24. 4. 2006
Pořádek po česku v roce 2006aneb tichá vzpomínka na jarní úklidPřed časem jsem psal tak trochu o povodních, ale hlavně o evidentních a jasných rizicích a hrozbách, proti kterým jsme od minulých povodní neudělali v zásadě vůbec nic. Byl na to čas, byly kapacity a byly by se našly i peníze. Jenom zájem jaksi scházel. Došlo opět k ohromným škodám. Kdyby se to stalo kdekoliv, v čemkoliv menším než ve státě, tak by okamžitě nastoupila mašinérie orgánů činných v trestním řízení a začalo by se hledat v oblasti porušování povinností při správě cizího majetku, porušování závazných pravidel hospodářského styku, zneužívaní informací tamtéž, zanedbání a bůhví, jak všelijak se ty nejznámější gumové pasáže našeho trestního práva jmenují. |
Nejvíce mne ale děsí, s jakým obecným nadšením informují naše média o činnosti orgánů činných v trestním řízení právě na tomto gumovém poli a jak pilně zaměňují hledání viníků s hledáním řešení nebo dokonce s řešením samým. Člověk by řekl, že je to skoro jako na zavolanou nebo dokonce na objednávku, kdyby tak úporně nevěřil v nezávislost sdělovacích prostředků a neochvějnou novinářskou etiku. Vzpomeňme jenom na to, jak se začalo zuřivě vyšetřovat při minulých povodních, kdo že z vedení hlavního města pustil vodu do pražského metra, než se přišlo k tomu, že by se při procesu mohlo přijít na to, kdo pustil vodu do Prahy a kdo svými idiotskými, ideologicky motivovanými opatřeními udělal z metra jeden velký cedník. A najednou bylo ticho. Po čtyřech letech se po další, ještě daleko předvídatelnější ohromné škodě raději vyhlásí, že by se na řešení protipovodňových opatření mohlo vykousnout z evropských peněz až 50 miliard a to už je taková vidina vejvaru bokem, že se asi nejeden zadek na veřejné židli snad konečně zvedne. Nejdříve sice začnou potentáti vyhrožovat všem, kterým dříve za tučný bakšiš povolili stavět v záplavových zónách, že je odtamtud vypráskají málem bez náhrady jako nepřátele státu, ale pak jim dojde absurdita jejich vyhrůžek ala "nemyslete si, že za vás budu dělat svoji vlastní práci" a veřejní činitelé se začínají vesele ohlížet po evropských hroznech. Pokud budou viset vysoko, budou nejen kyselé, ale úsměv zkysne nám všem, kteří budeme mít opět vysoko vodu nebo budeme bydlet na pahorcích ve stanových městečkách. Prostě bude to takový celoroční víceletý pionýrský tábor s ústřední hrou na téma "Kdo za to může...?!" Nepochybně správná odpověď, že my sami, protože jsme si opět zvolili nenažrané chrapouny, kterým víc záleží na vlastním klidu a plné kapse než na cizím neštěstí, nebude v tomto stanovém městečku příliš populární. Přiznám se, že jsem vždy měl a mám moc rád Miroslava Singera a velice si ho vážím. Ovšem po jeho údajném výroku, že největší hrozbou pro tuto zemi nejsou nesplněné volební sliby, ale naopak ty splněné, musím říci, že ho přímo zbožňuji. A to bez ironie, urážky nebo dokonce pokusu o registraci, vážený pane viceguvernére. Na tak malé ploše tolik pravdy a inspirace, to je koncentrace blížící se hustotě černé díry. Fakt hustý, jak by řekla dnešní mladá generace. Píšu o tom proto, že sdělovací prostředky jsou plné informací, jak jsou nejrůznějším způsobem stíhány činy v hospodářské sféře, které se i s velkým časovým odstupem zdají někomu nepohodlné nebo vedly podle jeho názoru k současným problémům. A hned je tu trestní oznámení opentlené patřičnou publicitou. Zejména ve zpětném pohledu se zdá být kauzalita kroků vedoucích od minulého kriminalizovaného kroku k aktuálnímu problému zcela zjevná a není tedy vlastně co řešit. Nikdo se nezabývá tím, že podobně osudný může být jakýkoliv předcházející krok v této nebo úplně jiné kauzální linii. Nikdo nezkoumá ani to, jaké informace byly obecně dostupné při takovém rozhodnutí v době, kdy bylo učiněno, a už vůbec nikdo nezkoumá, jaké informace tenkrát mohl mít, měl mít nebo měl ten, kdo rozhodoval. Navíc podání trestního oznámení a vyvolání aktivity orgánů činných v trestním řízení je vydáváno za vyřešení problému. Někdy je to doslova absurdní, jako třeba v případě evropských odpadků v evropské Libčevsi, které jsou opět bůhví proč vydávány za německo teutonský odpad na národu českého roli dědičné. Odpad nikdo neodvezl, naopak ho někdo zapálil a vychytrale ho nikdo nehasil, protože hašení by mohlo podle odpovědných papalášů být ještě nebezpečnější než hoření. A to je perla svou brilancí a vypovídací brizancí nikoliv nepodobná bonmotu pana Singera. Policie obvinila za nadšeného pokřiku médií šest lidí a kupodivu požár kvůli tomu neuhasl, kouř smrdí dál a popel zůstává na svých místech. Tedy nestalo se k odstranění problému vůbec nic, ale má se vytvořit zdání, že jeden Němec ve vazbě je dost dobré řešení a co že by ještě lidi chtěli. Vždyť zatknout Němce, to už je sousto. Málem je to prezentováno jako odveta za Moravské pole. V jedněch sobotních novinách se dokonce objevil komentář, který vyzýval národ, aby utrousil modlitbičku za policii, protože od ní vzejde prý nakonec onen kýžený rychlý úklid, navíc se prý už nic podobného nebude opakovat a teutoni si dají napříště pokoj, zdrceni železnou pěstí českých holubičích povah... Musím říci, že mi skanula slza při vzpomínkách na organizované předsameťákové jarní úklidy před Prvním májem. Byly zcela jistě zavrženíhodné a zločinné, jak praví litera zákona, ale bylo po nich uklizeno. Přitom by stačilo si uvědomit, že mít doma pořádek je vždy spíše důsledkem toho, že se doma uklízí než přezkoumávání toho, kdo doma dělá nepořádek. Dokonce ani odhalení viníka a jeho potrestání pořádek nenastolí, pokud ovšem trestem není úklid. Omlouvám se za tuto prostou exkurzi do mých domácích poměrů a prosím všechny, u kterých je to jinak, aby mně pomohli prohlédnout. Jarní úklid provedou jiní. |