14. 2. 2007
Presumpce viny -- nevinyPaní poslankyně Jana Bobošíková se v Českých médiích zamýšlí nad rovností občanů a nad presumpcí neviny. Protože je to jednak téma zajímavé a jednak v poslední době velmi frekventované, pokusím se přidat několik svých úvah. Nejprve k otázce presumpce neviny. Jistě bych souhlasil s rovností všech občanů před zákonem a soudem. Ovšem paní Bobošíková jistě ví, že právě v této oblasti je u nás rovnost faktická narušena konceptem poslanecké imunity. K tomuto tématu osobně nemám co dodat a pochybuji, že by se v Česku, mimo parlamentní lavice, našel člověk který by tento koncept, v současné podobě, považoval za správný nebo ho dokonce obhajoval. |
Pojďme tedy k otázce presumpce viny. Snad zase pro sebe se pokusím ujasnit si pojmy. V podstatě věc chápu tak, že existují nebo by měla existovat, povolání, na která je odlišný pohled z hlediska určitých pochybení. Na příklad politika, medicína, školství. Začnu asi u medicíny, protože je to povolání , které znám jako profesionál. A tady musím říci zcela platí podobná úvaha. Totiž "úspěch se předpokládá, zajímavé jsou neúspěchy". Ano, lékaře nehodnotíte podle sta vyléčených pacientů, ale podle jedné chyby. To je například zásadní rozdíl proti léčitelství. Ano, jistě jde o presumpci viny. A popravdě sebevzdělávání se odehrává a má odehrávat v mém oboru, právě na tomto principu. Já sám, ale i kolegové nehledáme, co jsme udělali dobře, ale to, co jsme mohli a měli udělat jinak a lépe. Rozhodně nečekáme a ani nemůžeme čekat na vyšetřování, obvinění či odsouzení. Již sebemenší podezření musí vést k činům. Ano, ne vždy se postupuje správně. Ale takto by to mělo vypadat a takto to je správně. Při takovémto postupu mohlo nemálo pacientů HB nemocnice žít. Politika je citlivá asi jiným směrem. A tak jsme často svědky jak (v zahraničí) na základě podezření, ne obvinění! odcházejí politici i z velmi významných funkcí. Podobně jako lékaři se politici dostávají k významným a zásadním rozhodnutím. Hodnocení jejich práce musí být nekompromisně tvrdé a pitvající do nejmenších detailů. Je nepřípustné dehonestovat svědkyni a vystavovat jí nemalému mediálnímu nátlaku. Tím skutek nemizí a neuvěřitelně neuvěřitelné lavírování mezi vysvětleními opravdu důvěry nepřidá. Ale jako nemůže učit pedagog, který je v podezření, že sahá holčičkám pod sukně, jako nemůže léčit lékař, který je v podezření že svojí práci neumí, tak nemůže vládnout politik, který je v podezření, že obtěžoval svojí sekretářku a přijal úplatek. Politik, jehož jedinou známou kvalifikací pro výkon funkce místopředsedy vlády je vystěhování Romů z jejich domova. V tomto bodě se paní Bobošíková mýlí. Presumpce viny je součástí nazírání na mnoho povolání. V takovém světě žijí leckde a v takovém chci žít i já. |