Podnikatelé zajímající se pouze o zisk sem tam způsobili ekologické havárie, katastrofy. Tyto firmy, tito lidé by měli být donuceni se za své činy zodpovídat, zaplatit odškodné, uvést vše do původního stavu. Při honbě za ziskem, uspokojování vlastního prospěchu není přípustné porušovat práva ostatních lidí. Jak je to ale s ostatními obviněními?

Předpokládejme, že hlavním cílem podnikatelů je skutečně zisk. To samo o sobě není nic špatného - za získané peníze je možné provozovat charitativní činnost. Ale předpokládejme, že podnikatelé jsou opravdu velmi sobečtí a zisk na charitativní činnost použít nechtějí. Je možné, že jejich činnost zhoršuje podmínky ve třetích zemích? Adam Smith kdysi dávno přišel s tvrzením, že i pokud budeme sledovat na volném trhu pouze svůj sobecký zájem, nezamýšlené důsledky našeho jednání mohou vést ke společensky prospěšnému cíli, který vůbec nebyl součástí našich záměrů. Adam Smith se mýlil v mnoha věcech, je možné, že se mýlil i v tomto?

"Bezohledná" firma se rozhodne otevřít továrnu v chudé jihoasijské zemi. Postaví budovy, naveze zařízení, začne s náborem pracovníků. "Bezohledná" firma se snaží minimalizovat své náklady a proto bude nabízet co nejnižší mzdy. Musí však nabízet zlepšení oproti stávající situaci, protože jinak by k ní nikdo nešel pracovat. Snaha firmy dohodnout co nejnižší mzdu způsobí, že do ní půjdou pracovat lidé, kteří jsou nezaměstnaní nebo mají nejnižší mzdy a přitom splňují kvalifikační kritéria. Z možných uchazečů to budou ti, kteří potřebují pomoc nejvíce.

Teoreticky se teorie a praxe neliší. Prakticky ano. Jak vypadají skutečná čísla?

podrobnosti ZDEZDE

Plat zaměstnanců multinacionálních vykořisťovatelských firem je běžně o několik desítek procent až několikanásobně vyšší, než plat obdobně zaměstnaných lidí v nevykořisťovatelských lokálních firmičkách. Kritikové velkých společností často citují čísla ukazující kolikrát méně si vydělá dělník v Africe než v Evropě, výše uvedený fakt však taktně vynechají. Proč asi?

Jak vypadají zisky kapitalistů? O něco lépe než v civilizovaném světě. Ostatně jen blázen by investoval v Africe, pokud by měl dosáhnout stejného zisku jako doma. Firmy investují v chudých zemích proto, aby mohly snížit náklady, snížit cenu, přitáhnout zákazníky a dosáhnout zisku. Jenomže to dělají všichni, konkurence je veliká, a proto se úžasné zisky těchto společností rozhodně nepohybují ve stovkách procent. Vykořisťovatelští kapitalisté dosahují roční návratnosti v Africe kolem třiceti procent, v Asii a Latinské Americe hluboko pod 20%.

podrobnosti ZDE

To znamená, že peníze, které investujete, nejméně 3 roky neuvidíte. Pokud je vůbec někdy uvidíte, stabilita Afrických režimů není příliš vysoká.

Problém není v tom, že by draví kapitalisté způsobovali chudobu ve třetím světě. Právě naopak, nezamýšleným důsledkem jednání i těch nejsobečtějších kapitalistů je zlepšení tamních podmínek. Což se bohužel nedá říct o mnoha vládních opatřeních, která by měla chudým pomoci. Jejich nezamýšleným důsledkem často bývá, že těm, kterým má nejvíce pomoci, uškodí.

Pomoci nebo uškodit

Špatný ekonom vidí pouze to, co jej bezprostředně udeří do oka; dobrý ekonom se podívá i dál. Špatný ekonom vidí pouze přímé důsledky navrhovaných opatření; dobrý ekonom si všimne také dlouhodobých a nepřímých důsledků. Špatný ekonom vidí, jaký byl nebo bude dopad příslušného opatření výlučně na jednu zvláštní skupinu obyvatel; dobrý ekonom však také zkoumá, jaký bude dopad daného opatření i na všechny skupiny obyvatel. Henry Hazlitt, Ekonomie v jedné lekci

Pokusím se zhodnotit, jaké důsledky by měla opatření nutící firmy zlepšit pracovní podmínky, mzdy pracovníků ve Třetím světě. Zvýšení mezd nebo zlepšení pracovních podmínek způsobí firmám zvýšené náklady. Firmy mohou na tyto zvýšené náklady reagovat dvěma způsoby.

