Někdy mi totiž připadá náš svět informací jako jeden veliký, nepřehledný a do všech oblastí zasahující, hoax.

Vstoupil-li jsem kdysi do lékařské ordinace, mohl jsem si být jistý, že můj zdravotní údržbář je možná limitován svým věkem, sumou znalostí, případně osobním naturelem. Svým způsobem to byly rozeznatelné meze.

Přicházím-li dnes, nemohu tušit, který zástupce firmy nabízející prodej léků ho navštívil a na čem se dohodli. Pokud mi změní medikamenty a doporučí jinou terapii, ani zdaleka netuším, za jakou plentou a proč změnil svůj postoj.

Nerad bych však křivdil zdravotníkům. Uvádím je pouze jako markantní příklad. Ve všech oblastech života, můžeme vnímat, skryté působení, řádu se vymykající účelovosti. Účelovost prospěchu si vytváří řád jiný, zdánlivě ospravedlnitelný a téměř neškodný, ale v podstatě rozkladný.

Reklama, obchod, politika, kultura i oblasti, na které si ani nevzpomenu, jsou infikovány tímto virem a ve svém souhrnu pozvolna ničí důvěru ve smysl jakéhokoliv pohybu. Nepřipínal bych ji jako značku ani určitým politickým uskupením.

Pouze si myslím, že jsme někdy v minulosti špatně přehodili výhybku. Pokud se chceme vrátit na trať, která nás provedla staletími, bylo by asi na čase odložit konfrontační způsob myšlení a stavět hráze povodním, které čekají za obzorem. Protože jsem nepoučitelný optimista, vím, že je postavíme. Protože však uvažuji i reálně, jsem si vědom, že cena z prodlení může být značně vysoká.