Ještě že se občanům povoluje žít; nechat žít není objevem dneška, ale proč nevydávat přirozené za zázračné. Pestré jsou cesty útlaku, všechny nelze vyjmenovat a není chvilky, kdy jeden by druhému neukládal o jeho práva.

(O životy přicházejí jinde -- my v obývacích kójích si cpeme břichy. Komentujeme hrůzy z pozic ležícího střelce beze zbraně a odvahy, netkne se nás už skoro nic, když vše je povoleno! Louskáme buráky a čučíme na války. Smrt druhého, nic ke koukání, ale nakonec, je to daleko, daleko...)

Kypřit pole krutostí a dobrým svědomím, mívají v sobě obsaženi tyrani. Nejumnější řeč však zkaženého nepřesvědčí. Nafouklé slupky předstíraly pravé zrní.Chtělo se volat na naši demokratické poušti daleko od oázy: Odpůrce ještě nemusí znamenat zrádce !

Přívaly slibů časem ochabnou, staneme se svědky všedních i nevšedních dnů, kotrmelců a přískoků k nevyhnutelnému konci. Noemova holubice z jeho archy ještě stále prý se vzkazem k nám maličkým nedolétla, takže soužení, nespokojené mručení, znetvořené duše, zádumčivost nižších měšťáků, i zjednaných třeštidel mate občany a žene je do náruče sklíčené a podvedené matky moudrosti. A přesto je život zajímavý a stojí ho zato žít, dokud to jde, jak mínil prověřený klasik.

Ledový a bezcitný svět je jen bohatých? Jistě ne, nemalujme si chudobu jako andělskou kapelu vyhrávající pro každého vždy lahodně. A smiřme se s tím, že levice nemusí hned tlouct bídu. Poslanecké lavice jsou nám toho důkazem. Těch fešáků a fešand zkušeně meloucích vyhaslá slova.

(Kdeže loňské sněhy jsou -- a kde předseda levicové partaje lidově hovořící na setkáních? Už nechodí na Václavák do bufetu na ovar, nebo ano? Nic proti nikomu, ale kázat "pravdy" a žít v polopravdě -- no, levice nelevice,to chce dubové palice! ) Chrám vlídnosti stále nestojí. Nedostává se nám vhodných stavitelů a ochotných dělníků. Úřad pro registraci hrdinů možná postavíme dříve. Svatozáře z neonů roubí cesty mouřenínovským služebníkům, vyprodaná stranická líčidla budou v budoucnu na příděl ve stranických sekretariátech a k tomu budou na chodbách viset nástěnky s heslem: Každý člověka žije , jak umí, a když neumí, tak se učí!

A někteří roztomilí lišáčkové a lištičky se učí pilně, prošli nám skoro všemi partajemi, tu něco okoukali, tam pochytili i chytili, přiučili se, získali vlohy pro lovy beze zbraní, vyčuchají loviště bohatá a vyhnou se obratně vyloveným revírům. Nespěchejme s příkrými odsudky, počkejme si až se stane vlk beránkem, ďábel spasitelem, lejno voňavkou, klevetnice mučednicí a politik občanem. Zlost zbavuje smyslů, páchne i násilím. Křehké projevy bezmoci však nic významného nepřináší.

Je pravda, že v mechanismu vesmíru vládne anarchie? U nás jistě. Rouhači nám netrpí hříchy, vlahá svoboda plyne uměřeným korytem, věří se slibům, ne realitě. Poslušnost rovná se: klid. Nestydatost není zahrnuta pod paragrafy, nezákonné styky neznáme, megera je svatou a svatá megerou. Svárlivý vítězí, poťouchlý vládne a mít zálusk na cizí neustupuje a nikdy neustoupí. Radujme se a mějme na paměti, že umřít smíchem nebolí. Ještě se nasmějeme dosytosti. Veseloherní procesí se budou konat, nehrozí zákazem. Kdo se neumí dosud smát, bude navštěvovat školu zdravého smíchu, co nic nestojí a ničeho nesplácí.

