"Dovolte mi, abych zdůraznil, že nemůžeme sloužit ministrům efektivně, pokud nám nemohou důvěřovat a pokud se nám nemohou plně svěřovat. To ovšem budou dělat jen potud, pokud budeme respektovat důvěrnost jejich informací, a to nejen po dobu práce v diplomatické službě, ale i po odchodu z ní. Jestliže nebudeme mít důvěru ministrů, nebudou se s námi radit, nebudou nás zahrnovat do svého rozhodování - a všichni na tom proděláme, ministři, diplomatická služba i britská zahraniční politika - bez ohledu za jaké vlády. Prosím, uvědomte si tuto prostou, ale důležitou věc a jednejte podle toho - teď i poté, až opustíte diplomatickou službu."

Britský ministr zahraničí Jack Straw zaútočil veřejně na Meyera, bývalého britského velvyslance ve Washingtonu, a zpochybnil jeho vhodnost pro úřad předsedy Komise pro stížnosti na tisk, kterýžto Meyer nyní zastává. Opoziční politikové naopak Meyera brání, že se Blairova vláda snaží ho zdiskreditovat, protože se mu podařilo ztrapnit současné ministry.

Vlivný britský poslanecký výbor pro státní správu oznámil, že příští měsíc podrobí Meyera a další bývalé diplomaty výslechu a bude zjišťovat zda to, že si diplomaté vedou deník, může poškodit kvalitu rozhodování na vládní úrovni.

Sir Gus O'Donnell, tajemník britské vlády, sdělil tomuto poslaneckému výboru, že se staví silně proti "prodávání informací" a chce tomu zamezit.

Ministr zahraničí Jack Straw řekl v britském rozhlase: "Je naprosto nepřijatelné, aby někdo jako Christopher Meyer porušil takovýmto způsobem důvěru. Ochromuje to nesmírně důležitý vztah mezi státními úředníky a ministry a vedlo to k vzniku obrovského znepokojení v celé diplomatické službě." Straw si stěžoval na to, že je Meyer nyní šéfem Komise pro stížnosti na tisk: "Co máme dělat? On je šéfem Komise pro stížnosti na tisk a v tisku publikuje kontroverzní skutečnosti. Kdyby si chtěl někdo na něho stěžovat, kam se má obrátit?!"

Straw dodal, že ho nejvíce rozčílilo, jak Meyer ve svých memoárech ztrapnil bývalého konzervativního premiéra Johna Majora, když líčil, "v absurdní a ponižující kapitole", jak musel Meyer Majora informovat o tom, co píše britský tisk brzo ráno v jeho ložnici, když se Major oblékal a myl.

Lord Butler z Brockwellu, bývalý tajemník britské vlády, konstatoval v rozhlase, že ministři prostě nebudou poslouchat státní úředníky, pokud se budou muset bát, že oni všechno posléze prozradí na veřejnosti.

Lord Renwick, bývalý britský velvyslanec ve Washingtonu, konstatoval, že Sir Christopher Meyer byl velmi dobrým velvyslancem, ale že neměl své memoáry napsat. "Součástí výsadního postavení, jaké má velvyslanec, je, že máte možnost ministrovi aktuálně říci: 'Toto vaše rozhodnutí je špatné.' Nemá moc velkého smyslu o tom veřejně psát dlouhé měsíce po té."

Renwick dodal, že i když jsou Meyerovy memoáry nesmírně zábavné, vytvářejí nebezpečí, že se politikové přestanou spoléhat na nestranné diplomaty a začnou jmenovat do státní správy své politické stoupence. Dodal: "Kdyby ty memoáry vyšly za deset let, tato vláda by už zřejmě neexistovala a nebylo by to pro politiky tak trapné. On ale svědčí o lidech, kteří jsou stále ještě ve vládě."

Šéfredaktor deníku Times Robert Thomson varoval, že jestliže donutí vláda Sira Christophera Meyera, aby odstoupil z funkce šéfa Komise pro stížnosti na tisk, "bude to znamenat, že vláda má na tuto komisi příliš silný vliv."

Mluvčí Komise pro stížnosti na tisk konsatoval, že si kdokoliv může u této komise stěžovat i na Sira Christophera Meyera a pokud k tomu dojde, předseda Komise bude prostě vyloučen z rozhodování o stížnosti. Sir Christopher se k všem obviněním odmítl jakkoliv vyjádřit.

Podrobnosti v angličtině ZDE