14. 2. 2007
Demokracie ohrožena(V České republice není uznáváno soukromé vlastnictví!)Na lednové schůzi Přípravného výboru naší Negativní strany v restauraci "U Vyžraného krámu" nám byl předložen k projednání otřesný případ porušování základní lidské svobody -- nároku na soukromé vlastnictví! Rozvinula se velmi rozčilená diskuse, která trvala až do časných ranních hodin, jejíž závěry zde po probdělé noci nepříliš věrohodně a přesně uvádím. |
Jako bychom si porušování základního lidského práva na majetek neužili dost za starého režimu, který upíral nárok na majetek třídnímu nepříteli, dělnické a rolnické třídě! (Ne tak příliš jejich víceméně zjevnému předvoji.) Soukromé vlastnictví je základ pozemského občanského života. Bez majetku nelze žít. Dříve byl tento fakt třeba evidentní u velkokapitalistů a velkostatkářů, kteří, když byli zbaveni majetku, tak u nás vymizeli nebo vymřeli (přiznejme, že i s určitou dopomocí). Když byl kolektivizovaný majetek zástupně zprivatizován státem, došly jeho fondy a muselo se státem přímo nebo nepřímo (např. družstevnicky) zprivatizovat úplně všechno. Došlo tedy i na drobné živnostníky, rolníky a dělníky. Bylo to bez kupónů a bez jiných servítků. Nápad to byl skvělý, neboť ten, kdo nemá v otrokářském společenském řádu majetek, je závislý na tom, kdo jej má. Pokud vám patří všichni občané státu, patří vám i jejich majetek. Jenomže lidský genofond v sobě obsahuje i dědičné geny křečků, a tak se občané naučili, jak si drobně přikrádat. (Viz. např. moudro z oné doby: Nemusí pršet, stačí, když kape.) Systém byl nefektivní, kontraproduktivní a čím více se tlačilo na pilu, tím více se projevoval opak kýženého štěstí. Pryč jsou tedy doby útlaku. Občané mají dnes svobodu a nárok na život -- na soukromé vlastnictví. Je to nesporný úspěch. Můžeme konečně volně dýchat. Potřebuje k tomu však peníze! Stačí vlastnit peníze a kontrolovat jejich oběh a vlastníte zároveň všechny lidi, kteří na nich závisejí. A zároveň s tím vám patří i jejich majetek nemovitý, movitý, živý i mrtvý. Není to skvělý nápad? Mýt i mít majetek, jen tak bez peněz, nelze. Nelze jej bez peněz umývat, čistit a pečovat o něj a ani jej vlastnit. Musíte platit navíc daně z majetku i ze své osoby (např. formou zdravotních, sociálních a jiných pojištění). Vlastnit majetek nebo vlastní osobu je vskutku náramný luxus. Na první pohled se zdá, že nové poměry jsou horší těch starých, ale to je velký omyl, který si naše veřejnost nechce uvědomit. Vláda jedné strany je již dávno pryč. Ukázala se jako příliš násilná, hrubá, neomalená. A především namáhavá pro předvoj dělnické třídy, který pro samou péči o to, aby příslušníci dělnické a rolnické třídy nezbohatli, zbohatl sám. Péče jedněch o druhé, aby z nich nebyli kapitalisté udělala kapitalisty z nich samotných. Vyhlašovaný a náramný dialektický materializmus se díky tupé jednostranností zhroutil a zvrátil ve svůj pravý opak. Pryč jsou tyto duševně omezené doby a pomoci chytré dvojakosti (podvojnosti a podvodnosti) rázně postupujeme ke globální jednotě protikladů (vlastně komunizmu). Zatímco starý režim byl založen na třídní nenávisti, která je dnes trestná, dnešní režim je založen na totální nenávisti všeobecné. Čistě z ekonomických důvodů, neboť se tím likvidují daňové úniky z práce na černo - z nezištné služby a pomoci druhým. Zatímco ve starém věku minulých tisíciletí, díky jednostrannosti (totalitě) existoval vždy rozpor mezi bohatými vlastníky a chudými nevlastníky, dnes se díky demokracii (vícestrannosti) propracováváme k jejich souladu a jednotě. Velikým okruhem se tedy pomalu vracíme k prvobytně pospolné společnosti (ráji) a k zániku lidstva, který po ní bude zákonitě následovat. Jednotlivcům, kteří přecházejí lidskou evoluci (nastartovanou stvořením ráje a člověka) k jejímu zdárnému konci, se již dnes daří spojovat tyto rozpory. Jen velmi rychle připomínám již notoricky známá fakta naší doby, která jasně ukazují na to, že někteří z nás, jako předvoj celého lidstva, již překonali rozpory starého věku a žijí v prvobytně pospolné společnosti. Dnes, aby mohl být člověk chudý, musí být bohatý. Výsady dřívějších chudáků mají dnes jen bohatí občané. Jen bohatý člověk se může prvobytně pospolně válet s holkama v posteli nebo na pláži u moře. Jen bohatý člověk může dýchat čistý horský vzduch, pít čistou vodu z ledovců, jíst obyčejnou netoxickou stravu atd. Nebo, co takový prominentní požitek, jakým je možnost vozit si za svým luxusním vozem v přívěsu vlastního koně, kterému můžete vlastnoručně kydat hnůj? Dříve to byla práce za trest pro vesnické pacholky a spratky, dnes je to výsada těch městských. (Mimochodem, hipotherapie je oficiální léčebnou metodou u mentálně postižených pacientů.) V předešlém výkladu jsem úplně zapomněl na předmět naší schůze Přípravného výboru. Při interpalaci jednoho připitého nekňuby na náš výbor, došlo ke zmatení pojmů. Uvedený otřesný případ porušování základní lidské svobody se netýkal nároku na soukromé vlastnictví, ale nároku na skromné vlastnictví. Skromné vlastnictví náš komerční, druhobytně nepospolný, společenský řád zcela vylučuje. Nemůžete totiž, v systému globální závislosti na životních potřebách a při nepřístupnosti a absenci lokálních zdrojů živobytí, žít skromně. Nároky na vás, abyste vůbec nějak žili, jsou totiž značně neskromné. Za výsadu alespoň skromně žít, musíte těžce platit velkými penězi a proto v závislosti na tom jsou vaše nároky také velmi neskromné. (Zatímco jedněm musíte nehorázně platit, od druhých musíte požadovat nehorázné placení.) Podle klasiků marxizmu-leninizmu, musíte totiž napřed bydlet, jíst, šatit se a potom teprve můžete filosofovat (Přemýšlet nad tím, jestli vy nebo někdo jiný něco nedělá blbě, nebo není blbý, zlý, vychytralý a prolhaný.) A jestliže máte neustále problémy se živobytím, tak nebudete mít čas ani náladu nezaujatě pozorovat a nezaujatě myslet už vůbec nikdy. Zvláště, když budete myslet jednoduše a nikoliv podvojně. (Abyste si třeba tzv. užili, místo toho, abyste se kontrolovali.) Pak budete žít v prachobyčejném otrokářském řádu na věky věků. A tak buď pochválen Pán Kapitalizmus, náš spasitel, že nás tomu všemu učí. Neboť, kdo svého syna miluje, ten jej tresce. Amen! (Článek je humornou virtuální kompilací a jakákoliv podobnost jakýchkoliv skutečností s jeho obsahem je čistě náhodná. Posláním Negativní strany je vyvolávat ve voličích, zvláště v těch, kteří nejedli vtipnou kaši, mrzutost, blbou náladu, vodit je za nos a především jim mazat med kolem huby.) |