Její obhajobě soud neuvěřil a uložil jí za pokus o vraždu trest odnětí svobody v trvání 10 let. Odvolací soud se nakonec spokojil se sedmi lety. Mladíka soud 1. stupně opakovaně odsoudil k vyhoštění, ale odvolací soud ho zprostil viny. Právní moc rozsudku nastala v r. 2004.

Příběh odsouzené zaujal redakci pořadu TV Nova "Na vlastní oči". Reportáž Marcely Sobotkové "Na ostří nože" náhodou upoutala pozornost spolku Šalamoun, který po analýze trestního spisu dospěl k názoru, že Adéla byla odsouzena jen na základě přesvědčení, bez důkazů, tedy nezákonně.

Následovala pak řada pokusů o záchranu odsouzené. S odstupem času se jeví, že nejdůležitější z nich bylo zmaření jejího sebevražedného pokusu v květnu 2004: odsouzené se sice nevede dobře, ale pokud žije, má naději na dosažení spravedlnosti.

Další důležitou akcí bylo předložení ústavní stížnosti, vedoucí k ústavnímu nálezu v její prospěch v září 2005. A zatím posledním pokusem se známým výsledkem bylo podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, které vedlo k rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 19.10.2006 ve prospěch obnovy jejího procesu. Ústavní soud ČR zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání a pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterému uložil, aby o věci znova jednal a rozhodl a vyrovnal se přitom s absencí znalosti motivu jednání odsouzené.

Vrchní soud jednal znova 24.1.2006. Pokyn Ústavního soudu umně obešel formální kličkou a setrval na nepodmíněném trestu odnětí svobody. Ale aspoň zmírnil kvalifikaci na trestný čin těžkého ublížení na zdraví a snížil trest na 6 let.

Následoval neúspěšný pokus o záchranu: 2.3.2006 projednal Městský soud v Praze návrh odsouzené na povolení obnovy procesu.

Zde se stalo cosi pro laika sotva pochopitelného: předseda senátu označil oba rozsudky vrchního soudu za nesmyslné, nepřiměřené povaze činu a neplnící výchovný úkol (kdo nevěří, nechť si poslechne zvukový záznam na www.spoleksalamoun.com). Pak s vědomím, že odsouzená tráví život ve vězení na základě špatného rozsudku, s nímž on sám nesouhlasí, návrh na povolení obnovy procesu protismyslně zamítl.

Vrchní soud jako soud stížnostní jeho rozhodnutí potvrdil. Jak jinak: oba předsedové senátů soudí věc od samého počátku a hájí svou pravdu, která má zjevně pro ně větší cenu než zkažený život mladé ženy. Činí tak s lehkým srdcem: vědí, že obecně nemohou být voláni k odpovědnosti za ničivé zásahy do osudů obžalovaných. Odsouzená se po neúspěchu řízení o povolení obnovy procesu přestala vzpírat osudu a 10. 3. 2006 se přihlásila v ruzyňské vazební věznici. Odtud byla převezena do věznice ve Světlé n. S., která sídlí v ulici s příznačným názvem: Na Rozkoši.

Rozhodnutí městského soudu napadl bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec stížností pro porušení zákona. Nejvyšší soud ČR ji projednal 19. 10. 2006. Zrušil usnesení městského soudu z 2. 3. 2006, nařídil mu o věci znova jednat a rozhodnout a vyrovnat se při tom s pokyny z ústavního nálezu ze září 2005. Úspěšná stížnost pro porušení zákona ve prospěch Adély je jednou z těch, pro které vede proti bývalému ministrovi vyšetřování obvodní státní zástupce pro Prahu 2. Jako by rozsudek Nejvyššího soudu ČR nebyl důkazem, že ministr podal stížnost pro porušení zákona oprávněně. K jednání ve prospěch odsouzené jistě neměl korupční motiv: Adéla je "chudá jako kostelní myš" a je zcela bez vlivu, takže nemůže nabídnout ani protislužbu. Spolek Šalamoun na tom není lépe.

Od počátku křížové cesty jednaly o osudu Adély Rajdlové obecné soudy jedenáctkrát, včetně čtyř jednání v řízení proti pobodanému mladíkovi, v němž byla v postavení poškozené. Třikrát se její věcí zabýval Nejvyšší soud ČR, z toho jednou v její prospěch. Jednou jednal Ústavní soud ČR, u kterého nyní leží další ústavní stížnost proti zamítnutí návrhu na obnovu procesu. Jednáním dne 25.1.2007 vyhoví městský soud říjnovému příkazu Nejvyššího soudu ČR a patrně projedná také prosincovou žádost odsouzené o přerušení výkonu trestu. Bude to osudový bod křížové cesty: od něho bude cesta pokračovat buď ven z brány věznice, nebo do ještě hlubší beznaděje.