Kde se koná dobro, tam je můj domov. A domov, který nečiní nic dobrého, to není žádný domov, říkával spisovatel klasik. Ředitel Knaufu, fabričky poblíž královského města Krupky, sdělil zeleným nespokojencům v televizním projevu přibližně toto: Musíme si zvyknout, průmyslová zóna má pozitiva i negativa!

Jasná slova, postoj drsného pionýra domáckého velkoprůmyslu ohrožujícího i asijské trhy. Odměna za odvážné vystoupení ho jistě nemine. Výrobny von sajrajt zůstávají, jako za časů minulých. (Škoda vyhynutí profousů u nás doma! Nebyli by bez práce.)

Protesty se nechtěly, nechtějí a chtít nebudou poslouchat. Držet hubu a krok, toť nic nového. Vykořisťovatelské myšlenky vyžadují diamantové mluvčí, co nemají daleko k bývalým proškoleným ideologickým tajemníkům. Drobní epigoni mívají solidní zevnějšek, nic na tom nemění fakt, že svlečou kůži i třikrát za život -- nechají si vyměnit žaludek, zahodí vlastní důstojnost a řídí se poznáním, že totiž přehmaty jsou nevyhnutelné v zájmu pokroku.

V čem je hodnota člověk vám nenapoví asi šviháci, chlípníci, debatéři, pijani, snílci, prostopášníci, licoměrníci, skrblíci, skandalisti, smolaři, svéhlavé pyšné husy a klevetnice. V severním regionu pod hřebeny Erzgebirge dobře vědí, co znamená omezená záhuba. Krajina vymučená na mnoha místech s dokonalostí bestie člověka. Povadlé ničemné charaktery hlásají: chudoba se bojí života, bojí se i svobody.

Vidět bílého ďábla mohou jen taškáři s přilehlýma oslíma ušima v manželských postelích. (A přibývá jich geometrickou řadou).

Nepomůže ani narychlo zřízené ministerstvo iluzí a nadějí. Naprosto tiché dohody sběračů sněhobílých zítřků prý povedou mimo jiné i ke znárodnění lásky. A ke všemu nám jistá dáma tvrdí, že bude-li třeba stane se železnou lady -- čekají nás ohromující události -- kolik že to dnů otřese naši krajinou? U nás v Hulvátově se od vesnických tancovaček, kde se chasa servala do krve, příliš nezměnilo. A o kultuře slova ani raději neuvažovat. Krkají na nás politikové ochablá moudra, přesvědčují nás, že udělati z prdu zajímavou kuličku není zázrakem, ale trpělivým zkoušením.

Vidíme a slyšíme je skoro denně, připomínají starý fór, že se člověk musí bát otevřít konzervu, aby na něho nevyjukl samotný Uljanov. Točí se před námi s úsměvy připomínajícími moderátorské televizní Nanynky a Chlapíčky, které nenaučili šéfové hovořit a nechávají je kvokat a káchat. Komunikační kanalizace fungují a přinášejí čerstvé novinky z domova (laciné a pokleslé) i ze zahraničí (staré a omleté - neboť nejsou lidi a peníze, ba ani chuť informovat o cizím a hodném následování, no dovolte, to už ale vůbec ne!)

Nu což, markety po slevách vybílené, prognózy laciného zboží s kvalitou mnohdy značky velešmejd připravené k nabídce lačným kupujícím. K tomu můžeme vyrazit za sny do exotických zemí a budeme-li mít štěstí na cestovku, třeba se vrátíme s bohatými zážitky. A v klidu domova si můžeme zalistovat v objektivním tisku a dočteme se třeba od nejmenovaného trolla, že předseda Lux jim (nám) podivně odešel, a holomek si může dělat srandičky, protože dneska umyjete a vysprchujete v demokratické kóji od soudce až po pana prezidenta. A hlavně žádná zbytečná díkůvzdání oněm disidentským otrapům, i proto jeden z nich přiznal v televizi, že neví, jak bojovat s tímto režimem.

