20. 1. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 1. 2006

O české šlechtě mezi včerejškem a zítřkem

Koncem loňského roku se třetím dílem završil knižní triptych Vladimíra Votýpky , věnovaný osudům české aristokracie ve 20. století, zvláště pak po roce 1945 (Příběhy české šlechty -- Návraty české šlechty -- Paradoxy české šlechty). Vyšel postupně v letech 1995--2005, každý díl v jiném nakladatelství (Mladá fronta -- Paseka -- Máj / Dokořán), ale pod pečlivou redakcí stejné editorky Jaroslavy Jiskrové a v jednotné grafické úpravě Luboše Šedivého.

Knihy mají své osudy... V roce 1970 připravoval novinář Vladimír Votýpka pro časopis Svět v obrazech rozsáhlý článek o památkové péči v Československu a v souvislosti s tím navštívil řadu českých i moravských zámků. Při zevrubných prohlídkách různě udržovaných či zanedbávaných zámeckých objektů si opakovaně položil otázku, co se stalo s jejich posledními majiteli, kam odešli, kde a jak žijí, a začal na ni hledat odpověď. Nespokojil se s akademickým bádáním, ale jako bytostný žurnalista se rozhodl, že se pokusí některé z aristokratů, kteří zůstali ve vlasti, vyhledat a požádat o setkání a soukromý rozhovor.

Pro svůj záměr si ovšem nezvolil zrovna příhodnou dobu: čas rané normalizace nepřál otvírání podobných témat. Podařilo se mu však získat důvěru a posléze i přátelství MUDr. Františka Lobkowicze, lékaře, genealoga a potomka dolnobeřkovické větve významného českého šlechtického rodu; ten ho zasvětil do problematiky a zprostředkoval mu kontakty na další aristokraty, žijící tehdy v českých zemích. Votýpka je v průběhu následujících dvou let navštívil a po překonání počáteční rezervovanosti s nimi pohovořil o historii jejich rodů a rodových sídel i o jejich vlastních, většinou nelehkých životních osudech, minulých i současných problémech. Získal tak množství cenných genealogických a biografických informací i autentické dojmy ze setkání s pozoruhodnými osobnostmi, mezi něž patřil například nestor tehdejší české šlechty, třiadevadesátiletý hrabě František Kinský z Kostelce nad Orlicí, kníže Arnošt Schwarzenberg z Tochovic, hrabě JUDr. Jiří Bořek-Dohalský, kníže Jaroslav Claude Lobkowicz z Křimic, hrabě František Mensdorff-Pouilly s manželkou Terezií, rozenou Sternbergovou, hrabata Zikmund Schlik, Max Wratislaw z Mitrovic, Děpold Czernin a hraběnka Eleonora z Bubna-Litic, provdaná Dujková. Obsah i atmosféru rozhovorů si vždy dodatečně písemně zaznamenal.

Své zápisky nemohl samozřejmě v oné době publikovat a na téměř dvě desetiletí je uložil ve spodní zásuvce svého psacího stolu. Vrátil se k nim až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, znovu navštívil některé z českých aristokratů, s nimiž se setkal před dvaceti lety, a jejich prostřednictvím poznal řadu dalších, aktualizoval staré a získal nové údaje a pořídil četné fotografie. Bohatý dokumentární materiál pak literárně zpracoval v knize Příběhy české šlechty, jež vyšla v roce 1995 v nakladatelství Mladá fronta a pro svůj obsah i poutavou formu vzbudila značný čtenářský ohlas.

Mezitím se autor, pokračující ve svém průzkumu, seznámil s osudy mnoha českých aristokratů, kteří po únoru 1948 dříve či později odešli do exilu a domů se vrátili až na počátku devadesátých let. Ty pak zachytil v pokračování svých Příběhů příznačně nazvaném Návraty české šlechty a vydaném roku 2000 v nakladatelství Paseka. S vypravěčskou vlohou a se smyslem pro barvitý detail zde vylíčil příběh Jana Nepomuka Mladoty ze Solopisk a jeho choti, Jeronyma Colloredo-Mansfelda, dr. Františka Schwarzenberga a jeho ženy Amalie, Adama z Bubna-Litic, rodiny Zdeňka Sternberga, Kryštofa Kolowrata Krakovského z Rychnova nad Kněžnou, Jana Maxmiliana a Leopoldiny Dobrzenských, potomků rodu Parishů, roudnických i mělnických Lobkowiczů, hrabat Mendorffů-Pouilly z Boskovic, ale i kontroverzní případ hraběte Karla Des Fours Walderoda z Hrubého Rohozce. K nim připojil i "neexilové" životní peripetie Josefa Kinského, syna legendárního kosteleckého hraběte Františka Kinského, zvěčněného v předcházejícím dílu, a sugestivní portrét baronky Blanky Battagliové, jež jako téměř jediná z příslušníků české šlechty přežila celou komunistickou éru ve zchátralém rodovém zámku v jihočeských Bratronicích.

