Izrael 1. srpna svým jednáním definitivně anuloval ohlášené zastavení náletů a čelný představitel Strany práce  Ephraim Sneh navíc řekl médiím, že zahájená pozemní ofenzíva může zahrnout jih Libanonu až po řeku Litani (mapa Libanonu ZDE). Sýrie několikrát oznámila úmysl vstoupit do konfliktu, pokud se nálety rozrostou do pozemního útoku. Nezbývá tedy než se pustit do neradostného přezkoumávání možnosti rozšíření války.

Syřané již nemají v Libanonu svá vojska a pokud by chtěli na jeho území bojovat s Izraelci, museli by je tam nejprve přesunout. Libanonská dopravní infrastruktura však byla zničena a dopravovat po ní masivní kolony těžké bojové techniky nepředstavuje snadný úkol ani za předpokladu, že by se jinak nic nedělo.

Nejvíce a nejlepších libanonských komunikací vede při pobřeží Středozemního moře. Vnitrozemská síť není příliš hustá a do značné míry se podřizuje horám a řekám. Z mapy vyplývá, že nejkratší použitelná cesta na jih Libanonu vede po dálnici Damašek - Bejrút k městu Anjar, od nějž lze pokračovat jihojihovýchodním směrem přes Janninu na Maryaoun. Přechod Masnaa je sice v současnosti přeplněn libanonskými uprchlíky, ale přesunout armádu přes hory na jiném místě sotva půjde. Podle některých zpráv se právě v oblasti Masnaa soustředilo množství vojáků syrské armády.

Přesun od hranic do oblasti bojů po zničené komunikaci by koloně syrské armády trval  přinejmenším tři až čtyři hodiny. Jela by přitom územím, nad nímž má ve vzduchu absolutní převahu izraelské letectvo, pro něž syrský protějšek není plnohodnotným protivníkem. Syrská územní i vojsková protivzdušná obrana byla sice v posledních letech výrazně posílena nákupy nových zbraňových systémů z Ruska, avšak izraelská letadla by měla relativně dost času provést rozsáhlou supresi protiletadlové obrany protivníka (SEAD), jakmile by vstoupil na libanonské území. Ačkoliv Syřané mají mnohem více a lepších protiletadlových zbraní než Libanonci, byli by během přesunu ze vzduchu mnohem zranitelnější než rozptýlené a skryté jednotky Hizballáhu, které se již nacházejí v místech bojů. Pokud by Sýrie těsně u hranic s Libanonem umístila svých několik málo systémů S-300 P, celá oblast jižního Libanonu by se sice nacházela v jejich palebné zóně, ale při hromadném nasazení stovek letadel by ani toto opatření nemohlo zcela zabránit ničení přesunujících se vojsk.

Ale konečně dejme tomu, že by decimování syrského letectva plus SEAD mise trvaly velmi dlouho, byly komplikovány ostřelováním pokročilými ruskými raketami ze syrského území a pozemní jednotky by mezitím měly dost času dorazit k libanonskému Maryaounu. Patrně někde v této oblasti by už čekaly izraelské tanky, kterým nepočetné oddíly Hizballáhu nemohou zabránit v obchvácení vlastních pozic a postupu do vnitrozemí. Syrské jednotky zapojené do bojů by byly vlivem letecké převahy protivníka, který by dříve či později dostatečně poničil jejich letectvo i protivzdušnou obranu (i za cenu velkých ztrát na materiálu, které je na rozdíl od Sýrie díky dodávkám z USA schopen nahrazovat), prakticky odříznuty od zásobování a tím de facto odsouzeny k likvidaci.

Syrské vedení si musí být těchto skutečností vědomo sotva pošle svou armádu, která je hůře vyzbrojena a vycvičena než izraelská, do jisté záhuby. Prohlášení syrského prezidenta Assáda z 31. července vyzývá vojáky k usilovnému výcviku, aby byli připraveni, až přijde čas. "Náš boj pokračuje, dokud je naše země okupována a naše práva jsou uzurpována - a naše vítězství se blíží," tvrdí prezident země, jejíž vojáci již pěknou řádku let nikde nebojovali. Myslím, že navzdory pokusům interpretovat Assádův projev jako vyhlášení vojenské pohotovosti bude spíše pokračovat usilovné zaklínání doma a diplomatická aktivita vně. Syrská vláda vyhlásila pětiminutovou stávku ve státních úřadech na protest proti izraelskému útoku na Libanon, nabídla se, že uspořádá mimořádné zasedání Organizace islámské konference a její ministr zahraničí odletěl do Kataru, který je právě nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Prozatím se tedy Syřané drží Churchillovy zásady "It is allways better to jaw-jaw rather then war-war". Pokračující diplomatická izolace Izraele, který za nálet v Kaně ostře kritizoval i jeho druhý nejvýznamnější spojenec Turecko, Syřanům nepochybně vyhovuje a izraelskou ofenzívu budou nejspíše ignorovat. Pokud se sami nestanou terčem útoku, do války se nepohrnou.