Na první pohled se logika jeho potenciální kandidatury nezdá zřejmá. Jako veřejný činitel není pětašedesátiletý Bloomberg zrovna charismatická osobnost, spíše nudný manažer, který ničím neinspiruje. Ve srovnání s jinými (bývalými nezávislými) kandidáty, třeba zábavným Rossem Perotem nebo mesiášským Ralphem Naderem, nemá nic z jejich přitažlivosti. Je rozvedený židovský byznysmen, jehož přítelkyně je o dobrých 12 centimetrů vyšší než on. Jedním slovem není na něm nic tradičně "prezidentského".

V jeho možném pokusu je sotva co přijatelného -- až na to, že je s to a patrně ochoten vynaložit neslušnou částku, aby si prezidentský úřad koupil. Jeden z jeho přátel vyslovil domněnku, že tento mediální magnát by vydal až 2 miliardy dolarů, aby se dostal do Bílého domu. (I tak můžeme říci, že by mu zbylo dost, aby strávil bezstarostný důchod -- Forbes odhaduje ve své listině miliardářů Bloombergovo jmění na 5,5 mld. $.)

Bloomberg plán na svou kandidaturu popírá a tvrdí, že chce dosloužit v úřadě starosty, tj. do roku 2009. Jde o jeho druhé období a zákon mu nedovoluje, aby kandidoval znovu. Jeho přátelé a spolupracovníci už nějakou dobu nadhazují možnost, že by jako nezávislý kandidoval na prezidenta -- a je málo pravděpodobné, že by tuto myšlenku přednášeli, kdyby se jí on sám nezabýval.

Přinejmenším v tomto ohledu je typický upejpavý politik, jehož dnešní sliby zítra už mnoho neplatí. Pokud ovšem v příštím roce do prezidentského klání nastoupí, měl by dost co vysvětlovat. Miliardy dolarů sice koupí spoustu televizních reklam, ale nezabrání voličům v kladení otázek.

Rádi by například věděli, proč se dal k republikánům, když se celý život hlásil jako demokrat. Nespokojili by se asi odpovědí, kdyby se dověděli, že si v roce 2001 kandidaturu na starostu prakticky koupil od vedení republikánské strany a volby těsně vyhrál poté, co na kampaň vynaložil nevídaných 70 milionů dolarů.

V senzačním gestu nadbytečné možnosti vynaložil ještě víc, aby byl přede dvěma lety zvolen opět proti smolařskému, beznadějně nedostatečně financovanému demokratickému oponentovi.

Voliče by zřejmě také zajímalo, jestli republikány náhle opustil proto, že jejich naděje se pro příští rok zdají tak slabé. Před třemi roky horlivě podporoval kandidaturu George W. Bushe a Dicka Cheneyho. Dokonce se zapřísahal, že pro ně získá celý New York. Tehdy byl ještě nadšeným příznivcem republikánů a štědrým sponzorem jejich strany, kterou vychvaloval jako "čestnou, výkonnou, soucitnou a všem přístupnou". Dnes to zní směšně, jenže: vyslovoval tyto banality jako cynik nebo jim opravdu věřil? Je nesnadné odhadnout, co je horší.

Jistě by voliči rádi znali odpověď na otázku, proč odešel z Demokratické strany, když jeho ideologické postoje byly vždy k nerozeznání od postojů většiny demokratů k takovým problémům -- v USA neustále diskutovaným -- jako jsou "reprodukční práva" (tím Američané myslí právo na potrat), práva homosexuálů, kontrola zbraní boj proti kouření, přistěhovalectví, globální oteplování, minimální mzda, zdravotní systém a celá řada dalších. Většina Newyorčanů volí demokraty, jen málokteří by proto nesouhlasili s Michaelem Longem, který v čele Konzervativní strany tohoto státu má osobně Bloomberga rád, tvrdí však, že starostovy názory nelze rozeznat od názorů "liberálních demokratů". (Long měl bezpochyby na mysli výrazné zvýšení daní majitelům realit, jež Bloomberg prosadil v roce 2002. Republikáni to starostovi dnes, kdy je zavrhl, bezpochyby připomenou.)

Mezi Bloombergem a liberálními demokraty však značný rozdíl je. V době, kdy tolik fandil Bushovi, podporoval nadšeně válku v Iráku. V září 2002, když Bush připravoval invazi, prohlásil Bloomberg v proslovu k Valnému shromáždění OSN: "Svoboda má svou cenu a tragicky je tato cena někdy závazkem hájit svobodu zbraněmi. Amerika byla, je a vždy bude ochotna plnit svou povinnost -- obětovat i svou krev, aby lidé mohli všude žít jako jedinci odpovědní za svůj osud." (Ironický novinář v jednom newyorském týdeníku tehdy podotkl, že muž chrlící tato odvážná slova nebyl za vietnamské války odveden do armády, protože měl ploché nohy.)

Bloombergova válečnická rétorika byla rovněž ozvěnou Bílého domu, když spojoval Saddáma Husajna s al-Kájdou a 9. září. "Hlasuji pro George Buse a to hlavně proto, že se domnívám, že musíme udeřit na teroristy," prohlásil v září 2004. " Tvrdit, že Saddám Husajn nebyl terorista, je směšné. Použil hořčicový plyn nebo nějaký jiný plyn proti vlastním lidem."

Pokud by se Bloomberg definitivně rozhodl kandidovat na prezidenta, musel by on i jeho chytří političtí poradci najít způsob, jak odvolat jeho nepopulární slova o Iráku. Což by neodvrátilo voliče od podstatné otázky na tohoto proměnlivého byznysmena a politika: Má politické názory, jež přesahují jeho ambice?