Podobně jako v prvním díle, i zde autor vycházel z obsáhlých rozhovorů s aktéry svých příběhů; přitom se pokusil konfrontovat názory a postoje různých generací šlechtických exulantů: těch, kteří emigrovali v dospělém věku a domů se vrátili ve stáří, často na sklonku svého života, a těch, kteří odešli jako děti nebo se v cizině narodili a vyrostli a "starou vlast" začali poznávat vlastně až po svém návratu počátkem devadesátých let. Z různých stran tu rozebral i aktuální téma šlechtických restitucí, namnoze zatížené tendenčním mediálním nánosem, a na konkrétních příkladech ukázal zodpovědný přístup převážné většiny šlechtických restituentů k navrácenému majetku jako k rodovému odkazu, o který je třeba pečovat, i když to není lukrativní.

Své pětatřicetileté mapování osudů šlechty v moderních českých dějinách dovršil Vladimír Votýpka posléze třetí knihou s titulem Paradoxy české šlechty, vydanou na podzim 2005 v koedici nakladatelství Jaroslava Jiskrová -- Máj a Dokořán. Objevil v ní například dosud zcela neznámou odyseu potomků knížete Rudolfa Thurn-Taxise, v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století vůdčího představitele českého národního hnutí, svobodných pánů z Troskova, osudy současných představitelů knížecího rodu Kinských z Chlumce nad Cidlinou i jejich příbuzných z moravské hraběcí větve Kinských ze Sloupu, rodu Belcrediů, Dlauhoweských z Dlouhé Vsi, vinořských i jindřichohradeckých Czerninů, drahenických Lobkowiczů, rychnovských Kolowratů, Coudenhovů-Calergi, Podstatzkých-Lichtensteinů i původně ruského rodu Razumovských, usedlého do roku 1946 v Českém Slezsku.

Na rozdíl od předchozích dílů si zde více všímá sporných případů aristokratických rodin z Čech a Moravy, jež v době německé okupace přijaly říšskoněmecké státní občanství, ačkoliv rozhodně nebyly protičesky či dokonce pronacisticky zaměřeny. Dokazuje, že k tomuto kroku vesměs přistoupily s ohledem na zachování svých rodových statků i na existenční zájmy svých (většinou českých) zaměstnanců, nebo byly k němu donuceny přímým nátlakem nacistických orgánů. V jiných kapitolách se zaměřuje na rozdílný a často nelehký úděl šlechtických restituentů a výsledky jejich houževnatého úsilí o obnovu mnohdy velmi zdevastovaných zámků. Diskrétně nahlíží do jejich každodenního života při správě zděděného majetku a výmluvně prezentuje jejich praktický smysl i ochotu většiny z nich postavit se skoro ke každé práci.

Votýpkův triptych obohacuje dějepisné poznání o množství zasuté faktografie včetně svědectví, jež nelze najít v archivech. Obsahuje desítky literárních portrétů pozoruhodných aristokratických osobností, zakomponovaných do historie příslušného rodu a připomínajících postavy a příhody jeho dalších představitelů. Osu prakticky každé z kapitol tvoří rozhovory s jejími protagonisty: autor pozorně naslouchá jejich příběhu, zachycuje jejich vzpomínky, názory a postoje, případně představy a plány, klade další otázky, vyjadřuje svůj zájem, pochopení, údiv, ale nesnaží se zpovídané korigovat či dokonce s nimi polemizovat, jenom občas chce znát jejich stanovisko k odlišným názorům jiných respondentů, anebo veřejnosti na konkrétní problém. Nepřímo však klade otázky i svým čtenářům a ponechává na nich, jak si na ně odpovědí. Rozhovory pak rámuje žánrovými obrázky interiérů a prostředí, v nichž se návštěvy odbývaly, svými postřehy, asociacemi, někdy i reminiscencemi, připomínajícími minulá setkání se zpovídaným nebo s některými jeho (mnohdy už dávno zesnuvšími) příbuznými.

