Není to kritika namířená proti Petru Uhlovi. Jeho rozhodnutí je zcela svobodné a není důvod je nerespektovat. Možná samotný způsob komunikace předsedy SZ Bursíka, kterého Petr Uhl svého času podporoval, je více než výmluvný v otázce toho, jak si představuje dialog. To, co Bursík uvedl v rozhovoru pro LN už v červnu loňského roku, nepotřebuje komentář:

"Petr Uhl, ten myslím prožívá nějaké velmi těžké životní období. On se na tu politiku dívá prostě ideologicky."

Těžko se bavit s někým, kdo raději než o programových otázkách mluví o tom, co jeho oponent prožívá. Ten blahosklonný tón (přeloženo z mediálního žargonu do významového jazyka zní tento výrok: "Víte, on je chudák trochu mešuge) je snad více nechutný, než kdyby to Bursík řekl v pravém slova smyslu". Petr Uhl není mimo a pokud prožívá "těžké životní období", na jeho názorech to není vidět. Jeho názory jsou nejen konzistentní, což je u několikanásobného politického přeběhlíka Bursíka těžko identifikovatelná vlastnost, ale také jsou zacíleny tam, kam mají politické názory směřovat, nikoliv do osobního života oponenta. Pokud má právě tuto konzistenci Bursík Uhlovi za zlé, měl by se zamyslet nad tím, jestli právě ideologie netvoří základ veškeré politiky. Politická ideologie má totiž své pevné principy a trvání na nich -- konzistence -- zaručuje důvěru voličů. Jestliže ale tyto principy chybí, je strana mrtvá, i když je třeba zrovna ve vládě. Nebožka Unie svobody by mohla vyprávět.

Petr Uhl je jeden z mála exponovaných disidentů, kteří si uchovali svoji disidentskou integritu až do dneška. Příslušnost novináře k politické straně mi sice vadí, ale zde to nehraje roli. Svou integritu dokazuje Petr Uhl i tím, že když nemůže sloučit chování SZ s jejím vlastním programem, který je alespoň pro něj závazný, nechce dále být jejím členem. Ještě jednou říkám, že je to chyba. Je to chyba proto, že právě autority typu Petra Uhla by mohly tvořit účinnou opozici uvnitř SZ. Pokud ovšem stranu opustí lidé, kteří jsou schopni svou osobností zaštítit kritický pohled na odstín Bursíkovy "zelené", opozice uvnitř strany ztratí sílu a dialog "o té správné barvě" ustrne úplně. To ovšem může znamenat také to, že se zelená ideologie, která je v českém politickém prostředí velmi mladá a nezakořeněná, záhy zkompromituje a znemožní svoje další působení. To by byl tragikomický vývoj, kdyby Bursík, s nímž je spojováno uvolnění SZ z rukou zeleného kléru pro velkou politiku, zároveň zelenou ideologii pohřbil.

Ale Bursík má pravděpodobně jiné plány. Možná si myslí, že voliči volili Stranu zelených nikoliv kvůli nějakým ideologickým principům, ale hlavně kvůli jemu samotnému, a proto asi nemá potřebu držet se něčeho jiného, než svého politického čichu. Do velké míry má určitě pravdu, což je ovšem pravda smutná. V takovém případě se patrně necítí být jakkoliv zavázán ideologii, když ji přece nahradil svou skvělou a charismatickou osobností....

Bursík si možná myslí, že našel pro SZ dosud neobsazený politický prostor, který ovšem není třeba tak úplně lokalizovat, protože předseda SZ bude se svou stranou cestovat jako nomád z místa na místo, když se nemusí držet žádných ideologických principů (hlavně na nalevo, tam jsou lvi:)). To je ale starý trik, na tomto politickém patře už nějakou dobu vegetuje KDU -- ČSL, jejímž členem Bursík byl. Možná tam byl jen odkoukat knot how.

Bursík si ovšem může rovněž myslet, že je dobré "nabízet" něco na způsob zelené ODS, tzn. politickou "značku" pro mladší voliče, kteří hledají "alternativu" v politické atmosféře tíhnoucí převážně napravo. To ovšem bude platit do doby, dokud voliči neusoudí, že je jedno, jestli se jedná o modrou nebo zelenou ODS a raději nebudou hlasy drobit. Pokud tomu ODS trochu pomůže, může to být třeba už v příštích volbách. Předvolební kampaň před parlamentními volbami, ve které ODS častěji hrála na "zelenou" notu, tomu odpovídá.

Ani jeden uvedený případ, k němuž SZ reálně směřuje, nezaručuje, že by se Strana zelených mohla vyprofilovat jako svébytná politická strana s trvalou a ideologicky ztotožněnou voličskou základnou. Pokud na sebe bude brát mimikry podle aktuálního stavu politického klimatu (přesně v intencích Uhlova otevřeného dopisu), vystihne je poprvé, možná ještě podruhé a potřetí už asi ne. Bursíkovi určitě patří velká zásluha na tom, že je SZ v parlamentu. Jsem přesvědčen, že SZ má na české politické scéně své místo a že to místo může být i větší. Bylo by proto smutné a zbytečné, kdyby byl právě Bursík tím, kdo to místo zazdí. Proto měl Petr Uhl napsat otevřený dopis, ale raději zůstat.