Ponechávám stranou úvahy o energetické závislosti Evropy na Rusku. No a co s tím? To tam tedy "vlítnem" a ty jejich zdroje si vezmem (viz článek p. Frishe)? Ovšem možná, že právě o to tady jde.To je opravdu studenoválečnické uvažování, které si zahrává s ohněm.

Ovšem to, co předvedl pan Beno Trávníček, to už je síla. Tak tedy sudlice a hrr na ně! To ale není bojovný křik Davidův ani husitský chorál. To je myš, která řve schovaná pod pláštěm Velkého amerického bratra. Ale proč vlastně? K čemu jsou ty zmatené řeči o pošlapaném sebevědomí? Pokud tady jde o sebevědomí, tak by se mělo projevit především v naší odvaze říci NE, právě v otázce radaru.

Domnívá se pan Trávníček, že žijeme ve vzduchoprázdnu? Že kolem nás nejsou země a národy, které mohou mít diametrálně odlišné pohledy a že i jejich zájmy je třeba mít na mysli, když rozhodujeme o dalším směřování světa?

Doufám, že si pan Trávníček přečetl článek kapitána Volžinského. To není vyhrožování. To je prosté konstatování reality, viděné z druhé strany a nástin možných (i když ne příliš povzbudivých) řešení. Ať se nad tím pan Trávníček zamyslí, než začne mávat sudlicemi (což je ostatně v dané situaci proti raketám zbraň příznačná).

Měl bych pro pana Trávníčka jiný návrh. Co kdyby smočil hlavu do vědra se studenou vodou a pokusil se použít ji k uvažování. I on jistě pochopil, že báchorky o hrozbě darebáckých států jsou jen průhledná záminka. A všechny fundované rozbory dokládají, že jde o systémy namířené proti Rusku. Očekává pan Trávníček, že Rusko bude kušovat? Tato situace, kterou Rusko nevyvolalo, přímo hrozí eskalací odvetných opatření. A můžeme se tomu divit?

Oč lepší by bylo kdybychom místo křiku o imperiálních ambicích Ruska předvedli snahu o dorozumění. Rozmísťováním radarů a raket ovšem ničeho rozumného nedosáhneme.