Vzkaz hrdinnému muži, který ostatně nepotřebuje radit, přesto zní: bojovat může, ale nezavřou ho, nechají přidusit a volně upadnout do zapomnění a chudoby. Kotelny a měření vody obsazeno. Nezájem ho nakonec přivede k poznání, že v demokratické zahradě krtky nehubí, ale nechají přemnožit, aby se pak mezi sebou dohodli o setrvání či odchodu do jiných lokalit, kde jsou na přemnožení krtků uvyklí a dokonce je krmí k potěše školní mládeže.

Velmi rychle jsme zapomněli na ty, co (a nebude to znít každému libě) jaksi obrazně nastavili krk za dnešní hrdiny vznášejícími se za pomoci vlastních meteoritů k nízkým nebesům nezapomnění.

Adrian Brouwer by u nás doma nemusel dlouho hledat vhodné modely. Máme jich hodně v Praze, i jinde. Budou mít dokonce parník s názvem firmy Poslední botel. Učenlivý politik prý vypudil slzu dojetí nad tímto smělým plánem, a jiný, bořitel památníků, zářil štěstím nad tímto bohulibým nápadem. Není vyloučeno, že jeden pokojík bude používat jako zvláštní rezidenci k příjímání návštěv z řad tučných ničemů. O bídě a chudobě víme každý své. Pro jednoho je bída i to, že nemůže jezdit v bavoráku a nejíst zaručeně zdravé mořské plody, ze zaručeně kontaminovaných moří. Pro jiného chudoba nepředstavuje nic strašného, chudý je každý tolik, kolik uzná za vhodné k přemítání nad během tohoto často nemilosrdného světa. Posedlost z člověka udělá trosku, pozemská pouť není nekonečná, liščí štěkot se ozývá prozatím sporadicky; více zajíců než predátorů, snad proto, že jim ubylo vinice? Zachvátila nás prý živelná poctivost, ale ona i humánní úděl něco stojí, i když se může nějaká zapomenutá Weisse Raben NAJÍT.

Kára, srdce, kříže, piky, ano, to je třeba ke hře k nastolení jasného pořádku, jak potvrzuje sám kouzelník. Sociální svět by musel řídit sám Spasitel, aby nedošlo k jeho demontáži díky lačnosti a vychytralosti pověřených šafářů. Spontánní honba za dobrem obecně nehrozí. Potřeby míváme různé a nemíníme se vzdát dlouhodobě ani nadbytečné kůrky. Jednotlivci v mase hodné nenásledování přispívají někdy i málem k udržitelnosti života neziskových organizací a jejich potřebných klientů, a přece -- je síť těchto organizací dokonalá, dokáže zachytit a pomoci člověku v tísni? Někdy jsou přání zakladatelských osobností neziskovek jen zbožná, ale praktického využití a udržení daného víceméně neschopná.

Dolování financí je podporováno vládními nevládními experty. A peněz není nikdy dost. Zelení mužíčci si do budoucna s největší pravděpodobností vylomí zuby na zákonech určujících, co je a co není rabování Země matky. A ke všemu obchází strašák ( nejen on, v zásobě je jich dostatek) žádající platit školné.

Ano, ale všichni. Přece bychom nedlužili bolševikovi, že, milí magistři, magistry, doktoři a doktorky, inženýrky a inženýři, včetně oněch bádajících nad lidskými dušemi a další významní "vyučenci" v oborech různých i zbytečných. ? Takže, jen rychle natisknout složenky a chutě do zpětné platby, přátelé z údolí dinosaura červeného.

Mravní úmrtí by si do budoucna žádala státních pohřbů. Konání obřadů veřejná, jištění programu posledního rozloučení obstarají zpívající grilparta a smuteční řečníci z řad nespokojených uměleckých spolků, hrobaři z partajních fondů kádrových. Hlediště zaplní volební většina, vstup zdarma, děti a důchodci polovic.