Renáta Vesecká mu přispěchala na pomoc

Podezření zesílí, zastaví-li státní zástupce Arif Salichov jeho trestní stíhání. Znamenalo by to pomyslný "konec spravedlnosti" v České republice, protože státní zastupitelství by vyslalo občanům dobře čitelný vzkaz, že vysoká ústavní funkce může spolehlivě chránit pachatele trestného činu před trestem.

Dojem veřejnosti ovšem nemusí být správný. Nabízí se i jiná možnost: nejvyšší státní zástupkyně mohla vzít věc z rukou státního zástupce Radima Obsta, zpochybňovaného politickými lobbyisty Jiřího Čunka, aby předešla přenesení pochybností vůči němu také na obžalobu. Arif Salichov neměl zřejmě dříve k věci Jiřího Čunka žádný vztah, má pověst kvalitního odborníka, jeho rozhodnutí o osudu vyšetřovacího spisu bude mít neutrální ráz, veřejnost by je měla přijmout bez pochybností ... nebýt ovšem způsobu, jímž k přidělení věci přišel, který vyvolává zase jiné pochybnosti, jež mohou pro veřejnost zbavit jeho rozhodnutí pelu nestrannosti.

Bez ohledu na to, proč se Renáta Vesecká rozhodla k odebrání věci Jiřího Čunka státnímu zástupci Radimu Obstovi a co jím sledovala, má její zásah nepříjemnou vlastnost: v každém případě je porušením ústavního principu rovnosti občanů před zákonem, neboť její postup se zásadně liší od vyřizování stížností a dohledu na trestními věcmi běžných občanů. Její zásah nemá v polistopadové historii trestního řízení precedens.

Odtud vyplývá další politický účinek: veřejnost vnímá její vstup do kauzy Jiřího Čunka jako zpochybnění právního řádu České republiky a porušení jejích ústavních principů. Přirozeně to vyvolává nedůvěru k vládě, která pro tuto chvíli aspoň zdánlivě profituje z nestandardního kroku a její výstřelek tiše strpěla.

Výrazným politickým důsledkem je povzbuzení opozice k útokům na stabilitu vlády. Její kritiku má opozice "v popisu práce", ovšem Renáta Vesecká jí dodala velmi účinnou munici k oprávněným útokům.

Protože politické boje probíhají v reálném čase, na nepříjemnosti útoků opozice nemění nic ani skutečnost, že sama má z doby svého panování na svědomí celou řadu větších či menších prohřešků proti zásadě udržování justice a orgánů přípravného trestního řízení mimo politické kolbiště.

Příběh vstupu Renáty Vesecké do kauzy Jiřího Čunka je čerstvým důkazem toho, že zdánlivě apolitické postavení nejvyššího státního zástupce, stejně jako předsedy Ústavního soudu ČR, Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu ČR, policejního prezidenta může v určitých situacích nabýt politického charakteru. Předpokladem způsobilosti pro výkon takové funkce proto nestačí jen odborné a charakterové kvality a občanská bezúhonnost, ale také schopnost orientovat se v politických souvislostech odborných rozhodnutí. Renáta Vesecká v tomto případě projevila značnou politickou neobratnost.

V této souvislosti působí až humorně prohlášení Unie státních zástupců z 15. června 2007, které používá zjištění o zpochybnění kroků nejvyšší státní zástupkyně jako argument pro změnu ústavního postavení státního zastupitelství, tedy pro jeho vymanění z podřízenosti vládě. Výše uvedené účinky jejího zásahu by totiž nastaly i v případě, že by soustava státních zastupitelství byla podřízena parlamentu, prezidentovi republiky, starostovi Zlámané Lhoty či vládci Marsu.

Zatímco politické účinky výstřelků justice a orgánů přípravného trestního řízení bývají dobře viditelné, mechanizmy jejich ovlivňování politikou většinou zůstávají skryté zrakům veřejnosti. Nemám ovšem na mysli ovlivňování oficiální, vyplývající z kompetence orgánů státní moci, ale působení utajených vlivů, směřujících k zneužití orgánů k dosažení politických cílů. Ty jsou jako lochnesská příšera -- mnozí v jejich existenci věří, ale dosud je u nás nikdo neprokázal. Nevíme např. nic o tom, co vedlo Marii Benešovou k nasazení orgánů činných v trestním řízení proti exministrovi Pavlovi Němcovi. Byla to náhoda, že jí v kritickou dobu poslal trestní oznámení na Němce známý politický aktivista Jan Šinágl? Snad bychom se to dověděli, kdyby orgány činné v trestním řízení prověřily podezření, že bývalá nejvyšší státní zástupkyně tehdy zneužila svou pravomoc. Jenže k prověřování trestního oznámení proti ní se nikdo neodhodlal ani po jejím odvolání z funkce, stejně jako zůstalo mimo pozornost orgánů činných v trestním řízení trestní oznámení na exministra vnitra Stanislava Grosse kvůli podezření, že zřízením a používáním tajného policejního týmu "Mlýn" zneužil svou pravomoc. Zrovna tak motivy jednání Renáty Vesecké zůstanou jejím soukromým tajemstvím. Není ostatně jisté, co by bylo horší: důkaz o tom, že zákrok byl důsledkem její politické neobratnosti nebo zjištění, že v dobrém úmyslu podlehla vlivu vlády nebo okolí Jiřího Čunka. K zákroku prostě nemělo dojít.