Zvýšené náklady firma promítne do cen svých výrobků. Vyšší cena způsobí, že spotřebitelé budou kupovat těchto výrobků méně. Obchodníkům se začnou výrobky hromadit na skladě, což je přinutí ke snížení cen a následně i snížení zisků.

Plynule zde přecházíme v druhý případ, kdy firma nezvýší ceny svých výrobků, ale odečte zvýšené náklady od svých zisků. Zisk je hlavní motivací pro investory zdržet se současné spotřeby a místo toho investovat. Investor je člověk - rozhoduje se například mezi koupí malé jachty a stavbou nové továrny v Malajsii s tím, že mu vydělá na luxusní jachtu za 5 let. Jestliže dojde ke snížení předpokládaného zisku a vidina luxusní jachty se rozplyne, rozhodnou se někteří investoři pro spotřebu dnes - malou jachtu - místo pro investice. Násilné zvýšení mezd "vykořisťovaných" pracovníků povede k uzavření některých továren, k neotevření jiných. Vyrobí se méně výrobků, což následně způsobí zvýšení (případně nesnížení) jejich ceny na domácích trzích.

Kritikové by snad z předchozího odstavce mohli odvodit, že pro firmy by bylo nejlepší, kdyby mohly nabízet nulové mzdy a likvidační pracovní podmínky. Nebylo by to pro ně nejlepší - za takových podmínek by u nich nikdo nepracoval. Firmy proto musí nabídnout takové podmínky, které současnou bídnou situaci lidí alespoň trochu zlepší.

Viditelná pozitiva navrhovaných opatření:

• Zaměstnanci současných továren, které nebudou uzavřeny, budou pracovat v lepších podmínkách a budou mít vyšší mzdy.

Neviditelná negativa:

• Zaměstnanci uzavřených továren přijdou o zaměstnání a budou si muset hledat práci za horších podmínek, než měli předtím.
• Nebudou postaveny nové továrny, které by zaměstnaly další pracovníky za vyšší mzdu a lepších podmínek, než mají v současnosti.
• Bude vyrobeno méně výrobků, než bez navrhovaných opatření, budou mít vyšší cenu.

Je asi zbytečné podobně detailně rozebírat další návrhy pana Oleje. Jeho mzdové antidiskriminační opatření žen a mužů by způsobilo vyšší nezaměstnanost žen. Opatření proti dětské práci by zhoršila postavení mnoha rodin v chudých zemích. Málokdo je ochoten si připustit, že převážná většina dětí v těchto zemích pracuje pro to, že to je pro ně a pro jejich rodiny nejlepší varianta, jak přežít. Žádný zákaz jim lepší variantu nevytvoří. "Podniky by sa taktiež museli zaviazať ku progresivite, pričom by každý rok predkladali správu o raste kvality". Také bychom mohli obnovit tradici pětiletek. Alespoň by se podnikatelé naučili plnit plán. Kupředu levá!

Evropě trvalo mnoho desítek let, než se dostala z chudby. Dětská práce zmizela tehdy, když již rodiče vydělávali tolik, že práce dětí nebyla potřeba. Omezila se pracovní doba, protože lidé byli schopni vyrobit dostatek pro přežití za mnohem kratší dobu a začali upřednostňovat volný čas. Díky dnešním technologiím se to může chudým zemím podařit mnohem rychleji. Přijímáním podobných opatření jim ale vůbec nepomůžeme.

Často se smutně konstatuje, že špatní ekonomové své chyby prezentují veřejnosti lépe než dobří ekonomové své pravdy. ... Vysvětlení však není příliš překvapivé. Demagogové a špatní ekonomové totiž prezentují polopravdy. ... Odpověď tedy musí takovou polopravdu opravit a doplnit ji o chybějící část. Zvažovat všechny hlavní dopady navrhovaného opatření na všechny však často vyžaduje dlouhodobý, složitý a nezáživný proces. Pro většinu posluchačů bude obtížné jej sledovat a brzo se začnou nudit a přestanou naslouchat. Špatní ekonomové ospravedlňují tuto intelektuální slabost a lenost ujišťováním posluchačů, že se ani nemusí pokoušet sledovat tyto úvahy nebo je posuzovat podle jejich obsahu, protože to je pouze stará "klasická ekonomie" nebo "laissez faire" nebo "obrana kapitalismu" nebo jiná urážka, která je napadne, že by mohla být účinná.

citace z: Henry Hazlitt, Ekonomie v jedné lekci, Praha: Alfa Publishing a Liberální institut 2005