Dílo účinně koriguje zkreslené představy a předsudky části české veřejnosti ve vztahu k aristokracii, vyplývající často z malé informovanosti o její novodobé historii, osudech a politické roli za první republiky, za německé okupace a zejména po roce1948, kdy jako by zmizela "v propadlišti dějin". Konkrétními fakty, připomínajícími například postoje představitelů české historické šlechty na podzim 1938 a za druhé světové války, vyvrací houževnatě tradovaný blud o národní vlažnosti "cizácké šlechty". Dokládá, že potomci starobylých rodů, jež po staletí utvářely dějiny naší země, reprezentují i dnes dějinnou kontinuitu českého národa a státu a svým postojem k odkazu předků dávají příklad, jak přistupovat ke statkům a hodnotám, které nám zůstavily národní dějiny.

V souvislosti s tím se snaží odpovědět na otázku, jaké poslání má šlechta v naší přítomnosti či blízké budoucnosti. Dospívá k závěru, že v dnešní materialistické a konzumní době může aristokracie, přitahující svou exkluzivitou zájem značné části veřejnosti, pozitivně působit svým tradicionalismem a patriotismem, vztahem k minulosti, k rodovým sídlům, přirozenému rázu krajiny i k majetku jako závazku, ale též mravním a společenským kodexem, samozřejmě uplatňovaným v každé situaci, kodexem, k němuž nedílně patří zodpovědnost, věrnost a služba a který by se mohl stát všeobecnou maximou. Zmíněné otázky se dotkl i v rozhovorech se současnými českými šlechtici. Jeden z nich, MVDr. Václav Dlauhoweský z Dlouhé Vsi, potomek starého jihočeského rytířského rodu, reagoval takto: "Šlechtictví můžeme mít v sobě jako něco osobního, co v sobě nosíme a nějakým způsobem prezentujeme. Úcta, respekt a společenské postavení, které kdysi šlechta pro svoje zásluhy získala, se však jen tak samy o sobě neobnoví. Nemůžeme se někam uměle vrátit. To nelze. Měli bychom hledat, jak postupovat dál. Na tom bude záležet, jestli nás společnost přijme, anebo nás bude registrovat jen jako zajímavou kuriozitu z dávných časů." A dr.Jan Lobkowicz , dědic drahenického panství, k tomu nezávisle na něm na jiném místě knihy dodal: "Lidé oceňují, že část šlechty, která tady v Čechách a na Moravě /po roce 1948/ zůstala, byli stateční lidé. Její členové překonali mimořádně obtížné životní podmínky, aniž slevili z hodnot, ve které věřili a které vyznávali."

Votýpkovy knihy alespoň zčásti zaplňují jednu z mezer v současném českém historickém povědomí a svým způsobem objevují skryté dějiny elitní vrstvy, jež se po dlouhý čas zdála patřit minulosti, a počátkem devadesátých let se znovu objevila na scéně. Nepřinášejí celistvý obraz nejnovější historie české šlechty, nesuplují podrobné biografické kompendium, ale představují vcelku reprezentativní galerii českých aristokratů nové doby. Nejsou určeny k rychlé informaci, nýbrž k pozornému čtení a přemýšlení nad neobyčejnými lidskými osudy i nad různými problémy nedávné minulosti a současnosti. Směřují k tomu už svým kultivovaným literárním stylem, šťastně kombinujícím populárně historický a reportážní přístup a ladícím s decentní grafickou úpravou. (V této souvislosti je třeba ocenit i úroveň celkové redakce knih, dnes tak často zanedbávané.) Někdo zde bude možná postrádat genealogické přehledy vzpomínaných rodů, někdo zas rozšířený jmenný rejstřík. Myslím, že v díle tohoto žánru nejsou nezbytné; ostatně nyní máme i pro sledovanou oblast k dispozici několik encyklopedických příruček. Spíše bych uvítal nějaký epilog, který by na závěr třetího dílu učinil pointu za mnohaletou autorovou prací na úkolu, který si kdysi předsevzal a který mu podivuhodně vyrostl pod rukama. Je ovšem možné, že Vladimír Votýpka ještě definitivně nekončí a hodlá přece jen zúročit další materiál, ležící zatím nezpracovaný v jeho archivu...

