Vytvoření čtyřkoalice by pro ČSSD znamenalo, že by se dostala do méně výhodného postavení než v případě velké koalice či menšinové vlády ODS, která by žila z jejího souhlasu. Proto je úterní grémium ČSSD odmítlo. Je však zároveň nesporné, že předložený návrh zachovává šanci na vládní účast pro lidovce a zelené. Tím zároveň komplikuje život ODS, protože takto bude muset uzavírat kompromisy se třemi místo s jedním partnerem. A i když nelze zcela vyloučit, že případná čtyřkoalice vznikne, rozumné důvody pro její vytvoření nejsou zatím viditelné. Musely by se dohodnout někde v zákulisních jednáních.

Návrh komunistů na dočasného předsedu Sněmovny zase odděluje otázky sestavení vlády a vedení Sněmovny. To je nevýhodné pro ČSSD, protože se tak oslabuje její vyjednávací pozice. Současně si sama KSČM narušuje, co ji po volbách vtáhlo do jednání s pravicovými stranami: Paroubkem prosazovaná soudržnost levice.

A tak nejvýraznějším přínosem pondělní nabídky na vytvoření čtyřkoalice je fakt, že se prolomily psychické zábrany hledat jiná řešení než v pravděpodobně neprůchozím formátu trojkoalice. Hlavy rozpálené během volební kampaně chladnou a chyb by mělo ubývat. I když těžko označit za něco jiného než za chybu, když se ODS a s ní i prezident postavili proti rezignaci vlády Jiřího Paroubka. Uváděné ústavní důvody pro její odmítnutí jsou vágní, kdežto zisk stran trojkoalice v podobě příchodu do Strakovky a obsazení postů na ministerstvech by byl více než zřejmý.

Obdobně sporné je spoléhání některých představitelů ČSSD na to, že ziskem postu předsedy Sněmovny mají zaručené premiérské křeslo v případě, že selžou dva pokusy předsedy vlády navrženého prezidentem získat důvěru ve Sněmovně. Ústava v článku 68 odstavci 4 říká, že v takovémto případě "jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny". Ze znění této formulace nikterak nevyplývá, že prezident je povinen jmenovat premiéra na základě každého návrhu. Výsledkem takovéto situace nemusí být sociálně demokratický premiér, ale ústavní krize.

Pražským politikům, kteří se v potu tváře pokoušejí vytvořit z volebního výsledku nějakou vládu, přináší poučení kyjevská koncovka tamních březnových voleb. Týden po sestavení "oranžové koalice" se celý projekt zhroutil, protože nejmenší člen tohoto uskupení přešel na druhou stranu barikády. Umožnil tím vznik "modro-rudé koalice" v čele s vítězem voleb Viktorem Janukovyčem. Na to odpověděli "oranžoví" naléhavou výzvou prezidentovi, aby rozpustil parlament.

Kyjevský model naznačuje, že jedním z možných řešení české situace je přechod zelených - či jejich části - k sociální demokracii. Zároveň je zřejmé, že obecně může být role prezidenta v řešení složité politické situace mnohem významnější, než se zdá na první pohled. Iniciativy Václava Klause mohou nejen přinést svěží nápady, kterých je v pražské politice stále trestuhodně málo, ale hlavně vytvořit pro Mirka Topolánka tolik potřebné alibi při hledání cesty z pasti trojkoalice.

Nejdůležitější poučení z Kyjeva je ale jiné: v krizové situaci je největší přednostní schopnost vydržet a počkat si na vhodný okamžik.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom