24. 1. 2007
O hledání...Nakoukl jsem do internetových novin a vidím, že prý za několik let dostaneme bezvízový vstup do USA. Možná... Už to vidím, že stovky lidí okamžitě zamíří za moře. Někteří za prací, jiní za studiem a zbytek jen tak na podívanou. Docela se jim divím. Co chtějí v Americe najít? Znají Čechy a Moravu? Myslím, že ne. Neznám je ani já a to se o to poznání léta snažím. |
V sobotu jsem se skupinkou přátel strávil hodiny hledáním jednoho místa v chřibských lesích, odkud prý je úžasný rozhled. Jmenuje se Zikmundova skála. Legenda praví, že v dávných dobách zde přenocoval zbloudilý kníže a od toho dne nese kámen jeho jméno. Nikdo z nás nevěděl, kde se ono místo přesně nachází, měli jsme jen přibližný popis. V mapách není skála zaznačena, v knihách o Chřibech se rovněž přesný popis neuvádí. Pršelo a my bloudili po všech možných vršcích. Místo s dalekým rozhledem musí být na kopci, to dá přece rozum. Stoupali jsme tedy jak to nejvíc šlo, procházeli jsme jednotlivé vrcholky a stále nic. Prodírali jsme se hodiny přes houštiny i podrost. Tajemné kameny se snad schovávaly. Uklouzl jsem po vlhké větvi a vyválel se na bahnitém svahu. Jen aby to přežil fotoaparát, ale nic se mu nestalo. V botách nám všem čvachtalo a mně byla docela zima. Objevili jsme památníček leteckého neštěstí z roku 1947. Černý železný křížek na stromě s malou cedulkou a dvěma jmény. Někdo se o něj stará, protože nebyl příliš poškozený rzí. Ale vytoužená skála nikde. Po třech hodinách jsme to vzdali a začali jsme se vracet k autu. A vtom jsme ji docela náhodně objevili. Je to úžasné místo, pověsti nelhaly. Na úbočí řídkého lesa ve vysoké trávě byly rozhozeny obrovské balvany, z nichž se dalo dlouho dívat do kraje. Jeden z nich ozdobený vytesaným nápisem se Zikmundovým jménem. Pod nápisem malá jeskyňka, kde snad vrchnost kdysi dávno přespala. I když to není nejvyšší místo v polesí, na obzoru bylo vidět nedaleký hrad Buchlov, okolo blízké kopce, paseky, několik vesnic a měst a bylo by toho jistě víc, nebýt té nízké oblačnosti a dešťových kapek. Nevedou tam žádné turistické chodníky, poblíž není parkoviště. V zimě se tam neprohánějí turisté, v lese pobíhalo jen několik srnek, nikde ani živáčka. Pouze zbytky ohořelých větví svědčily o tom, že jsme zde nebyli jedinými návštěvníky. V té chvíli jsem zapomenul na chlad a únavu. Už se těším, že se tam zase někdy podíváme za lepšího počasí. Musí to být nádhera. Našli jsme co jsme chtěli. A přeji každému, aby našel to co hledá. Doma... |