                 
Obsah vydání       20. 1. 2006
20. 1. 2006 Bílý dům Googlu: předejte informace o tom, co kdo vyhledává
20. 1. 2006 Skandál se špehováním na amerických universitách
20. 1. 2006 Fabiano Golgo terčem útoků, že prý "prozrazuje důvěrnosti" Jan  Čulík
21. 1. 2006 Za poškození dobrého jména a demokratické pověsti si může ODS sama Štěpán  Kotrba
21. 1. 2006 Server iDnes zrušil diskusi pod článkem o Romech
21. 1. 2006 Policie už zase dělala pravicovým extremistům ochranku Štěpán  Kotrba
20. 1. 2006 Zemře 11 milionů Afričanů hladem? Jan  Klusáček
20. 1. 2006 V iráckých volbách zvítězila šíitská aliance
20. 1. 2006 Politická exkurze do blázince Michal  Vimmer
20. 1. 2006 Chirac zaútočí na teroristické státy jadernými zbraněmi
20. 1. 2006 Jak vznikla velká válka roku 2007 - a jak jí bylo možno zabránit
20. 1. 2006 Obránci lidských práv nemohou spoléhat na pomoc západních vlád Karel  Dolejší
20. 1. 2006 O schopnosti PR maskovat problém pendolino (plýtvání veřejnými financemi) Michal  Rusek
20. 1. 2006 O projektu IZIP Petr  Wagner
20. 1. 2006 Až deset policistů bude zřejmě stíháno za usmrcení de Menezese v londýnském metru
20. 1. 2006 Ať žije demokratická diskuse na Britských listech! Jan  Potůček
20. 1. 2006 Rádio 1 a Reflex: barterově vyměňovaný prostor pro vzájemnou propagaci Štěpán  Kotrba
20. 1. 2006 V Číně rostou veřejné nepokoje
20. 1. 2006 Pojem čistý Naděžda  Plíšková
20. 1. 2006 Proč Anglosasové na světě vedou
20. 1. 2006 O české šlechtě mezi včerejškem a zítřkem Josef  Tomeš
20. 1. 2006 Německé zdravotnictví potřebuje reformu Richard  Seemann
20. 1. 2006 Pětatřicátníci, sociálně cítící a další... Pavel  Urban
19. 1. 2006 "Bin Ladin" varuje před dalšími útoky
20. 1. 2006 Nejasnosti v článku "Dost pohodlí v moderním vlaku" Petr  Nachtmann
20. 1. 2006 Vzkaz pro Viléma Kneborta
19. 1. 2006 Britská vláda: dopravování vězňů do třetích zemí je protizákonné, ale nemluvme o tom
19. 1. 2006 Oficiální americký úřad vykreslil děsivý obraz "nezvládnutelného" Iráku
19. 1. 2006 Evropská unie zanedbává lidská práva
19. 1. 2006 Skončí naše civilizace Lovelockovou apokalypsou? Stanislav  Mihulka
16. 1. 2006 Západním firmám vyhovuje čínský totalitní režim
18. 1. 2006 Láska ke třem (neexistujícím) pomerančům Alex  Koenigsmark
18. 1. 2006 Islámské internetové fatwy proti sexu
6. 1. 2006 Mlčení ministrů Jan  Čulík
2. 1. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
21. 1. 2006 Za poškození dobrého jména a demokratické pověsti si může ODS sama Štěpán  Kotrba
20. 1. 2006 Obránci lidských práv nemohou spoléhat na pomoc západních vlád Karel  Dolejší
20. 1. 2006 O české šlechtě mezi včerejškem a zítřkem Josef  Tomeš
20. 1. 2006 Proč Anglosasové na světě vedou   
20. 1. 2006 Skandál se špehováním na amerických universitách   
20. 1. 2006 Bílý dům Googlu: předejte informace o tom, co kdo vyhledává   
20. 1. 2006 Fabiano Golgo terčem útoků, že prý "prozrazuje důvěrnosti" Jan  Čulík
18. 1. 2006 Láska ke třem (neexistujícím) pomerančům Alex  Koenigsmark
18. 1. 2006 Islámské internetové fatwy proti sexu   
17. 1. 2006 James Lovelock: Životní prostředí na Zemi je už zničené   
16. 1. 2006 Západním firmám vyhovuje čínský totalitní režim   
13. 1. 2006 Aero Vodochody: iks pokusů o záchranu leteckého průmyslu Štěpán  Kotrba
13. 1. 2006 Britský důstojník: Americká armáda v Iráku je obětí institučního rasismu   
13. 1. 2006 Psycholožka: Počet milostných vztahů v zaměstnání je obrovský   
13. 1. 2006 Snahy zavádět demokracii zvnějšku vyvolávají krveprolévání